Malá úvaha o genovém inženýrství

Kde jsou ty doby, kdy ruský vědec Mičurin prováděl své pokusy obyčejným křížením rostlin. Dnešní genetika už takové primitivní a zdlouhavé metody nepoužívá. Ke slovu přišly peníze. Investoři vidí v genovém inženýrství zdroj budoucích fantastických zisků. A jsou to především peníze, přicházející z nejbohatších uzavřených kruhů, které ženou vývoj kupředu, nikoliv snaha po zlepšení kvality života.

Skvěle vybavené laboratoře farmaceutického průmyslu otevírají možnosti, o jakých se genetikům před dvaceti lety ani nesnilo. Vědcům se daří křížit nekřížitelné, k rostlinám přimíchávají geny z říše zvířat a naopak. Nikdo neví, jak se takový hybrid bude chovat v dalších generacích. Objevují se stále hrubší (a z pohledu přírody drzejší) zásahy do nejzákladnější struktury stavby živých organismů.

Veřejnosti, která je jako obyčejně v podstatě lhostejná, v domnění, že se jí to příliš netýká, se šikovně vysvětluje, jak obrovské výhody přinese genetika na poli lékařství a předcházení chorob. Hraje se na strunu jejího egocentrismu a sobectví. Hovoří se o lécích šitých na míru, na základě genové dispozice každého jednotlivce. Zdůrazňují se možnosti zcela vymýtit některé neléčitelné nemoci, včetně rakoviny, cukrovky a nemocí krevního oběhu. Naznačuje se, že genetika skrývá klíč k dlouhověkosti.

Přiznám se, příliš mne ty argumenty neoslovují. Léky na míru - prosím, ale proč? Co je špatného na obyčejném acylpyrinu, kterém byly úspěšně léčeny celé generace lidí? Že není stoprocentně neškodný? A co má být? Je neškodný vůči přírodě - a to je podstatné.

Vymýtit nemoci jakými jsou rakovina a cukrovka? Prodloužit věk? A co si planeta počne s tolika zachráněnými a přestárlými lidmi? Kdo je bude živit a na čí úkor budou žít?

Hysterická a ubohá snaha mnoha jedinců dnešní generace uchovat si zdraví za jakoukoliv cenu, prodloužit si život, vyhnout se jakýmkoliv škodlivinám nahrává snahám těch, kteří prosazují genetické manipulace s přírodními druhy. K tomu přistupuje obvyklá krátkozrakost a neschopnost domyslet, kam takové genové inženýrství může vést. Výsledkem je, že odpor veřejnosti vůči geneticky upraveným rostlinám není až tak silný, jak by měl být.

Malé odbočení. Snaha po vlastním maximálním zdraví a dlouhověkosti je směšná i z dalších pohledů. Vede např. k nesmyslnému propagování všeho "přírodního", k polykání všelijakých multi-vitamínů. V konečném důsledku neznamená ani tak posílení vlastního zdraví, jako spíše bankovních kont konglomerátů a nadnárodních firem, které se výrobou takových rádoby přírodních léčiv zabývají. Lidé se nesnaží žít lépe a intenzívněji, ale déle. Neuvědomují si, že kvalita života nespočívá v jeho délce, ale v tom, zda žije slušně, v souladu s etikou a přírodou v časovém úseku, který jim byl vyměřen. Podívejme se např. na takového Karla Čapka. Jeho osobní život byl poznamenán trvalou bolestí (fyzickou), délka jeho života byla nevelká, a přesto ten člověk žil kvalitou život tisíce jednotlivců. Ale budiž, tento článek má být o genetice a ne o Čapkovi, polykání vitamínů a filosofické hodnotě života. Pojďme tedy zpět k tématu.

Molekulární farmářství - další krok?

Ještě nebyla vyřešena bezpečnost a nezávadnost geneticky upravených rostlin a jejich rozšíření do přírody a následného potravinového řetězce zvířat a lidí a už se hovoří o tzv. molekulárním farmářství jako o logickém dalším kroku ve "vylepšování" přírody. Řada odborníků se domnívá, že jde o velmi nebezpečný trend.

Molekulární farmářství (někdy také se přezdívá molekulární farmacie) je genová metoda, která přinutí rostliny produkovat léky. Na první pohled to vypadá lákavě. Vyrobíme např. banány, které budou obsahovat léky proti tetanu nebo obrně (už se to podařilo), popř. proti AIDS (ještě se na tom pracuje). Rozšíříme je v Africe - a máme vystaráno. Argumentace, že takto upravené rostliny zachrání miliony životů, je pseudohumanistická a stejně nebezpečná, jako samotné genové inženýrství. Jde o to, že se v ní povyšuje právo jednotlivce nad právem společnosti a zákonem přírody (a na její úkor). Kromě nasycení tedy ubozí černouškové (kteří nikdy nepracovali a pracovat nebudou) získají potřebné léky, což povede ke snížení úmrtnosti a v konečném důsledku umožní ještě rychlejší množení. Společnosti už dnes zmítané válkami a nepokoji, za jejichž příčinou je prostá přemnoženost a přeplněnost planety, přibudou další zdroje možných konfliktů.

Mezitím budou super-rostliny postupně pronikat do volné přírody, křížit své zmanipulované geny s rostlinami, jejichž genový základ vznikal miliony let.. Co se stane pak, je těžké předpovědět. Možná tato genetická monstra vytlačí původní druhy úplně. Možná vzniknou nová monstra, se kterými si lidé ani příroda nedokáží poradit.

Lékaři upozorňují na další fakt. Totiž léky by měl člověk dostat, jestliže lékař po prohlídce shledá, že je potřebuje. Ale přijímat je po dlouhé údobí (možná celý život) preventivně v normálních potravinách je velmi nebezpečné.

Nemyslím si, že se vývoj na poli genetiky zastaví. Tak, jako jsme se dočkali geneticky upravených potravin, tak se dočkáme i molekulárního farmářství a všeho, o čem tady píšu, a co vám možná v této chvíli připadá rasistické nebo nehumánní. Čas ukáže, kdo měl pravdu. Genetické inženýrství je Pandořina skříňka, která jednou otevřena, nedá se už zavřít. Věřím tomu, že příroda si nakonec najde způsob, jak se bránit. Může to být za cenu úplné likvidace lidského druhu. Ale tak daleko nikdo z dnešních investorů vědců a pseudohumanistů přirozeně nedohlédne.