Pentagon přijímá Trumpův pohled na svět

Donald Trump, kterého evropští lídři obecně považují za populistu bez politických zkušeností, zveřejnil svou novou strategii národní bezpečnosti, dokument napsaný neohrabaně, ale s významným filozofickým rozsahem. V něm se prezentuje jako mistr diplomacie a navrhuje, v duchu sloganu prezidenta Andrewa Jacksona, nahradit válku obchodem.

Zveřejnění Strategie národní bezpečnosti 2025 Bílým domem je zásadním zlomem. Rozchází se se všemi předchozími dokumenty, včetně dokumentu z roku 2017 [1] z prvního funkčního období prezidenta Donalda Trumpa.

Oba texty mají společné dlouhé úvodní prohlášení, ale zatímco text z roku 2017 měl za cíl „nahradit válku obchodem“, text z roku 2025 se nejprve zabývá otázkami, co Spojené státy chtějí a jaké prostředky mají k dispozici. Představuje kompletní přeformulování národní strategie.

Přepracování

Prezident Donald Trump píše: „V první řadě si přejeme pokračující přežití a bezpečnost Spojených států jako nezávislé a suverénní republiky, jejíž vláda zaručuje nezadatelné přirozené práva svých občanů a upřednostňuje jejich blaho a zájmy. Chceme chránit tuto zemi, její obyvatele, její území, její ekonomiku a její způsob života před vojenskými útoky a nepřátelskými zahraničními vlivy, ať už jde o špionáž, predátorské obchodní praktiky, obchod s drogami a lidmi, destruktivní propagandu a ovlivňování, kulturní subverzi nebo jakoukoli jinou hrozbu pro náš národ.“

Na druhou otázku definoval prostředky takto: „Chceme zajistit, aby západní polokoule zůstala dostatečně stabilní a dobře spravovaná, aby se zabránilo a odradilo masové migraci do Spojených států; chceme polokouli, jejíž vlády s námi spolupracují proti narkoteroristům, kartelům a jiným nadnárodním zločineckým organizacím; chceme polokouli, která zůstane prostá nepřátelských zahraničních vlivů. Zavazujeme se zabránit jakémukoli vniknutí do klíčových aktiv nezbytných pro podporu kritických dodavatelských řetězců nebo jejich převzetí a zajistit si trvalý přístup k základním strategickým lokalitám. Jinými slovy, budeme prosazovat a implementovat „Trumpův dodatek“ k Monroeově doktríně.“

Jinými slovy, Spojené státy se zaměří na svou sféru vlivu, Ameriku. Budou tam jednat jako velký bratr, již ne jako impérium („Rooseveltův dodatek“). To znamená, že je budou chránit před vnějšími hrozbami a na oplátku budou očekávat, že ostatní kontinenty přispějí k jejich ekonomickým potřebám.

Pokud je to pravda, nebudou útočit na Venezuelu, ale mohli by zaútočit na organizace obchodující s drogami v Latinské Americe, včetně Venezuely.

Pokračuje:

• Chceme skoncovat s pokračujícím poškozováním americké ekonomiky zahraničními aktéry, přičemž zachováme svobodu a otevřenost Indo-Pacifiku, zachováme svobodu plavby ve všech klíčových námořních trasách a udržíme bezpečné a spolehlivé dodavatelské řetězce a přístup k základním materiálům.

• Chceme podporovat naše spojence v zachování svobody a bezpečnosti Evropy a zároveň obnovit její civilizační sebevědomí a západní identitu.

• Chceme zabránit nepřátelské moci ovládnout Blízký východ, jeho ropné a plynové zdroje a strategické úzké průchody, kterými procházejí, a zároveň se vyhnout „nekonečným válkám“, které nás v této oblasti uvěznily za exorbitantní cenu.

Dospívá k závěru, že v ideálním případě se Spojené státy musí opět stát „vedoucí ekonomikou světa, největší a nejinovativnější, generující bohatství, které můžeme investovat do strategických zájmů a které nám dává vyjednávací sílu vůči zemím, které chtějí získat přístup na naše trhy“.

Strategie

Teprve po tomto dlouhém úvodu se zabývá strategickými otázkami. Varuje, že tato strategie „není založena na tradiční politické ideologii. Je motivována především tím, co slouží zájmům Spojených států, nebo, zkrátka, principem „America First“ (Amerika na prvním místě).“

Než se „America First“ stalo bojovým heslem amerických příznivců nacismu, bylo to slogan demokratického prezidenta Woodrowa Wilsona na počátku první světové války a konzervativce (v anglosaském smyslu tohoto slova) Pata Buchanana, když bojoval proti stoupencům Lea Strausse.

