Jak půjde Obama do druhého funkčního období – jako „mírotvůrce“ nebo jako „otec třetí světové války“?

Před třemi lety, v době volební kampaně 2008, vybral Obamův tým 750 milionů dolarů – z velké části díky reklamní kampani na internetu, po které všechna masmédia začala mluvit o významu a vlivu sociálních sítí a služeb, blogů a mikrologů, při vytváření příznivého obrazu veřejného politika. Obecně začal Obama kandidovat na několik rekordů: stát se prvním černým prezidentem; být prvním černochem, který na tento post kdy kandidoval; utratit rekordní sumu za svoji volební kampaň; nevložit do volební kampaně ani cent vlastních peněz.

Dnes se, jak je známo, sociální sítě široce používají nejen pro „vytváření image“ politiků, ale také pro organizaci masových protestů a „revolucí“. Sociální síť Facebook a Twitter se staly těmi nástroji, s jejichž pomocí revolucionáři koordinovali své akce v Tunisu, Egyptě, Alžíru a v Jemenu. A sláva „prvního objevitele“ takové funkce sociálních sítí na internetu rozhodně zůstane Baracku Obamovi.

Od předešlé prezidentské kampaně uběhly tři roky, ale žádné zvláštní úspěchy za současným prezidentem vidět nejsou. V mnohém pokračoval v kurzu G. Bushe ml., kdy předem získal pověst „reformátora“. Dokonce ho přirovnávali k prvnímu a poslednímu prezidentovi SSSR M. Gorbačovovi. Černému americkému prezidentovi prorokovali málem mesiášský osud – očekávali od něj vítězství nad krizí, zdolání nezaměstnanosti, ekonomický růst, stabilitu…

Je pravda, že Obama dostal Nobelovu cenu míru. A nyní vstoupí do historie jako první nositel této Nobelovy ceny, který začal agresivní dobyvačnou válku proti státu, který Spojeným státům ničím nehrozil, stejně jako nehrozil žádným z jejich spojenců z NATO.

Je pozoruhodné, že podle mnohých předpokladů amerických masmédií začnou volby 2012 hned po skončení války v Libyi. Pravda, vítězný výsledek libyjské kampaně pro USA a NATO je v tuto chvíli pochybný. A nejen to, oficiální Obamovo oznámení začátku jeho boje za druhé funkční období podivně připadlo na dobu americké iniciativy ustat s aktivními vojenskými akcemi proti Libyi. 3. dubna šéf Pentagonu Robert Gates a šéf generální štábu admirál Michael Mullen sdělili, že USA přestávají s vojenskou fází operace v Libyi. Americké letectvo zastavuje útoky na libyjské vojenské objekty, americké lodě a ponorky přestávají ostřelovat Libyi a útočit na objekty na jejím území střelami s plochou dráhou letu.

4. dubna odcestoval do Libye na rozhovory s Muammarem Kaddáfím bývalý kongresman Curt Weldon. Tento politik tvrdí, že na rozhovory ho pozval náčelník štábu Kaddáfí. Americký vyslanec se dohodl, že jeho návštěva Libye bude soukromá. Nicméně je o ní informován americký prezident a členové kongresu.

6. dubna se do médií dostal text dopisu libyjského vůdce, adresovaného Baracku Obamovi. V něm Muammar Kaddáfí žádá o přerušení operace NATO v Libyi a o ukončení „nespravedlivé války proti malému národu v rozvojové zemi“. Podle Kaddáfího slov představuje bombardování NATO pro Libyi morální újmu. Demokracii nelze vybudovat pomocí letadel a raket, poznamenává vůdce džamahírie. Přičemž libyjský vůdce připomenul, že podle jeho názoru jsou nepřátelé libyjského režimu členy teroristické organizace Al-Kaida. Text dokumentu získala agentura AP. V něm libyjský vůdce nazývá Obamu „synem“ a přeje mu vítězství v prezidentských volbách v r. 2012. Podle AP ve Washingtonu o pravosti dokumentu nepochybují.

Ve stejný den, 6. dubna, korespondent CNN Nick Robertson sdělil, že americké úřady navrhly Muammaru Kaddáfímu kompromisní řešení. Jak sdělil Robertson, seznámil se s podrobnostmi balíčku návrhů, se kterým se do Tripolisu vydal Curt Weldon. USA údajně požadují okamžité zastavení vojenských akcí, odchod vládních vojsk z měst a nerušený přístup humanitárních organizací do všech obydlených míst v Libyi. Vzbouřenci musí na oplátku zastavit veškeré vojenské akce také. Je zjevné, že takové návrhy souvisí se začátkem Obamovy volební kampaně.

