Jak Írán a Čína formovaly válečnou šachovnici

Dvojí přístup Číny k americko-izraelské válce proti Íránu odráží širší geopolitickou a ekonomickou strategii, která sahá od bojiště až po globální finanční systém.

Čína oficiálně reaguje na válku Epsteinova syndikátu – či americko-izraelskou válku – proti Íránu dvěma paralelními cestami, a to prostřednictvím diplomatického mluvčího a vojenského mluvčího.

Překlad: Čína vnímá válku jak jako extrémní politické/diplomatické napětí, tak jako vojenskou hrozbu.

Čínský vojenský mluvčí, plukovník Lidové osvobozenecké armády (PLA), hovoří metaforicky. Byl to on, kdo výslovně řekl, že USA jsou „závislé na válce“, s pouhými 250 lety historie a pouze 16 lety míru.

USA jasně označuje za globální hrozbu. A zjevně také za morální (kurziva moje) hrozbu.

Čínský prezident Si Ťin-pching se pevně soustředí na vytvoření trvalého spojení mezi marxismem a konfucianismem.

Klíčovým přínosem Konfucia pro politické myšlení je přesné používání jazyka. Pouze ten, kdo hovoří s přesnými metaforami a morální váhou, je schopen vládnout národu.

Čína tedy pečlivě rozvíjí stálou morální a etickou kritiku americké války proti Íránu. Zdůrazňuje, že se jedná o útok národa, který ztratil svůj morální kompas.

Globální Jih tomuto poselství zcela rozumí.

Kromě toho fakta z bojiště ukazují, jak Čína změnila pravidla války v Íránu.

Íránská síť je nyní plně propojena se satelitním systémem BeiDou. To vysvětluje, jak Írán nyní útočí s přesností, a každý krok americko-izraelské koalice čelí čínské digitální zdi (více než 40 satelitů BeiDou na oběžné dráze). To vysvětluje vynikající přesnost íránských raket a zvýšenou odolnost proti rušení.

V rámci svého 25letého komplexního strategického partnerství Čína také dodala Íránu radary s dlouhým dosahem, integrované se satelitními systémy. Klíčovým poznatkem je nyní mnohem kratší reakční doba Íránu ve srovnání s 12denní válkou.

Rusko pomáhalo paralelně, což Íránu umožnilo hojně uplatnit to, co se Rusko naučilo na Ukrajině o západních systémech, jako jsou Patriot a IRIS-T. Nejde jen o taktiku masového nasazení dronů; jde o osvojení si ruského způsobu koordinace rojů dronů se salvami balistických raket. Přesně to má – devastující – účinek v nejnovějších fázích operace True Promise IV.

Hra Go: Vše se točí kolem petrojuanu

Nyní se zaměřme na klíčový tah v Hormuzském průlivu. Klíčovým krokem je, že Írán povoluje průjezd pouze ropným tankerům, jejichž náklad byl vypořádán v petrojuanu. Žádné dolary. Žádná eura. Pouze jüany.

Ve skutečnosti Čína již v prosinci 2022 začala ukončovat systém Bretton Woods/petrodolar, když Peking pozval ropné monarchie Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC), aby obchodovaly s ropou a plynem na Šanghajské burze.

Nyní spojte vše výše uvedené s čínským 15. pětiletým plánem, který byl právě projednán a schválen v Pekingu.

To je příklad hluboké systémové vize.

Plánovači v Pekingu stanovili růst HDP na čtyři procenta; digitální ekonomiku na 12,5 procenta HDP; řešení v oblasti zelené energie na 25 procent; kvalitu povrchových vod na 85 procent; lavinu patentů s vysokou hodnotou; to vše a ještě více, rovnoměrně rozloženo, s pevnými cíli, které je třeba dosáhnout, a závaznými ukazateli až do roku 2030.

To znamená, že Číňané zacházejí s ekonomikou, energetickou bezpečností, ekologií, vzděláváním a zdravotní péčí, jako by to byly orgány stejného zdravého těla. Takto urbanizace pohání produktivitu: velké investice do výzkumu a vývoje vedou k stále většímu počtu patentů; patenty pohánějí digitální ekonomiku; a řešení v oblasti zelené energie pohánějí strategickou nezávislost.