Poté tuto otázku vyřešil tím, že odmítl expanzivní definici „národní bezpečnosti“ vyvinutou předchozími administrativami, stejně jako tradiční klasifikace. Prohlásil se tedy a priori za „neintervencionistu“, přičemž zdůraznil, že tento postoj je často neudržitelný a že proto je vhodnější jednat. Nakonec se zasadil za „flexibilní realismus“.

Napsal: „Naše politika bude realistická ohledně toho, co je možné a žádoucí v našich vztazích s jinými národy. Usilujeme o dobré vztahy a mírové obchodní vztahy s národy světa, aniž bychom jim vnucovali demokratické nebo sociální změny, které se výrazně odchylují od jejich tradic a historie. Uznáváme a potvrzujeme, že není nic nekonzistentního nebo pokryteckého na tom, jednat podle takového realistického posouzení. Nebo na tom, udržovat dobré vztahy se zeměmi, jejichž systémy vlády a společnosti se liší od našich, a zároveň povzbuzovat naše stejně smýšlející přátele, aby respektovali naše společné standardy, což nám umožňuje prosazovat naše zájmy.“

Tento bod představuje úplný rozchod s myšlením předchozích administrativ. Je to návrat k tradičnímu myšlení staré Evropy, které Spojené státy opustily. Donald Trump hlásá flexibilitu a přizpůsobivost.

Poté popisuje mezinárodní vztahy, které prosazuje, svůj pohled na svět založený na „primátu národů“ a „respektu k jejich suverenitě“. Naznačuje, že v tomto světě neusiluje o hegemonní postavení, ale zajistí, aby ho nemohla mít ani žádná jiná země. Soutěž mezi národy vnímá jako trh nebo sportovní událost: ať vyhraje ten nejlepší!

Tvrdí, že „suverenita národů“ znamená „obnovení hranic“ a obranu „lidských práv“ (v americkém smyslu tohoto pojmu, nikoli ve francouzském smyslu „droits de l’homme et du citoyen“).

Tvrdí také, že „suverenita národů“ nemůže být delegována na aliance nebo mezivládní organizace. Členství v NATO proto nemůže osvobodit jednotlivé členské státy od povinnosti zajistit vlastní národní obranu. Stejně tak členství ve Světové obchodní organizaci nemůže osvobodit jednotlivé státy od povinnosti bránit otevírání nových trhů a zajišťovat bezpečnost svých dodavatelských řetězců.

To nemá nic společného se strategií jeho předchůdce Joea Bidena, pro kterého byly hranice a národy pouze překážkami triumfu „demokracie“ [2]; tento názor automaticky vedl k pokračování nekonečné války prezidenta George Bushe, doktríny Rumsfelda-Cebrowského [3].

Regiony světa

Donald Trump se rozhodl definovat prioritní oblasti činnosti. Přitom se vyjádřil s respektem ke všem svým partnerům a ne, jako tomu bylo dříve, s pohrdáním těmi, které považoval za bezvýznamné (ty „zasrané země“).

A – Amerika

Poté, co objasnil „Trumpův dodatek k Monroeově doktríně“, stanovil svou strategii pod heslem „rekrutovat a expandovat“. „Nábor“ znamená spoléhat se na co nejvíce partnerů. „Rozšiřování“ znamená doufat, že co nejvíce národů bude považovat Spojené státy za svého preferovaného partnera, a odradit je (různými prostředky) od spolupráce s ostatními.

Stručně řečeno, cílem je zajistit, aby přítomnost zahraničních partnerů v Americe, jako je Čína, nenarušila dodavatelské řetězce USA. Proto „je důležité zdůraznit, že americké zboží, služby a technologie představují z dlouhodobého hlediska mnohem výhodnější investici, protože jsou kvalitnější a nejsou spojeny se stejnými podmínkami jako pomoc nabízená jinými zeměmi“.

B – Indo-Pacifik

Indo-pacifický region v současné době produkuje polovinu bohatství lidstva, ale obchodní vztahy mezi USA a Čínou jsou stále více nevyvážené. Důvodem je jednak to, že pravidla mezi oběma zeměmi byla stanovena v době, kdy byla Čína rozvojovou zemí, a jednak to, že americká ekonomika upadá. [To Trump přímo neříká, ale naznačuje to.] Proto hodlá posílit Quad (Austrálie, Spojené státy, Japonsko a Indie), aby zajistil, že Čína nezíská hegemonní postavení.

Chce také mobilizovat zdroje svých partnerů, aby zahájil konkurenční iniciativu Belt and Road Initiative.

S ohledem na otázku Tchaj-wanu poznamenává, že ostrov zaujímá „dominantní postavení ve výrobě polovodičů, ale především nabízí přímý přístup k druhému ostrovnímu řetězci a rozděluje severovýchodní a jihovýchodní Asii na dvě odlišná operační území“. Proto Spojené státy budou rozvíjet svou ekonomickou dominanci nad ostrovem a zároveň zajistí, aby byla respektována čínská identita Tchaj-wanu a nikdy nepodpoří konflikt o něj. Donald Trump skutečně zasáhl u japonské premiérky Sanae Taikachi a požádal ji, aby přestala provokovat Peking.

