V USA začíná ostudný politický proces s patnáctiletým „teroristou“

Khadra drží v koncentračním táboře od jeho patnácti let. Ve vězení strávil osm let – více jak třetinu svého života. Osm let bez obvinění, bez trestu, bez kontaktů s rodinou a bez vyhlídky propuštění. Osm let trvalo americké justici postavit tohoto muže, spíše chlapce, před tribunál.

Vojenský žalobce se pokouší vypodobnit Khadra jako „zatvrzelého a ke všemu odhodlaného nepřítele“. Jeho rodiče prý byli kamarádi Osamy bin Ladena. Khadr sám je obviněn, že v bojové přestřelce vrhl granát, který zabil amerického vojáka. Zda jej skutečně vrhl, ovšem není zcela jisté. Podle jeho vlastních slov při výslechu prý cítil při hodu uspokojení. Ten výslech byl ale prováděn pod nátlakem a vyhrůžkami. Na Guantanamu mu vyhrožovali, že pokud nebude spolupracovat, znásilní ho velký černoch. Myslím, že byly i jiné vyhrůžky. Dále jej žaloba viní z ochoty vyrábět na koleně bomby, které by mohly zabít americké vojáky. Líbí se mi tam to slovo mohly.

Bude-li Khadr usvědčen, hrozí mu doživotí.

Americká vláda doufá vybudovat případem exemplárně odsouzeného Khadra jakýsi vzor, podle kterého chce soudit ještě dalších 40 vězňů. Ale příliš se jí nedaří. Případ vzbudil pozornost u mnoha organizací zabývajících se lidskými právy a byl dokonce kritizován i samotnou OSN. Američané čelí obvinění, že soudí a trestají dítě. I když je Khadr dnes 23letý, v době spáchání činů, za které má být souzen, mu bylo 15. A to podle mezinárodních zvyklostí a zákonů je věk, kdy člověk považován za nezletilého a za své činy neodpovědného.

Zvláštní reprezentantka OSN pro děti ve válečném konfliktu, Radhika Coomaraswamy, řekla, že (cituji) s dětskými vojáky má být zacházeno jako s obětmi. Od druhé světové války žádné dítě nebylo trestáno za válečné zločiny. Případ Omara Khadara může vytvořit precedent, který může ohrozit status dětských vojáků po celém světě.

I samotná žaloba, ačkoliv se tváří nesmlouvavě a odhodlaně, vyjadřuje po stranách nejistotu, zda jedná správně.

Dítě nebo dospělý, vidím to tak, že v bojové vřavě, kdy je na mě stříleno a hrozí mi smrt, se budu bránit a – ano, budu se pokoušet nepřítele zabít dříve, než on zabije mě. Khadr možná vrhl ten nešťastný granát, pokud to vůbec udělal, protože mu šlo o život. Ne z fanatismu a ne z nenávisti. Je smutné, že ani obhajoba se nepokouší takto argumentovat, ačkoliv je to podle mého mínění to nejpřirozenější vysvětlení.

Navzdory tomu, že Khadr je občanem Kanady, Harperova vláda dala od něj ruce pryč a nikterak se nesnaží zmírnit jeho osud.

Obamovy předvolební sliby o zavření koncentráku na Guantanamo už dnes nikdo raději moc nepřipomíná. Obama vycouval z tohoto úmyslu, protože to technicky nebylo možné udělat. Vězně nešlo odsoudit (není za co), ale nejde je ani propustit. A paranoidní strach Američanům brání převést ty lidi do věznic na pevnině. (Upřímně řečeno tím by se stejně pro osud vězňů příliš nezměnilo. Akorát by to bylo méně veřejnosti na očích.)

A tak 176 chudáků dále sedí bez obvinění, bez odsouzení a bez vyhlídky na propuštění v drátěných klecích na Guantanamo, zatímco Obama oprašuje na poličce svou nedávno získanou Nobelovou cenu míru a válečný zločinec Bush jezdí na přednášková turné, na kterých mu zblblý svět platí stovky tisíc dolarů za hodinu jeho slintů. Americký vojenský tribunál země s nekrásnější a nejdokonalejší ústavou světa se chystá soudit patnáctiletého vojáka za to, že se bránil. Bohužel stál při tom na špatné straně bojové linie. Jaká to křeč morálky a spravedlnosti.