Nejnovější pětiletý plán přesvědčivě ukazuje, jak Čína pečlivě plánuje stát se lídrem nadcházející technologické budoucnosti.

A to sahá daleko za rok 2030, až do poloviny století.

Není divu, že rozbití petrodolaru hraje klíčovou roli v tomto procesu změny současného systému mezinárodních vztahů. Írán to nyní Číně servíruje na talíři tím, že nahrazuje petrodolar petroyuanem v nejkritičtějším úzkém místě na planetě, kterým prochází 20 procent veškeré světové ropy.

Íránská hra není vojenská; je to finančně (kurziva moje) jaderná. To vše usnadňuje fakt, že Írán již nabízí model, který může následovat zbytek globálního Jihu: téměř 90 procent teheránského vývozu ropy je vypořádáno v juanech prostřednictvím platebního systému CIPS.

Globální Jih může nakonec přijmout tento velmi jednoduchý model. Teherán neříká, že Hormuzský průliv je zablokován. Je zablokován pouze pro nepřátelský Epsteinův syndikát – USA – a jeho přisluhovače obchodující v petrodolarech. Námořní trasy se v reálném čase mění v politické filtry. Jak Globální Jih přechází na petrojuan, hegemonický petrodolar – od roku 1974 – umírá.

V současné době každý obchodník na planetě ví, jak petrodolar funguje. Po ropné krizi v roce 1973 se GCC a OPEC v roce 1974 dohodly, že ropa může být obchodována pouze v amerických dolarech.

Vývozci ropy musí nutně recyklovat své dolarové zisky zpět do amerických státních dluhopisů a akcií. To posiluje roli amerického dolaru jako rezervní měny; financuje americké technologické investice; financuje průmyslově-vojenský komplex a jejich „věčné války“; a především de facto financuje – nesplatitelný – americký dluh.

Čína, Rusko a Írán, jako členové BRICS, se náhodou nacházejí v první linii prosazování alternativních platebních systémů; klíčově to zahrnuje obejití petrodolaru.

Jde tedy o mnohem víc než o kontrolu nad ropou – údajný důvod za chaotickým, neplánovaným „výletem“ (Trumpova terminologie) do Íránu.

Z praktického hlediska fakta na místě již naznačují totální neúspěch. Je to protiúder na zcela nové úrovni.

IRGC se inspiruje Sun Tzuem

Zbraňové využití Hormuzského průlivu je Sun Tzu, revidovaný Íránskými revolučními gardami (IRGC). Jak koridor pro propojení – Hormuzský průliv – tak měna – jüan – jsou nyní zbraněmi imperiální destrukce. Kdo potřebuje jadernou bombu?

V sázce je kontrola nad globálním finančním systémem – daleko za rok 2030, až do poloviny století a dále. To, co sledujeme v reálném čase, je, jak Peršané hrají šachy – v čemž vynikají – ale s prvky čínského weiqi (v angličtině „Go“).

Go je organické. Když se malé kameny používané ve hře spojí, utvářejí tvar a dlouhodobou kontrolu nad celou šachovnicí. V našem případě jde o geopolitickou/geoekonomickou šachovnici. Je to všechno o pozici, trpělivosti, hromadění výhod a řízení strategie.

To je „tajemství“ toho, proč válka proti Íránu nyní nabízí Číně rozhodující tah. Peking už roky s nekonečnou trpělivostí formuje šachovnici: vytváří soubor multilaterálních institucí; hraje klíčovou roli v BRICS a SCO; buduje Nové hedvábné stezky (BRI); investuje do alternativních platebních systémů; a dává své diplomacii nový impuls.

Go je extrémně racionální hra. Pokud šachovnici správně připravíte, neprohrajete. Hra se hraje sama. A právě v této situaci se nyní nacházíme. A proto je Imperiální Hlasatel spolu se svými přisluhovači, pomocníky a vazaly ohromen a zkamenělý: je vězněm vlastního bahna pýchy.