Vánoce Smolíka McFiggina

Rodič, jenž se přiblíží pod rouškou noční temnoty, aby podstrčil kravatu za deset centů chlapci, který čekal hodinky za deset dolarů, a pak mu namluví, že mu ji posílají z nebíčka, jedná nízce, nepopiratelně nízce a nečestně.

Měl jsem letos o Vánocích dobrou příležitost pozorovat to na mladém Smolíkovi McFigginovi, synu a dědicovi McFigginů, u kterých bydlím v podnájmu.

Smolík McFiggin je hodný chlapec, a pobožný chlapec. Dali mu na srozuměnou, že tatínkovi a mamince nepřinese svatý Mikuláš nic, protože dospělým se dárky z nebíčka nenadělují. A tak si našetřil všechno kapesné a koupil tatínkovi krabici doutníků a mamince diamantovou brož za pětasedmdesát centů. Své vlastní štěstí ponechal na vůli nebesům. Ale modlil se. Modlil se po celé týdny večer co večer, aby mu svatý Mikuláš přinesl brusle a pejska a vzduchovku a kolo a Noemovu archu a sáňky a bubínek - dohromady věcí asi za sto padesát dolarů.

Zašel jsem docela časně ráno na Boží hod do Smolíkova pokojíku. Měl jsem tušení, že budu svědkem zajímavého výjevu. Vzbudil jsem ho a on se posadil v postýlce, oči mu zazářily radostným očekáváním a začal vytahovat nadílku z punčochy.

První balíček byl objemný, zabalený byl jen tak halabala a vůbec vypadal podivně.

"Chachá!" zaradoval se Smolík, když jej začal rozdělávat. "Vsadím se, že to bude ten pejsek, celej zabalenej do papíru!" A byl to pejsek? Ne, ani zdaleka! Byly to krásné pevné boty číslo dvě, s tkaničkami a se vším příslušenstvím a s cedulkou: "Smolíkovi od svatého Mikuláše." A pod tím svatý Mikuláš napsal: "95 centů." Chlapci se radostně protáhl obličej. "Jsou to boty," řekl a zalovil znovu v punčoše.

Další balíček vytahoval s novou nadějí ve tváři.

Tentokrát to vypadalo na malou okrouhlou krabičku. Smolík z ní horečnatě strhl papír. Zatřásl jí. Uvnitř něco zachrastilo.

"To budou hodinky s řetízkem! Hodinky s řetízkem!" vykřikl. Pak krabici otevřel.

A byly to hodiny s řetízkem? Ne. Byl to tucet krásných, zbrusu nových celuloidových límečků, jeden jako druhý, a všechny mu padly jako na míru.

Chlapce to tak potěšilo, že se mu tím potěšením nakrabatily tváře.

Okamžik počkal, než se z té prudké radosti vzpamatoval. Pak to zkusil znovu.

Tentokrát byl balíček podlouhlý a tvrdý. Na omak byl nepoddajný a na jednom konci se rozšiřoval.

"To bude pistulka!" zvolal chlapec a roztřásl se vzrušením. "Páni! Jen aby do ní bylo hodně kapslíků! Párkrát vystřelím a probudím tatínka!" Ne, ubožátko, tímhle tatínka neprobudíš! Je to užitečný předmět, jenže nepotřebuje žádné kapslíky a nestřílí, a těžko probudíš spícího muže kartáčkem na zuby! Ano, byl to kartáček na zuby - krásný exemplář, s držátkem skrznaskrz z pravé kosti a s malou ceduličkou: "Smolíkovi od svatého Mikuláše".

Opět chlapci zrůznil tvář výraz prudké radosti a do očí mu vhrkly slzy vděčnosti. Utřel si je tím kartáčkem na zuby a pustil se do dalšího zkoumání.

Příští balík byl mnohem větší a očividně obsahoval něco měkkého a objemného. Nevešel se do punčochy a byl k ní přivázán zvenčí.

"Co by mohlo bejt tohle?" zauvažoval Smolík. Už se trochu bál to rozbalit. Náhle mu srdéčko poskočilo a on zapomněl na všechny ostatní dárky v očekávání, co mu přinese tenhle. "Bubínek!" vydechl. "To bude bubínek, pořádně zabalenej!" Bubínek? Tuhle! Byly to kalhoty - ty nejkrásnější krátké kalhoty - hnědožluté krátké kalhoty - s roztomilými barevnými proužky sem a tam a svatý Mikuláš k nim opět připsal: "Smolíkovi od svatého Mikuláše, jeden dolar čtyřicet".

V kalhotkách však bylo něco zabaleno. Namouduši!

Byly v nich zabaleny rozkošné kšandičky, opravdové kšandy s takovými těmi posuvnými ocelovými přezkami, že si člověk může vytáhnout kalhoty až ke krku, když se mu zachce.

Chlapec zavzlykal štěstím. Pak vytáhl poslední dárek. "Nějaká kniha," řekl při rozbalování. "Jestli pak to budou pohádky, nebo něco dobrodružnýho?

Doufám, že dobrodružnýho! To si budu číst až do poledne!" Ne, Smolíku, nebylo to přesně vzato nic tak zvlášť dobrodružného. Byla to malá rodinná bible. Smolík tím vyčerpal všechny své dárky, a tak tedy vstal a oblékal se. ještě se ovšem mohl těšit, jak si s novými hračkami pohraje. To je vždycky hlavní rozkoš božíhodového dopoledne.

Nejprve si hrál s novým kartáčkem na zuby.

Spotřeboval spoustu vody a vykartáčoval si všechny zuby. To bylo panečku něco!

Pak si hrál s límečky. Radosti nebylo konce, když je jeden po druhém vytahoval z krabice a proklínal je, a pak je zase všechny složil pěkně zpátky a proklel je všechny najednou.

Další hračkou byly kalhotky. Ohromně si užil, když si je oblékal a zase svlékal a pak se snažil pouhým pohledem zjistit, co je rub a co je líc.

Potom se usadil s novou knížkou a četl si dobrodružný příběh nazvaný "První kniha Mojžíšova" až do snídaně.

Pak sešel do přízemí a políbil tatínka a maminku. Tatínek pokuřoval doutník a maminka měla na blůze novou brož. Smolík se zatvářil zamyšleně a v hlavě jako by se mu rozbřeskovalo. Zdá se mi docela dobře možné, že se příští Vánoce spolehne na své vlastní peníze a se svatým Mikulášem nebude nic riskovat.