Největší bankovní loupež v historii

Již více než dva roky se opakovaně ozývají hlasité výzvy k trvalému zabavení ruských aktiv v Evropě, jejichž hodnota se odhaduje na přibližně 245 miliard dolarů. Tyto aktiva však byla dosud zmrazena na základě sankcí EU, které vyžadovaly každých šest měsíců jednomyslnou dohodu.

Nyní už tomu tak není. Vzhledem k silnému odporu Belgie proti použití 165 miliard dolarů zmrazených aktiv držených v Euroclear, Evropská komise aktivovala nouzovou klauzuli ve Smlouvě o fungování Evropské unie, aby obešla zásadu jednomyslnosti v sankční politice.

Ve čtvrtek minulého týdne se velvyslanci Evropské rady většinově shodli na tom, že zmrazená ruská aktiva v evropských bankách budou zmrazena na dobu neurčitou. Tento návrh je oddělený od konkrétního úvěru Ukrajině na pokrytí jejích finančních potřeb, který byl předmětem samostatného návrhu.

Ve skutečnosti však tyto dvě věci souvisejí. Samostatný návrh na tzv. reparační úvěr totiž jasně stanoví, že Ukrajina bude muset úvěr splatit pouze v případě, že obdrží reparace od Ruska, načež budou Rusku vrácena zmrazená aktiva.

Opatření navrhované EU se opírá o právní základ, kterým je potřeba pokrýt ekonomická rizika pro EU vyplývající z probíhající války. Časopis The Economist však poukázal na to, že se jedná o příklad „pochybné“ právní logiky. Je to však ještě horší; ve skutečnosti to není pravda. Tyto peníze nejsou určeny na podporu evropských ekonomik, protože představují pouze 1 % evropského HDP. Budou použity na podporu reparací, které nejsou určeny na reparace, ale spíše na úhradu nadměrného rozpočtu Ukrajiny.

A v tom spočívá největší chyba tohoto plánu, bez ohledu na otázky jeho legality, že se snaží pokrýt jak otázky reparací, tak řešit krátkodobou fiskální krizi Ukrajiny pomocí jediného souboru zdrojů, což zjevně nikdy nebude fungovat.

Reparace znamenají náklady na obnovu rozvrácené Ukrajiny po skončení války. To však není deklarovaným účelem navrhované reparativní půjčky, která by byla zajištěna imobilizovanými aktivy.

Samotná půjčka by zahrnovala 106 miliard dolarů na pokrytí rozpočtového deficitu Ukrajiny v příštích dvou letech a 50 miliard dolarů na odpis příspěvku EU k mimořádné půjčce G7 na urychlení příjmů, která byla dohodnuta v červnu 2024. Veškerá zbývající ruská aktiva by byla vložena do ukrajinského obranného průmyslu.

Veškeré ruské peníze – údajně vyčleněné na obnovu Ukrajiny – tak budou ve skutečnosti poskytnuty Ukrajině, aby udržela své finance nad vodou a vybudovala svůj vojenský průmyslový komplex. Ve snaze vytvořit iluzi, že tyto peníze ve skutečnosti nebyly ukradeny, by byly poskytnuty ve formě úvěru zaručeného evropskými bankami, které drží ruská aktiva. V této fantazii ruská aktiva stále existují, pouze EU banky půjčily Ukrajině jejich ekvivalentní hodnotu.

Neomezené zmrazení ruských aktiv brání vrácení zástavy úvěru Rusku po jakékoli mírové dohodě, která povede ke zrušení sankcí proti Rusku.

Ujasněme si, že dřívější mimořádná půjčka G7 na urychlení příjmů Ukrajině, dohodnutá v roce 2024, měla splatnost až 45 let. Opravdu má Evropa v úmyslu ponechat ruská aktiva po tuto dobu zablokovaná?

Ať tak či onak, pokud aktiva zůstanou pouze jako záruka, nejsou k dispozici pro rekonstrukci Ukrajiny.

