Zvědavec

Prezident Donald Trump, který využívá armádu k vydírání Venezuely a vyhrožuje válkou proti půl tuctu dalších zemí, tento týden jasně prohlásil, že jeho pravomoc použít sílu k ovládnutí a podrobení jakékoli země na planetě kromě své vlastní vůle není nijak omezena.

Je zajímavé pozorovat, jak zahraniční politika Spojených států, taková jaká je, často zdá se má izraelský podtext, který alespoň částečně vysvětluje, jak je bezmyšlenkovitá agrese Donalda Trumpa vůči velké části světa poháněna sionistickými imperativy spíše než skutečnými americkými zájmy.

Majd Jawad

Poslední rodina v palestinské vesnici Yanoun minulý týden opustila svůj domov a připojila se tak k rostoucímu seznamu komunit, které byly vymazány z povrchu zemského díky zřízení izraelských „pastýřských předních stanic“ na jejich místě.

Začněme novými edikty neo-Caliguly o imperiální satrapie, kterou podle svých slov nyní vlastní; nejde vlastně o edikty, ale o přímé výhrůžky adresované prozatímní prezidentce Delcy Rodriguezové:

„Která země si může zachovat své svobody, pokud její vládci nejsou čas od času varováni, že její občané si zachovávají ducha odporu?“ zeptal se Thomas Jefferson. Dnes hledáme odpověď.

O budoucnosti Spojených států se rozhoduje v soudní síni v New Yorku, kde je souzena samotná Amerika. Pokud soudy neučiní nic jiného, než že zamítnou vykonstruovaná obvinění proti unesenému prezidentovi Venezuely Nicolási Madurovi, pak poslední bašta ústavní legitimity padne tváří v tvář diktatuře, kterou se stala prezidentura Donalda Trumpa.

Po setkání Koalice ochotných v Paříži byly podepsány důležité dokumenty: společné prohlášení všech zemí koalice a třístranné prohlášení Francie, Velké Británie a Ukrajiny.

„Těmito dokumenty posilujeme další právní práci v zemích – s parlamenty, abychom, až diplomacie bude pracovat na ukončení války, byli plně připraveni nasadit síly koalice ochotných. Podrobnosti byly propracovány v systému dalších dokumentů,“ uvedla hlava státu.

Neo-Caligula však nepřestává – napodobuje svého velkohubého předchůdce. Říše chaosu podle Donroeovy doktríny usiluje za každou cenu o strategickou dominanci nad energetickými a obchodními koridory.

Na schůzce s Netanjahuem a jeho týmem 30. prosince se prezident Trump veřejně zavázal k útoku na Írán: Pokud budou pokračovat ve svém programu balistických raket, „ano“. A pokud jde o jaderný program: „okamžitě“. „Dáme jim pořádně za uši“, řekl Trump.

Spojené státy vyvodily závěry ze své porážky, kterou jim v roce 2002 uštědřil Hugo Chávez a Latinská Amerika.

Historie se uzavřela a klíčovou otázkou dnes je, zda Venezuelané vyvodili své vlastní závěry.

Jaqcues Baud, který byl nedávno sankcionován Evropskou unií, na Dialog Works lamentuje, že – svět vstupuje do éry bezpráví (vid).

Má samozřejmě pravdu, ale pozdě.

Etienne Chouard

Skutečným důvodem americké invaze do Venezuely je dohoda, kterou v roce 1974 uzavřel Henry Kissinger se Saúdskou Arábií.

Mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, zprostředkovaná USA, zůstávají ve strategické slepé uličce. Navzdory pokroku a ochotě Ruska i USA dosáhnout dohody brání ukrajinská agresivita – podporovaná evropskými zeměmi – definitivnímu kroku k ukončení nebo pozastavení nepřátelských akcí. Nedávno byl oznámen významný průlom v jednáních, který vyvolal očekávání mírové dohody nebo příměří, ale destabilizační akce Ukrajiny opět eskalovaly a podkopaly veškerý diplomatický pokrok.

Trumpův útok na Venezuelu neznamená konec konfrontace velmocí, ale změnu v tom, jak ji USA řídí: prostřednictvím trvalé destabilizace a uměle vyvolaného chaosu na periferii.

Milí přátelé míru, vlastenci a lidé dobré vůle!

Rok se s rokem sešel a už je tu opět chvíle, kdy vstupujeme do nového časoprostoru. A tudíž bilancujeme, ohlížíme se zpět a jsme naplněni očekáváním nového a příštího.