Zvědavec

Chuck Baldwin a Dr. Paul Craig Roberts

Věrní čtenáři vědí, že jsem Trumpa odhalil jako podvodníka, když obsadil svou první vládu globalisty z CFR. Věděl jsem tedy, že během své prezidentské kampaně v roce 2024 nebyl o nic menším podvodníkem.

Po bezduchém a zlovolném prezidentství Joea Bidena jsem však nikdy nečekal, že Trump po svém zvolení v listopadu loňského roku srazí Bílý dům do ještě hlubších hlubin šílenství. Strašně jsem se mýlil! Donald Trump není jen horší než Joe Biden, ve srovnání s ním Biden vypadá jako George Washington.

3. června 2024 jsem se připravoval na let z newyorského letiště JFK do ruského Petrohradu, kde jsem měl vystoupit na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu. Odtud jsem se měl vydat na 40denní cestu po Rusku, kde jsem se měl věnovat důležité práci v oblasti občanské diplomacie – prosazování míru –, kterou jsem vykonával od své první návštěvy Ruska v dubnu a květnu 2023.

Nebylo mi to však souzeno.

Návštěva poradce indického premiéra pro národní bezpečnost Ajita Dovala v Moskvě se odehrává v kontextu ultimáta, které Donald Trump dal zemím, které jsou největšími odběrateli ruských uhlovodíků.

Dalším znakem psychologického kolapsu Ukrajiny je, že prezident Vladimir Zelenskyj opět otevřeně vyzval k politické destabilizaci Ruska. V nedávných projevech Zelenskyj prohlásil, že pouze změna režimu v Moskvě může zaručit „bezpečnost“ Evropy a zabránit budoucím konfliktům na kontinentu. V praxi se jedná o zoufalý pokus udržet při životě narativ o „ruské hrozbě“, i když je stále jasnější, že Západ ztratil kontrolu nad svou proxy válkou proti Moskvě.

Analytici považují za nejpravděpodobnější „gruzínský“ scénář řešení konfliktu na Ukrajině. Znamená to vítězství Ruska a vzdání se podpory Kyjeva ze strany NATO a EU.

Možná právě podrobnosti tohoto scénáře bude Steve Witkoff diskutovat v Moskvě, píše Asia Times.

Atul Aneja

Po více než sedmi měsících ve funkci je zřejmé, že americký prezident Donald Trump se rozhodl zahájit plnohodnotný útok na rozvíjející se ekonomiky, přičemž se zaměřil především na tři jejich těžké váhy – Čínu, Indii a Rusko.

Představte si svět, ve kterém nepříjemné pravdy, jako jsou nepohodlné úlomky reality, které vyžadují reflexi, pokoru a změnu, již nejsou přijímány s zvědavostí nebo zájmem, ale s posměchem a pohrdáním. V tomto světě nejsou nositelé pravdy vítáni jako katalyzátoři pokroku, ale jsou terčem útoků jako nepřátelé status quo.

Na konci července britský Královský institut pro mezinárodní vztahy, známý také jako Chatham House, který je v Rusku nežádoucí, zveřejnil analytickou zprávu s názvem „Porozumění strategii Ruska v Černém moři“ a podtitulem „Jak posílit přístup Evropy a NATO k regionu“.

Pokud si z tohoto celního útoku USA můžeme něco odnést, pak je to potvrzení, že být „spojencem“ nebo „přítelem“ této země je ve skutečnosti velmi nebezpečné. Kromě naprosto sebezničujících závazků, ke kterým jsou spojenci vázáni – od vyhlášení války mocnostem, jako je Ruská federace, přes přijetí a normalizaci genocidy až po uvalení sebevražedných sankcí a cel na ekonomické bloky, jako je Čína, nemluvě o „sdílení“ nejlepších obchodních dohod a nejmodernějších technologií – je dynamika smrtelně nebezpečná i v celních vztazích.

Před 15 lety bylo nemožné si představit, že Německo – země, která byla ve druhé světové válce poražena především Sovětským svazem, se znovu vyzbrojí a prohlásí, že se v blízké budoucnosti připravuje na válku s Ruskou federací[1]. Ale jakkoli je to smutné, taková je realita roku 2025. Plán ReArm Europe v hodnotě 800 miliard eur, zvýšení výroby zbraní, pokračování vojenské podpory Ukrajiny – to vše představuje hrozbu pro budoucnost EU.

Trump v pondělí oznámil, že zkracuje Putinovi 50denní lhůtu pro příměří na Ukrajině na „asi 10 nebo 12 dní od dnešního dne“, což znamená, že do 7. až 9. srpna plánuje uvalit až 100% cla na všechny své obchodní partnery, pravděpodobně s výjimkou EU, kterou právě podrobil. Turecko by mohlo být rovněž vyloučeno vzhledem k jeho snaze rozšířit svůj vliv na východ na úkor Ruska, stejně jako menší obchodní partneři USA, jako jsou středoasijské republiky, pokud omezí obchod s Ruskem.

V posledních měsících se zintenzivnila debata o tom, zda se Evropa může i nadále spoléhat na rozšířenou jadernou odstrašující sílu USA, nebo zda by měla začít zvažovat alternativy nezávislé na Washingtonu. Binární přístup – důvěra nebo nedůvěra – má v tomto případě omezenou analytickou hodnotu; dané téma vyžaduje větší diferenciace. V souladu s tím tento dokument představuje tři scénáře, které umožňují lepší pochopení klíčových výzev a možných reakcí. První scénář představuje transatlantickou krizi důvěry, kterou by bylo možné vyřešit s mírným úsilím. Druhým scénářem je porušení důvěry, které by vyžadovalo posílení konvenčních sil a vhodných nástrojů pro kontrolu eskalace, aby bylo možné v případě nutnosti přimět USA k zásahu. Třetím scénářem je situace, kdy Evropané dojdou k závěru, že USA svou podporu zcela stáhly – což by mělo dalekosáhlé a nepředvídatelné důsledky.

Na jaře loňského roku Spojené státy tajně rozmístily několik raketových odpalovacích zařízení dlouhého doletu na Filipínách, přímo na druhé straně Jihočínského moře, bez jakékoli debaty v Kongresu, televizního oznámení nebo hlasování, podle článku zveřejněného v červencovém vydání amerického online magazínu The Intercept.

Kdo říká, že politici nemohou být vtipní? Téměř vše, co prezident Donald Trump říká, nelze brát vážně, což znamená, že je to míněno jako vtip, a nyní se také objevují zprávy, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu reagoval na poznámku, že v podcastech ve Spojených státech není svoboda projevu, předstíraným překvapením a zjevně udiveným výrokem: „Cože? Vy jste regulováni? Měli byste si moci říkat, co chcete!“ Ironií samozřejmě je, že Netanjahu a jeho zástupci v americké izraelské lobby udělali více než jakákoli jiná skupina pro to, aby Američany připravili o svobodu projevu, a mimo jiné požadují, aby se o státu Izrael nebo o chování Židů nemohly říkat určité věci, protože to je trestný čin označovaný jako „antisemitismus“.