Zvědavec

Celá planeta je jaksi rozrušena nejnovějším podvodem neo-Caliguly: protože nedostal od Norska Nobelovu cenu za „mír“, součástí jeho megalomanské narcistické pomsty je zabrat Grónsko Dánsku (v řeči říše, koho to zajímá? Ti Skandinávci jsou stejně všichni stejní).

Jen několik hodin po únosu Madura při vražedném útoku na Venezuelu Trump znovu zopakoval svou dlouhodobou ambici převzít kontrolu nad Grónskem, samosprávným územím Dánska, člena EU a NATO. „Potřebujeme Grónsko z hlediska národní bezpečnosti,“ prohlásil Trump bez dalšího vysvětlení, jako by to bylo samozřejmé.

Li Rongmao

„Pokud Spojené státy obsadí Grónsko silou, dánští vojáci tam umístění mohou okamžitě zahájit palbu, aniž by se museli radit se svými nadřízenými!“

Zní to jako věta z filmu, ale je to skutečný vojenský rozkaz vydaný dánským ministerstvem obrany vojákům rozmístěným v Grónsku.

Onur Sinan Güzaltan

Svět směřuje k velké válce.

Uveďme vývoj událostí za poslední měsíc, který lze považovat za varovné signály velké války:

Benjamin Netanjahu zavolal Donaldu Trumpovi, aby ho naléhavě požádal, aby odložil bombardování Íránu, protože podle zpráv se Izrael cítí zranitelný vůči íránskému protiútoku, píše Joe Lauria.

Írán (1953), Irák (2003), Libye (2011), Rusko (2022), Sýrie (2024) a nyní Venezuela (2026). Společným jmenovatelem útoků a ekonomických sankcí USA proti všem těmto zemím je zbraňové využití světového obchodu s ropou ze strany Ameriky. Kontrola nad ropou je jednou z klíčových metod, jak dosáhnout unipolární kontroly nad světovým obchodem a dolarizovanými finančními dohodami. Vyhlídka, že výše uvedené země budou využívat svou ropu ve svůj prospěch a pro diplomatické účely, představuje nejvážnější hrozbu pro celkovou schopnost Ameriky využívat obchod s ropou k prosazování cílů své diplomacie.

Pohledem naivního pozorovatele je „demokracie“ v Evropě živá a zdravá. Pravidelně se konají volby na místní, regionální a národní úrovni, existují desítky politických stran a existuje „levice“ a „pravice“. Probíhají debaty v národních a regionálních parlamentech a v městských radách. Probíhají debaty v Evropském parlamentu v Bruselu, které někdy vypadají velmi vyhrocené a témata důležitá a autentická.

Kurt Grotsch

Čína co nejdůrazněji odsoudila únos a porušení suverenity Venezuely. Bez velkých grandiózních gest à la Trump nebo Macron přijala řadu opatření, protože si uvědomovala, že Spojené státy definovaly kontrolu nad venezuelskou ropou jako prostředek k omezení čínské přítomnosti v Jižní Americe a zpomalení jejího neúprosného rozvoje.

Řád založený na Trumpovi je skutečně budoucností. A ta je nevyzpytatelná, může se měnit ze dne na den, podle okolností. Pokud se prezident Trump a jeho poradci prosadí, budou mít v budoucnosti slovo jen několik velmocí.

Trump zveřejňuje na svých sociálních sítích výhrůžky vůči Kubě a tvrdí, že Havana by měla začít jednat s Washingtonem, protože USA nyní ovládají Venezuelu a Kubě bude přerušena dodávka ropy.

Přibližně každé dva roky CIA a Mossad podněcují v Íránu nepokoje, jejichž cílem je změna režimu. Tyto pokusy nevyhnutelně selhávají.

Podle zprávy The Times of Israel a potvrzených údajů aktivistů Írán poprvé v historii zcela potlačil fungování terminálů Starlink – technologie, která byla dosud považována za nezranitelnou vůči cenzuře. „Nemůžete pochopit naše pocity. Moji bratři, moji bratranci – oni vyjdou do ulic,“ říká Azam Jangravi, expert na kyberbezpečnost z Toronta, jehož rodina zůstala bez spojení uprostřed masových nepokojů.

Prezident Donald Trump, který využívá armádu k vydírání Venezuely a vyhrožuje válkou proti půl tuctu dalších zemí, tento týden jasně prohlásil, že jeho pravomoc použít sílu k ovládnutí a podrobení jakékoli země na planetě kromě své vlastní vůle není nijak omezena.

Je zajímavé pozorovat, jak zahraniční politika Spojených států, taková jaká je, často zdá se má izraelský podtext, který alespoň částečně vysvětluje, jak je bezmyšlenkovitá agrese Donalda Trumpa vůči velké části světa poháněna sionistickými imperativy spíše než skutečnými americkými zájmy.