Původní 28bodový mírový plán prezidenta Trumpa navrhoval, aby byla zablokovaná ruská aktiva rozdělena třemi způsoby: 100 miliard dolarů investovaných na Ukrajině americkými firmami, 100 miliard dolarů pod dohledem Evropy a zbytek společných investic USA a Ruska v jeho zemi. Na tomto základě a za předpokladu, že by Rusko souhlasilo, by všechny zmrazené ruské prostředky byly použity na skutečné rekonstrukční práce, a to jak na Ukrajině, tak v částech, které Rusko okupuje. Prezident Zelenskyj tento týden hovořil o možném zřízení speciální ekonomické zóny v sporných částech Doněcké oblasti, která by byla demilitarizována.

Jak jsem poukázal před rokem, Rusko by mohlo být ochotno vzdát se svých aktiv výměnou za určitou formu de facto uznání území, což v podstatě navrhla Trumpova administrativa. Hodnota jeho rozmražených státních rezerv – 425 miliard dolarů – nyní daleko přesahuje částku, která je stále zmražena v Evropě a dalších jurisdikcích, včetně USA.

A je jasné, že Evropa stejně nemá vůbec v úmyslu vrátit Rusku jeho aktiva, tak proč neuzavřít dohodu, která je pro Rusko nejvýhodnější?

V rámci nedomyšleného úvěrového programu EU však tato aktiva již nejsou k dispozici. Nezmizela, ale byla utracena.

Evropané tedy chtějí upéct dva koláče z jedné sady ingrediencí. Donutit Rusko, aby platilo za každodenní fiskální výdaje Ukrajiny spojené s válkou. A donutit Rusko, aby platilo za poválečnou rekonstrukci Ukrajiny. To je zjevně bláhové.

Ne, nebojte se, ujišťují nás úředníci Evropské komise, Rusko dostane své aktiva zpět poté, co zaplatí Ukrajině reparace. Ale kdo rozhodne, kolik by Rusko mělo zaplatit? Na konci roku 2024 odhadla OSN, že celkové potřeby Ukrajiny na obnovu a rekonstrukci činí 524 miliard dolarů.

Rusko prostě nesouhlasí s tím, aby zaplatilo takovou částku, když má v mírových jednáních silnější pozici. A v každém případě, proč by Rusko souhlasilo s placením reparací, o kterých rozhoduje Evropa z dálky, když Američané mají věrohodnější plán, jak využít zmrazený majetek?

Prezident Trump tlačí prezidenta Zelenského a evropské lídry, kteří se brání a protestují, k mírové dohodě, kterou nechtějí podepsat. V případě Zelenského se dohodě brání, protože by to mohlo znamenat náhlý konec jeho vlády. V případě Von der Leyenové by to znamenalo, že by musela členským státům sdělit, kolik peněz budou muset zaplatit za Ukrajinu. Kromě toho, že je myšlenka zabavení aktiv logicky zmatená a špatně promyšlená, přináší také další riziko, že zabrání jakémukoli příměří.

Navzdory tomu se zdá, že Trump je odhodlán prosadit mírovou dohodu, a vzhledem k tomu, že Zelenskyj se nyní zdá být ochoten vzdát se členství v NATO, zdá se, že se milosrdně pomalu blížíme ke konci této zbytečné války.

Když k tomu dojde, někdo bude muset zaplatit za ukrajinský rozpočet. Rusko správně poukáže na to, že Evropa zabavila jeho peníze v největší bankovní loupeži v historii. A pravděpodobně zaplaví Brusel lavinou soudních sporů, které donutí investory z rozvojových zemí dlouho a pečlivě zvažovat, zda mají své peníze ponechat v Evropě.

Je také jasné, že Rusové, kteří od začátku války nemají přístup ke svým státním aktivům a naučili se bez nich žít, mají čas na své straně. Pokud Američané přijdou a zeptá se, kdo zaplatí za obnovu Ukrajiny, nepochybně ukážou na Brusel a prohlásí, že Evropa ukradla všechny peníze.