Oči vojáka

Ty fotografie byly jen tři. Na nich vojáci Aliance vyvlekli z úkrytu člověka. Vyřezali mu přirození a pak ho nechali zakrváceného ležet na silnici. Načež se do něj ze vzdálenosti několika kroků strefovali ze samopalu.

Podívejte se na ty fotografie. Podívejte se do tváře muže a všimněte si jeho pohledu. To červené v jeho rozkroku není kečup. A přemýšlejte. Tahle válka je údajně vedená proti teroristům, na obranu svobody a demokracie. Aliance bojuje na straně vyspělé západoevropské civilizace. Ti vojáci Aliance - to jsou naši vojáci. Jsou v právu. A ten vlečený člověk - to je zlý člověk - terorista. Ten není v právu.

Moje tchýně vychovala sedm dětí. Bude jí příští rok osmdesát, ale je pořád čilá a dá se s ní dobře komunikovat. Má v sobě jednoduchou lidovou moudrost, nashromážděnou generacemi před ní. I ona přišla o dítě. Když přijde řeč na válku, jakoukoliv válku, říká: "Kolik dá jenom práce vychovat z malého dítěte člověka. Kolik námahy a odříkání to stojí rodiče. A pak přijde válka, vezmou ti děcko na vojnu a bum. Jediná rána - a všechna ta námaha je pryč." Přiznám se, že tak silný argument nedokážu vyvrátit. Tady je totiž marné hovořit o spravedlivé nebo nespravedlivé válce.

Ten člověk na obrázku měl určitě také matku. Měl i otce, zřejmě i mnoho sourozenců. Možná měl i manželku a vlastní děti. Kolik práce a kolik odříkání bylo třeba, aby jej rodiče vychovali, se už asi nikdy nedovíme. Jeho oči nejsou očima fanatika. I těsně před smrtí, kdy už věděl, že zemře, v nich zůstala určitá oduševnělost.

Prosím, aby mi bylo rozuměno. Nepíšu proti válce. Nemám sice války rád, ale nejsem pacifista. Dobře chápu, že někdy člověk bojovat musí, ať chce nebo nechce. Například tehdy, jestliže jeho zemi přepadnou agresoři bez vyhlášení války a pod trapnou výmluvou, že hledají jednoho člověka, a on ji jde bránit. Svou zemi. Možná ani nechtěl, ale musel. Neuposlechnutí se ve válce trestá smrti. Takže ten člověk šel. Nic víc, nic míň.

Zdroj: Ananova