Tání arktických ledovců nebezpečně zrychluje

Ostrý spor se rozhořel o ostrov, či spíše kus skály v moři s názvem Hans Island mezi Grónskem a a kanadským Ellesmere Island. Minulý rok vyslala Kanada na ostrov armádu, která zde vztyčila kanadskou vlajku s javorovým listem. Ihned nato vykonal na novém území okázalou inspekci kanadský ministr obrany Bill Graham, který sem přiletěl helikoptérou i s doprovodem.

Dánská vláda reagovala velmi podrážděně o protestovala oficiální diplomatickou nótou. O skálu o rozloze jeden čtvereční kilometr se bojuje. Vlády obou zemí, kde se ekologická katastrofa – tání ledovců odehrává – tedy místo intenzivního řešení problémů a iniciativy k nalezení východiska soustředí své úsilí k boji o nově vzniklé bezvýznamné skalnaté útesy v moři.

Podle neoficiálních informací navíc okolo Arktidy ( resp. severního polárního kruhu) a pod ní tiká další časovaná bomba, a to je bývalý sovětský jaderný odpad.

Tání ledovců bude mít globální, doposud netušené dopady na světové klima. „Jak bude vypadat klima v příštích desetiletích, o tom se nyní rozhoduje právě v Arktidě“, říká klimatolog Hans-Wolfgang Hubberten z potsdamského Institutu mořského a polárního výzkumu Alfreda Wegenera. Právě tento Institut hostil na konci března mezinárodní vědeckou konferenci pod názvem „Arctic Science Summit Week“, kde 150 vědců z celého světa diskutovalo probíhající tání ledovců a jeho dopady na faunu, floru, životní prostředí a globální klima.

„Varujeme před rapidním úbytkem ledu v Arktické oblasti a rozsáhlým táním zamrzlé půdy“, vyjádřil stanovisko vědců Volker Rachold z International Arctic Science Committee, mezinárodní vědecké organizace koordinující a mapující výzkum Arktidy. Stabilní teplota, která byla v Arktidě po staletí, se podle vědců nebezpečně zvyšuje.

Rok 2005 byl mezníkem v procesu arktických změn. Satelitní snímky ukázaly velký úbytek ledu v polárním kruhu a v srpnu 2005 se ruská loď Akademik Fyodorov stala prvním plavidlem v historii, která bez nutností lámat ledy proplula napříč polárním kruhem. Norští vědci z Norského polárního institutu nevěřili vlastním očím, když na letišti Longyearbyen na souostroví Svalbard (Špicberky), nacházejícím se na půli cesty mezi Norskem a Severním pólem, naměřili v lednu 2005 + 7,7 Celsia. Obvyklá teplota je zde v tomto období – 15 Celsia.

Arktida je absolutně unikátním přírodním systémem udržujícím v rovnováze stabilitu světového klimatu. Je největší zásobárnou sladké vody na světě. Tání a uvolňování sladké vody bude mít za následek destabilizaci přirozených mořských proudů, zejména klíčového Golfského proudu, který otepluje Evropu.

A vlády nejsou jedinými vlky, číhajícími na tučnou kořist, kterou odhaluje umírající příroda. Ještě hladovější jsou ropné koncerny, které v tání ledovců vidí velkou příležitost těžby ropy a zemního plynu v doposud nedostupné lokalitě. Mají dispozici analýzy naznačující, že právě okolí polárního kruhu by mohlo být bohaté na ložiska ropy – až čtvrtinu světových zásob. Rusko se již s Norskem dohadují, kterak si rozdělí sféry vlivu, resp. těžby v Barentsově moři.

„V minulosti mrzlo již od října“, říká Clifford Weyiouanna, obyvatel vesnice na ostrově Sarichef v Beringově úžině, „a normálně zde bývá aspoň 1,2 metry sněhu. A nyní je to asi 30 centimetrů.“ Od roku 1997 se stoupající moře přiblížilo k vesnici o 40 metrů blíže.