Spojené státy musí také zajistit, aby jejich dodavatelské řetězce v Jihočínském moři nebyly nikdy nikým narušeny.

C – Evropská unie

Produkce EU klesla za třicet pět let (tj. ne od Maastrichtské smlouvy, ale od dokončení jednotného trhu) z 25 % na 14 % celosvětové produkce. „Tento ekonomický úpadek však zastíní velmi reálná a temnější perspektiva kolapsu civilizace.“ Její obnova závisí na kontrole imigrace (některé členské státy by brzy mohly mít neevropskou většinu) a opuštění „sterilní posedlosti nadměrnou regulací“.

Pokud jde o válku na Ukrajině, Donald Trump píše, že „je nezbytné, aby Spojené státy vyjednaly rychlé zastavení nepřátelských akcí, aby se stabilizovaly evropské ekonomiky, zabránilo se eskalaci nebo neúmyslnému rozšíření konfliktu,

obnovila strategická stabilita s Ruskem a umožnila rekonstrukce Ukrajiny po nepřátelských akcích, aby se zajistilo její přežití jako životaschopného státu.“

Lituje, že „mnoho Evropanů považuje Rusko za existenční hrozbu“, a navrhuje řešení války na Ukrajině, které oni nebudou tolerovat.

D – Blízký východ

Tento region již nemá stejný význam, protože „zdroje energie se značně diverzifikovaly – Spojené státy se opět staly čistým vývozcem energie – a konkurence mezi supervelmocemi ustoupila rivalitě mezi velmocemi, v níž si Spojené státy zachovávají nejžádanější pozici“. „Tento region se bude stále více stávat zdrojem a cílem mezinárodních investic.“

Zatímco lituje rigiditu Íránu, je potěšen, že hlavní vlády bojují proti „radikalismu“. I když to přímo nejmenuje, má zde na mysli „džihádismus“, který Obamova a Bidenova administrativa, stejně jako Britské impérium, dlouhodobě podporují.

E – Východní Afrika

Strategie Spojených států v Africe „se příliš dlouho soustředila na poskytování a šíření liberální ideologie. Spojené státy by se místo toho měly soustředit na budování partnerství s určitými zeměmi za účelem řešení konfliktů, podpory vzájemně výhodných obchodních vztahů a přechodu od modelu zahraniční pomoci k modelu investic a růstu, který dokáže využít bohaté přírodní zdroje a skrytý ekonomický potenciál Afriky.“

Spojené státy by měly pomáhat při řešení probíhajících konfliktů (například mezi DRK a Rwandou a v Súdánu) a při prevenci nových konfliktů (například mezi Etiopií, Eritreou a Somálskem), ale především by měly „přejít od vztahů s Afrikou zaměřených na pomoc k vztahům zaměřeným na obchod a investice, přičemž by měly upřednostňovat partnerství s kompetentními a spolehlivými státy, které jsou ochotny otevřít své trhy americkým výrobkům a službám“.

Závěr

Na rozdíl od karikatury, kterou prezentují jeho oponenti, jak američtí, tak zahraniční, se strategie Donalda Trumpa jeví jako velmi koherentní a promyšlená, i když je vyjádřena jednoduše a zbytečnými odkazy na vítězství prezidenta.

Je zcela v souladu s jeho projektem z roku 2017: ukončit „americké impérium“. Je prvním americkým prezidentem za téměř dvě století, který věří, že jeho země nemá žádné nepřátele. Tím se staví nejen proti tradičním imperialistům, ale také straussovcům a neokonzervativcům, a ještě více proti válečným štváčům z Evropské unie. Zatímco rozvíjí svou armádu podle římského principu Si vis pacem, para bellum (chceš-li mír, připrav se na válku), sám se staví do pozice, kdy nikdy nevyvolává konflikty, ale naopak se zavazuje pomáhat při řešení sporů, čímž opět odporuje strategii svého britského spojence „rozděl a panuj“.

Odkazy

[ 1 ] „Národní bezpečnostní strategie Donalda Trumpa“, Thierry Meyssan, překlad Pete Kimberley, Voltaire Network , 26. prosince 2017.

[ 2 ] „Strategie národní bezpečnosti prezidenta Bidena“, autor Thierry Meyssan, překlad Roger Lagassé, Voltaire Network , 9. dubna 2021.

[ 3 ] „Doktrína Rumsfelda/Cebrowského“, Thierry Meyssan, překlad Roger Lagassé, Voltaire Network , 25. května 2021.