Výzva: Ať mír dál zůstává s touto krajinou...

Podepsala jsem petici, napsala přátelům, ale cítím, že to nestačí. Konečně před dvěma dny mne něco energetizujícího napadlo. Je to nezvykle originální, ale i Gandhi byl originální a fungovalo to, dokud se jednalo o apolitičnost. Co tedy?

Denně zpívat.

Čtete dobře. Zní to banálně, ale skrývá se v tom velká elektrizující síla, fyzikálně prokazatelná. Ať již nahlas či potichu, kdykoli mne to nápadně, ("bez důvodů", nebo když míjím třeba nějakou úpadkovou reklamní kampaň) zpívám. Zpívat!

Ale co zpívat? "Kdož suu Boží bojovníci..."? Tak to je trochu moc, Husité tu už jednou byli. Ale co takhle zlidovělou hymnu/modlitbu míru, kterou všichni známé:

"Ať mír dál zůstává s touto krajinou,
slova, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou.
Ať se tvá ztracena vláda věci tvých zpět k tobě navrátí,
lidé navrátí.

Geniální verš zpívaný umělkyni - martyrkou Martou Kubišovou zná snad každý. Dokonale vystihuje vědomí zodpovědnosti každého z nás. Naší vlastní sebevlády a spoluvlády, bez politických příslušností. Píseň je v češtině, v jazyků národa, který teď vstává chránit svoji svobodu, svobodu rozhodovat o málem území uprostřed Evropy s krásným hlavním historickým městem Prahou a mnoha dalšími nádhernými místy. Anebo si tuto svobodu nechat vzít. O to jde. Můžeme totiž svobodně jednat vždycky. Můžeme se nechat svobodné zotročit.

Jsme pouhé televizní bačkory a pivní národ, anebo rození blaničtí rytíři míru, kteří se právě probouzejí že spánku a vydávají se že svého úkrytu šířit světlo respektu k životu ve všech ohledech a na všech úrovních, neboť teď jde o téměř vše. Muži, třebas arogantní, iritováni či zlenivěli posluhováním manželek, manželky, které jste třeba zapomněly denním stresem, co je to zpívat, mládeži, která třeba právě hledáš extázi v originalitě za každou cenu, a všichni ostatní pamětníci vzpomeňte, a i nepamětníci zkuste, jestli můžete na ta jednoduchá slova a toužebnou vzývající meditativní melodii této dnes již historické písně něco cítit. Husité získávali sílu zpěvem a počali revoluci, která se linula celou Evropou. Dnes nechceme pálit kostely, dnes chceme lépe milovat sebe a druhé, neb jsme již tak promísení, že nám nic jiného ani nezbývá. Začneme písní, ve které je skrytá vnitřní čistota, nalaďme se na otázku, co to opravdu je žít v míru, bez urážek, nadávek a agresivního chování vůči lidem, zvířatům i přírodě. Toužíme alespoň trochu po tom? Pozorujme, co to zpívání s naším nitrem udělá, kam nás povede, s kým nás spojí, jak nás podpoří v touze po vlastním harmonickém sebeurčení. Když se rozezpíváme všichni upřímně, a najednou, budeme mít hodně síly :o)

Společně můžeme zpívat (nejen, ale i na Václaváku, s Kubišovou a klíčkama, či bez) třeba každý den v právě poledne, neboli 13.00 hod letního času jako polední minutovku - jasnou výzvu k odstupu vlády, dokud bude přehlížet volání občanů své země. Zkusme to. Těším se na Vaše příspěvky a další inspiraci k aktivaci prvního mírové zpívajícího, vibrujícího národa v Evropě :o)

S dobrým laděním jde vše lépe...

Ze srdce

Slunná Jana