Útok v Bulharsku

ATAKA (v překladu „Útok“) nevznikla však na zelené louce a z ničeho. Po letech neúspěchů a roztříštěnosti se v ní spojilo několik nacionalistických spolků a politických stran, mj. Národního hnutí, Bulharské národně vlastenecké strany, hnutí Vlastenecká síla a spolku válečných veteránů. Předsedovi Volenu Siderovovi se podařilo sjednotit a stmelit tyto subjekty a začlenit je do jednotné politické platformy.

Rétorika ATAKY je tak razantní, že se již nyní v Bruselu a západních médií ozývají hlasy, že úspěch ATAKY ve volbách může znamenat vážnou komplikaci vstupu Bulharska do Evropské unie a pro pokračování zahraničních investic v zemi. Heslo ATAKY je „Bulharsko Bulharům“, strana odmítá vstup do EU a požaduje vystoupit z NATO.

Úspěch této „ultranacionalistické strany“ byl největším překvapením a šokem bulharských voleb. Etablované politické strany si vůbec nepřipouštěly, že by ATAKA mohla překročit čtyřprocentní hranici a vstoupit tak do parlamentu. Předvolební průzkumy dávaly straně asi 4% hlasů.

V průběhu volební kampaně vystupovala ATAKA jednotně a soustředila se na palčivá témata bulharské současnosti. Reportér bulharské televize Niolay Barekov veřejně označil za „rasistu“ předsedu strany Volena Siderova poté, co se na mítinku strany ohradil proti cikánům, Turkům, židům a homosexuálům. Jeden z nosných volebních plakátů ATAKY byla mapa Bulharska polepená izraelskými a tureckými vlajkami s nápisem „for sale“.

Právě kampaní odmítající „rozprodej Bulharska do židovských rukou“ si ATAKA znepřátelila většinu médií i politických stran. Odpůrci ATAKY vytáhli obvyklý těžký kalibr a označili ji za „fašistickou“, „populistickou“, „xenofobní“ a „rasistickou“ stranu. Jak se zdá, osvědčený recept tentokráte nefungoval. „400 tisíc voličů, kteří nás volili, nejsou fašisté“, řekl předseda ATAKY Volen Siderov po předběžném zveřejnění výsledků. Reagoval tak na útok Emila Koshlukova z bulharského Národního hnutí vedeného bývalým králem Simeonem II., který označil ATAKU za „domácí (bulharské) fašisty“.

Třetí místo ve volbách získalo s přibližně 11% Hnutí pro svobodu, jako politická strana tvořená téměř výhradně tureckou menšinou a rovněž jí disciplinovaně volená.

Úspěch ATAKY zmobilizoval bulharský tisk. Deník Standart polemizuje nad “krizí národních elit“. „Kdyby elity uměly hájit bulharské národní zájmy, nemohl by Siderov nalézt takovou podporu“, píše Standart.