Putin na byzantském trůně - prokázání obdivu

Pouť ruského vůdce se neobešla bez zajímavého incidentu, když řečtí mniši posadili Putina na byzantský trůn. Právo sedat na něm měli pouze byzantští císařové. V tomto okamžiku se řecký prezident Prokopis Pavlopulos musel spokojit s lavičkou vedle obyčejných občanů.

To mimochodem svědčí o tom, že představitelé pravoslavných mnišských občin čekali obecně více než na Pavlopulose na prezidenta Ruské federace.

„Putin je jediný opravdový světový vůdce. Koho je s ním možné srovnávat? Obamu? Merkelovou? Oni mu nejsou rovni,“ uvedl otec Efraimos, který na Athosu slouží asi 20 let.

„Je to pravoslavný vůdce, který je připraven bránit Řecko, bude-li to nutné,“ uvedl další mnich.

Takový obrázek jasně ukazuje, že žádná západní propaganda nemůže přesvědčit určitou část Evropanů. Nehledě na Západem nafouknutou rusofobní hysterii respektují, ctí a přednostně vidí jako vůdce „svého“ státu Putina.

Komentář překladatele

Jen bych doplnil k překladu, že po pádu Konstantinopole v r. 1453, kdy definitivně podlehla Turecku, nejvýznamnějším zázemím pravoslavné církve, která je zároveň jakýmsi kontinuálním strážcem byzantského odkazu, se stalo Rusko. V ruském prostředí a pravoslavném prostředí obecně je Moskva brána jako jakýsi dědic a nástupce byzantské říše a jako Třetí Řím. Na úrovni takových událostí, jakou byla i Putinova státní návštěva Řecka, není nic ponecháno náhodě a vše, co je součástí oficiálního jednání a ceremoniálu, včetně drobností či užitých žertů, má svůj promyšlený symbolický význam. Naprosto výjimečné posazení Putina při pravoslavné bohoslužbě v Řecku na autentický trůn vyhrazený jen bývalým byzantským císařům naznačuje další připravované posuny v zónách vlivu mocností a dalších sil v Evropě a nejen v ní. Podobně jako jasně červené šaty vévodkyně Kate při rovněž patetickém přijetí čínského prezidenta ve Velké Británii – červená barva šatů tradičně v Číně náleží na svatbě nevěstě. V tomto případě Kate symbolizovala budoucí Británii jako „čínskou nevěstu.“ Je známo, že těžiště globálních financí se postupně z Anglie přesouvá do Číny. Připomněl bych i přijetí čínského prezidenta naším Milošem Zemanem v letošním roce, s jeho prohlášením o tom, že teď už je Česká republika zemí nepodléhající diktátu Washingtonu a Bruselu. Na neformálním setkání delegací na jedné fotografii září červeně jeden jediný svetr mezi rozepnutými tmavými saky a košilemi s rozhalenkami – Zemanův.