Írán přechází k totální válce proti kultu smrti

Útok na íránské plynové pole South Pars – největší na planetě – představuje vrcholnou eskalaci.

Neo-Caligula, ve svém typickém zbabělém stylu na Truth Social, se zoufale snaží svalit vinu na kult smrti v západní Asii a zbavit se jakékoli odpovědnosti: tvrdí, že Izrael zaútočil na South Pars „z hněvu“ a že USA „o tomto konkrétním útoku nic nevěděly“. Katar nebyl „v žádném případě, ani v nejmenším, zapojen“. A Írán zasáhl katarské LNG v odvetě „na základě nesprávných zpravodajských informací“.

To je všechno? Tak pojďme dál tančit?

To sotva. Spíše to vypadá, že kult smrti využil otevřeně sionistická média v USA, aby to celé narafičil jako společnou operaci – čímž vtáhl Říši chaosu a drancování hlouběji do bahna pýchy; vtáhl ji do totální energetické války s devastujícími důsledky; a obrátil ropné monarchie v Perském zálivu na 100 % proti Íránu (ty už proti Íránu vedly kampaň, zejména Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Katar).

Neo-Caligula si může chlubit, jak chce. Je však zřejmé, že operace takové citlivosti a rozsahu – jako prostředek „vyvíjení tlaku“ na Teherán – vyžaduje hluboké zapojení CENTCOMu a prezidentský souhlas.

Pravděpodobný scénář tedy opět ukazuje na to, že Washington ztrácí kontrolu nad svou vlastní zahraniční politikou – za předpokladu, že vůbec nějakou měl.

Všichni zúčastnění hráči – jejichž neschopnost číst šachovnici byla opakovaně prokázána – nemohli uvěřit, že Teherán nakonec kapituluje po útoku na jeho drahocennou energetickou bezpečnost.

Íránská reakce byla, jak se dalo očekávat, naprosto opačná: tvrdá eskalace. Seznam cílů pro protiútok byl zveřejněn v mžiku – a bude dodržen do písmene. Počínaje katarskou rafinérií Ras Laffan.

Sledujte ty LNG vlaky

Je lákavé věřit, že neo-Caligula se snaží distancovat od nekontrolovatelného kultu smrti „Total Desperation“; pravděpodobně nabízí Teheránu únikovou cestu; a zároveň přiznává, že zničení South Pars by bylo katastrofální, ale zavazuje se k „masivnímu vyhození South Pars do vzduchu“ (nečekejte, že blábolící megalomanský narcistický gangster bude koherentní).

V tragédii South Pars jde především o LNG vlaky.

„Vlak“ se skládá z komponentů určených ke zpracování, čištění a přeměně zemního plynu na LNG. Nazývají se „vlaky“ kvůli sekvenčnímu uspořádání zařízení – kompresorových vlaků – používaných v průmyslovém procesu ke zpracování a zkapalňování zemního plynu.

Projekt Katar 2 v obrovské rafinérii Ras Laffan koordinovaly společnosti Chiyoda a Technip, japonsko-britský společný podnik. Totéž platí pro linky 4 a 5, které tvoří největší linky na zkapalňování zemního plynu na světě.

Tyto linky provozují společnosti Qatar Gas, ExxonMobil, Shell a ConocoPhillips. Z praktického hlediska se jedná o zařízení spojená s Amerikou a Západem, a tedy o legitimní cíle pro Írán.

Na světě existuje pouze 14 vlaků – a není přehnané tvrdit, že západní „civilizace“ je na nich všech závislá. Výměna jednoho vlaku trvá 10 až 15 let. Všech těchto 14 vlaků se nachází v dosahu íránských balistických a hypersonických raket. Alespoň jeden z nich byl zapálen íránským protiútokem. Tak mimořádně vážná je celá tato situace.

První high-tech totální válka v západní Asii

Eskalace v oblasti South Pars byla nevyhnutelná poté, co nová pravidla stanovená Íránem pro Hormuzský průliv přivedla Epsteinův syndikát k naprostému šílenství.

Byla to západní pojistná paranoia, která uzavřela průliv mnohem více než obranný potenciál íránské kombinace dronů a balistických raket. Poté IRGC oznámilo, že průliv je otevřen Číně; dalším národům, které se zapojily do jednání – jako je Bangladéš; a zemím Perského zálivu, které vyhostí americké velvyslance.

A pak, konečně, byla zavedena nová pravidla. Funguje to takto.

1. Pokud byl váš náklad obchodován v petrojuanu, můžete získat volný průchod.
2. Musíte zaplatit mýtné.
3. Teprve poté můžete volně proplout íránskými teritoriálními vodami v blízkosti ostrova Qeshm, nikoli však středem průlivu.

Íránský ministr zahraničí Araghchi to nemohl vyjádřit jasněji: „Po skončení války navrhneme nové mechanismy pro Hormuzský průliv. Nedovolíme našim nepřátelům, aby tuto vodní cestu využívali.“ Ať se stane cokoli, Hormuzský průliv bude mít trvalou mýtnou bránu, kontrolovanou Íránem.

Profesor Fouad Azadi, s nímž jsem měl tu čest se před lety v Íránu setkat, již oznámil, že lodě proplouvající průlivem budou nyní muset platit 10% mýtné. To může generovat až 73 miliard dolarů ročně – více než dost na kompenzaci válečných škod a sankcí USA.

Írán je již hluboko ponořen do toho, co je z praktického hlediska konfigurováno jako První západoasijská high-tech totální válka.

Strategicky, jak definují íránští analytici, to znamená fascinující hojnost nové terminologie.

Začněme s Velkým zúžením, aplikovaným v rámci hyper-zaměřené strategie Chirurgického opotřebování. Cíl tohoto zúžení se přesunul z Izraelských obranných sil (IDF) na rozvrácení samotné struktury izraelské občanské společnosti.

Pak je tu „16-Mach Shield Breaker“ – jehož technologickými hvězdami jsou rakety Khorramshahr-4 a Fattah-2, které dosahují konečné rychlosti Mach 16 a letí rychlostí 5,5 km za sekundu.

Překlad: zatímco nepřátelský počítač vypočítává vektor zachycení, hlavice rakety – tunová bomba – již dopadla, čímž vzniká paradox obrany s nulovým součtem: Izrael utrácí miliony dolarů za pokus o zachycení se 100% pravděpodobností neúspěchu, zatímco Írán utratí zlomek této částky, aby dosáhl zaručeného zásahu.

Další je Doktrína čtyř životně důležitých orgánů.

9 milionů obyvatel Izraele přežívá díky pouhým dvěma hlavním hlubokovodním přístavům. To vedlo Teherán k přechodu do režimu strukturální paralýzy, kdy se systematicky zaměřuje na čtyři „smrtící body“: hyperkoncentrované uzly izraelské infrastruktury, které, pokud budou přerušeny, promění kult smrti v temnou, žíznivou a hladovou klec.

Čtyři životně důležité orgány jsou: hydrologické udušení (zásah 85 % izraelské pitné vody v pěti odsolovacích zařízeních); protokol výpadku proudu (zásah elektrárny Orot Rabin v srdci národní rozvodné sítě); potravinové obléhání, zasahující přístavy v Haifě a Ašdodu, které jsou nezbytné pro dovoz 85 % pšenice, kterou Izrael potřebuje; a energetická dekapitace: zaměřená na rafinérie v Haifě, jediný izraelský zdroj rafinované ropy, a ještě klíčovější cíl po útoku na South Pars.

Strukturální paralýza. Pečlivě naplánovaná. Neúprosná. Již v platnosti.