Podle názoru profesora Ruské ekonomické školy Rubena Enikolopova nebudou základními Obamovými rivaly republikáni a jejich kandidát. Základním Obamovým rivalem ve volbách bude americká nezaměstnanost. Právě s ní bojuje posledních dva a půl roku. Právě kolem boje s nezaměstnaností se vytváří Obamova ekonomická politika, přičemž se stimulační ekonomická opatření financují na úkor zvýšení státního dluhu. Takový přístup nelítostně kritizují Obamovi oponenti z Republikánské strany, kteří udělali z boje za snížení státních výdajů ústřední téma své triumfální kampaně v loňských kongresových volbách.

Měkká monetární politika vyvolává také rozhořčení některých rozvojových zemí, jako Brazílie a Čína. Přebytek americké likvidity směřuje právě tam a způsobuje posilování kursu brazilské a čínské měny a hrozí nafouknutím bubliny na trhu aktiv těchto zemí. Nebezpečím takové strategie je to, že zdolání nezaměstnanosti bude dosaženo za cenu výrazného nárůstu inflace. A v takovém případě může být lék horší, než nemoc. Růst inflace je jedna z pohrom, za které američtí voliči své politiky nemilosrdně trestají. Podle známého statistického modelu, vypracovaném Ray Fairem z univerzity Yale, který se používá pro předpovědi šancí amerických prezidentů na znovuzvolení, je inflace jedním ze dvou hlavních faktorů (spolu s růstem GDP), které mají vliv na možnost, že si prezident udrží svůj post.

A zároveň ceny tak politicky významných komodit, jako potraviny a benzín, rostou nezávisle na Obamově politice. Pokud k tomu přibude i inflace, číše trpělivosti amerických voličů může přetéct. A pokud současná úroveň nezaměstnanosti ještě Obamovi šanci na znovuzvolení nechává, tak skok v inflaci ho bude stát prezidentské křeslo. To vše nutí Obamovu vládu k postupnému upouštění od aktivní stimulace ekonomiky.

Při ucházení se o druhé funkční období stojí Obama před starými (krize, propad výroby, nezaměstnanost, růst sociálního napětí) a novými výzvami (válka s Libyí, výhled na válku s Iránem, riziko devalvace dolaru). K tomu se přidává eskalace vojenských konfliktů za účasti USA na celém světě, což činí nejpravděpodobnějším východiskem s finanční a ekonomické krize světovou válku.

Reálnost vojenského scénáře východiska z krize byla nedávno významně potvrzena. Americké banky začaly aktivně převádět bezhotovostní prostředky na hotovost. A to začalo několik měsíců před aktivní fází vojenské operace USA a NATO v Libyi. Analýza, provedená ruským ekonomem E. Susinym, ukazuje následující:

Odkud přesně byly převedeny prostředky říct nelze, ale na grafu je jasně vidět, že proces začal předtím, než ve světě začalo prudce růst napětí. Bylo by možné předpokládat, že banky převádí kapitál, aby kryly závazky, avšak není tomu tak – kapitál byl převeden na hotovost. A dělaly to nejen americké banky, ale i zahraniční banky, působící v USA. Pokud měly v polovině prosince na hotovosti 305,5 miliardy dolarů, tak k 23. březnu 2011 byla hotovost v jejich bilancích již 672,1 miliardy dolarů, tj. více než dvojnásobek. Peníze utekly z amerického pohledu ze zahraničních trhů, přičemž k odlivu začalo docházet předtím, než se objevily objektivní příčiny pro odliv. A nyní zahraniční banky působící v USA sedí na obrovském balíku hotovosti (abychom pochopili měřítko, tak všechna aktiva těchto bank v USA představují 1,68 bilionu dolarů, tj. hotovost tvoří 40% aktiv). Dynamika jasně ukazuje na to, že na zostření situace ve světě se připravovali při nejmenším finančníci.

Přičemž banky svá pasiva nadále obsluhují, ale nemohou to dělat věčně. A tak velmi brzy zapracují peníze opět – v podmínkách, kdy se hotovost soustředila v USA, kde je obvykle míra obratu hotovosti nanejvýš nízká, a 20 dolarů v kapse považují za velkou sumu (prakticky všechny platby jsou elektronické).

Banky v Americe se připravují na závažné infrastrukturní krize, kdy systémy elektronického bankovnictví nebudou v provozu. To je možné pouze za situace velké války. Právě ta se může ve volbách v r. 2012 stát hlavním Obamovým nepřítelem, protože doposud si budoval image odpůrce militarismu. Jestli bude na řadě Irán nebo KLDR již podstatné není. Časový faktor ve světové politice dnes hraje závažnější roli, než faktor místa.