Co se děje na české politické scéně

Přestávám tomu pomalu rozumět. Z pohledu ze zámoří se jeví česká politická scéna jako jedna velká šedivá hradba. Není osobností, není dějů, které by stály za komentář. Celé to vypadá jako jeden velký zahnívající rybník se stojatou vodou.

Vůdcové dvou hlavních opozičních politických stran ODS a ČCSD se mezi sebou už před lety dohodli, že si nebudou navzájem překážet a smlouvu plní. Jdou si na ruku dokonce tak, že pro ně Ondřej Neff v Neviditelném psu vymyslel přiléhavý název Václavomil Klauzeman. Jak výstižné! Jediným účelem zdá se být snaha, aby oba papaláši, Zeman i Klaus, vydrželi na svých postech co nejdéle. Tzv. opoziční smlouva byla od počátku drzým výsměchem jakékoliv(?) demokracii. Kdo ji chtěl? V programu čí strany byla? Opoziční smlouva je přímým následovníkem Národní fronty, liší se jen názvem.

Pro českého voliče je tato smlouva ovšem stoprocentním podrazem. Ať volíš koho volíš, vždy tam zůstanou titíž lidé. Pak se političtí analytici pozastavují nad nízkou účastí voličů.

Titulek z dnešních novin, který hovoří za všechno: «Zeman s Klausem vítají přijetí rozpočtu». Jen pro doplnění, přijatý rozpočet počítá s výdaji o 7 procent vyššími než příjmy, státní dluh se zvyšuje o 49 miliard, - ze současných 136 na 185 miliard. Výše zadluženosti tak bude představovat 27 procent státního rozpočtu. Jistě, proti Kanadě jsou na tom Češi zatím relativně dobře (v Kanadě představuje zadluženost federální vlády 387 procent státního rozpočtu), ovšem Kanada si svůj dluh pečlivě budovala třicet let, samozřejmě ale prvních několik roků byla výše státního dluhu podobná. Jakmile se kterákoliv země vydá na cestu trvale nevyrovnaných rozpočtů (stačí několik roků za sebou), není nic, co by tento směr dokázalo zvrátit. Zadlužují se budoucí generace. Ještě nikdo nikdy se nepropůjčoval k bohatství.

Kromě ČSSD a ODS existují v Čechách ovšem i další strany, bohužel pro většinu voličů poněkud nepřitažlivé.

Především je tady silná komunistická strana (KSČM). Ta se trvale těší značně vysoké podpoře stálých loajálních voličů a ve volebních preferencích šlape těsně na paty oběma hlavním stranám.

Rumlem založená, údajně pravicová Unie svobody, která sama o sobě dávno upadla do naprosté nicotnosti a bezzubosti, dále nevelká a nezajímavá křesťansko-demokratická KDU-ČSL, mini-strana DEU (Demokratická unie) a miniaturní ODA (Občanská demokratická aliance) vytvořily jakýsi rádoby opoziční blok, nazvaly samy sebe čtyřkoala. Voliči v zoufalé snaze najít na politické poušti jakékoliv stebélko s náznakem opozice, dávají čtyřkoale podle některých výzkumů až 25 procent hlasů, tedy více, než má současná vládnoucí ČSSD a ODS. Bohužel, čtyřkoala prokazuje naprostou nerozhodnost a impotenci. Nedokáže zformulovat ani vlastní program, zatím se dohadují, kdo bude společným vůdcem a jak nejlépe vytvořit nikoliv oficiální opoziční klub, ale koordinační orgán. Cítíte v tom tu byrokracii, zoufalou snahu vyhnout se odpovědnosti, jasně formulovat své myšlenky? Už jste někdy viděli, aby se koordinační orgán na něčem dohodl?

Podle průzkumu veřejného mínění mají všechny strany značně vyrovnané volební preference a není se, věru, čemu divit. Nikdo nevyniká. Nechtěl bych se v Čechách živit jako politický komentátor. Poněkud detailnější rozbor současného marasmu a pohled zevnitř nabízí článek POLITIKA: Volby 2000 - postkomunismus se stabilizuje v Neviditelném psu.

Jak pracuje české soudnictví. Perlička na závěr. Václav Hrubý, který byl svého času prokazatelně vydírán (existují záznamy telefonních hovorů) Janem Novotným, a který odmítal vyrábět falešné důkazy pro ČSSD a Zemana o tom, že Zieleniec uplácel novináře, se musí Karlu Srbovi omluvit za to, že jej nazval vyděračem. Postižený se tedy bude omlouvat grázlovi. Je to totéž, jako kdyby se okradený musel omluvit zlodějům, pozůstalí zavražděného vrahům. To už snad není ani Kocourkov.

Neumím si představit, co by se mělo stát, aby se konečně někdo probudil a rázně setřásl ty shnilé hrušky na zem. Ale je to jako začarovaný kruh : KDO?