Stockwell Day to poněkud přehnal

O jeho ambicích i o výsledku posledních voleb referuji ve článcích Předvolební horečka v Kanadě, Kanada den před volbami a Kanada den po volbách.

Stockwell Day uveřejnil v roce '99 v Red Deer Advocate otevřený dopis právníkovi a školnímu správci Lorne Goddardovi, ve kterém jej obviňuje z toho, že před soudem zastupoval pedofila. Day ve své svaté válce proti pedofilům zřejmě přestává rozlišovat a splývá mu pojem "obviněný" s pojmem "obhájce obviněného". Byl by patrně rád, kdyby se mu podařilo nastolit kolem pedofilů atmosféru strachu podobnou té v Československu padesátých let. Tehdy bylo také obtížné najít právníky, kteří měli zastupovat obviněné z podvratné činnosti. Obhájci měli strach, aby i na ně nepadl stín hrozné obžaloby. Nakonec museli být často jmenování ex offo.

I když hon na čarodějnice, pardon, pedofily, opravdu existuje, přeci jenom je dnešní Kanada jiná, než Československo padesátých let. Pan Goddard si to nenechal líbit a podal na Daye žalobu. Ten se snažil neustoupit, ale samozřejmě neměl šanci. Při prohrál.

Na opakované dotazy kolik musí zaplatit, kladené ve sdělovacích prostředcích, odmítal odpovědět. Až pod tlakem veřejnosti (a v souladu se zákonem o právu na informace) provinční vláda v Albertě bez Dyova souhlasu zveřejnila konečnou částku.

Ukazuje se, že jeho inkviziční tažení stálo celkem 792 064 dolarů (téměř 20 miliónů korun) - z toho pouze 60 000 jako náhrada škody, 245 000 za právní služby žalující strany a 474 426 dolarů představuje účet vystavený jeho vlastním obhájcem. Platba ovšem nešla z Dayovy kapsy. Šek vystavili daňoví poplatníci v Albertě. Day odmítl přispět byť jen minimální částkou, rovněž mu nestálo za to omluvit se občanům Alberty. Pod palbou kritiky začal být dokonce nedůtklivý. Řekl doslova: "Už jsem vám řekl, že je mi líto, že to stálo tolik, ale spánek kvůli tomu neztratím", a pokračoval: "Jsem přesvědčen, že jsem jednal správně. Dělám to, co je pro daňové poplatníky nejlepší."

Provincie má pro své vládnoucí politiky k dispozici třiceti pěti milionový fond, ze kterého se platí eventuální soudní pře, pokud jsou tyto důsledkem žaloby v souvislosti s vykonáváním jejich funkce. Problém s platbou v Dayově případě je ovšem ten, že není jasné, zda dopis odeslal jako vůdce Alliance (která se snaží získat hlasy), popř. jako prostý občan, nebo zda to bylo v rámci jeho povinností, které mu ukládají jeho funkce. Můj selský rozum mi říká, že asi stěží bude v popisu jeho poslanecké funkce psaní útočných dopisů obhájcům.

Jak se postupně objevuje více a více detailů, začíná být jasno, že Day to opravdu přehnal. Ještě v červnu měl možnost spor relativně levně urovnat v mimosoudním dojednání. Zaplatil by «pouze» 55 tisíc náhrady panu Goddardovi, poplatky jeho právníkům tehdy byly 15 tisíc, Dayuv vlastní právník by po něm vyžadoval 57 tisíc. Day ovšem odmítl přiznat porážku a za dalšího půl roku se účet zvětšil sedmkrát.

Stockwell Day mi byl dlouho sympatický. Rozhodně sympatičtější, než kterýkoliv z kanadských politiků vládnoucí garnitury. Ovšem to, co předvedl nyní, ho řadí mezi nepříliš moudré politiky druhého řádu, kteří jsou ochotni v rámci populismu a získání hlasů udělat cokoliv, přičemž účet za jeho chybná rozhodnutí zaplatí někdo jiný. Nevím jak ostatní, ale mé sympatie pan Day ztratil.