Hledání demokracie III

Stručně zopakuji obsah toho prvního, neboť kolem něj se točí i tento text: Hledám společně s vámi formu vedení státu, která by umožnila spravedlivý a rovný podíl obyčejných občanů na vládě. Navrhoval jsem zrušit politiky a politické strany a lobbyisty a zájmové skupiny a parlament a senát. Namísto toho použít k rozhodování systém, který by umožnil komukoliv zdarma podat prostřednictvím Internetu jakýkoliv návrh. Tento návrh by ti, kteří mají zájem, hodnotili známkou -1, 0 a +1. Při určitém množství hlasů by návrh prošel do užšího výběru, kde by se znovu hodnotil a doplňoval. Získal-li by dostatečný počet hlasů i v dalším kole, mohl by se stát zákonem. A naopak, ty návrhy, které by dosáhly určité stanovené hranice záporných hlasů, by vypadly.

Když to takhle jednoduše napíšu, zní to primitivně až hloupě. Ale podobný systém existuje na stránkách kuro5hin. Je to informační server, do kterého přispívá široká internetovská komunita. Příspěvky může poslat kdokoliv. Články se zobrazí na hlavní stránce, nebo na vedlejších stránkách anebo vypadnou podle hlasování ostatních. Funguje to!

K těm nejzajímavějším argumentům

Někteří mi vytýkají povrchnost a nedostatečné znalosti. Odkazují mne na materiály jinde. Jiní se zlobí, že ztrácím čas něčím, co už dávno bylo vymyšleno a lépe formulováno povolanějšími. Máte pravdu. Částečně. Nejsem politolog a nemám ani patřičné vzdělání. Ale přesto se domnívám, že bavit se o těch věcech je třeba znovu a znovu - i mezi námi, laiky. Tím, že se o tom bavíme, je to jako bychom obrušovali kámen. Hledáme ušlechtilejší tvar. Třeba to děláme hloupě, ale i to je třeba. Je špatné si lehnout a nechat se zarůst mechem, s poukazem, že stejně nic nevymyslíme.

Komentář, podepsaný mm, mi doporučuje "pro začátek" nastudovat si článek z http://www.libinst.cz/etexts/Hoppe_demokracie.pdf. Je od Hans Hermanna Hoppea. Pečlivě jsem si text pročetl. Pan Hoppe v podstatě volá po zrušení demokracie. Jeho argumenty jsou pádné a velmi rozumné. Mimo jiné šikovně manipuluje podvědomím čtenáře. Ohání se totiž tím, že všichni velcí myslitelé jsou proti demokracii a jen hrstka pomatených naivních snílků jí pořád ještě věří. Při prvním čtení jsem byl nadšen: ano, tak to je! Pan Hoppe má pravdu a já jsem se mýlil. Při druhém čtení mi začalo něco docházet.

Podle pana Hoppea by stát byl rozdělen v menší správní celky (souhlas), v jejichž čele by stály přirozené, dobrovolně akceptované elity. Byli by to lidé mimořádně úspěšní ve své profesi, ekonomicky nezávislí a morálně neposkvrněni (kdo o tom bude rozhodovat?).

To by bylo krásné, pane Hoppe. Ale kde je vzít? Zopakuji to ještě jednou, protože to je problém, který jste nějak nedomyslel: Kde je vzít? A i kdybych je našel, jak si pojistím, že tyto přirozené elity po čase nezneužijí své moci tak, jak je v přirozenosti lidské běžné?

Domnívám se, že návrh pana Hoppea je ještě naivnější, než ten můj. Pan Hoppe přišel na to, co opravdu všichni už dávno víme, totiž že demokracie není dokonalá.

Tvrdím, že přesto je to jediná možná cesta.

Pojistky demokracie

Nějak jsme na ně zapomněli. A přece jsou velmi důležité. Vraťme se na chvíli k článku pana Hoppea. Na začátku líčí apokalyptický obraz celosvětové demokratické společnosti, kde by platilo pravidlo jeden člověk = jeden hlas. "Nejdříve bychom dostali, " píše, "vládu čínsko-indickou (protože těch je nejvíc). V druhém kroku by došlo k přerozdělení bohatství, protože západní svět je proti zbytku příliš bohatý."

Pan Hoppe ještě pokračuje dalším hrůzným líčením, kdy by právo volit bylo rozšířeno i na sedmileté a tyto děti by si odhlasovaly rovný a bezplatný přísun malinovek, hamburgerů a videa.

Odpovídám ano, to by se mohlo stát. Kdyby neexistovalo právo veta. (Opět musím konstatovat, že všechno podstatné už bylo vymyšleno. Jde jen o to to oprášit a znovu uvést do života.)

Není mi v této chvíli jasné, kdo a za jakých podmínek by měl právo veta. Museli bychom to ještě domyslet.

Právo veta je v demokracii neodmyslitelné. V této souvislosti mi přijde poněkud zvláštní, že v dnešních tzv. demokratických systémech vlastně neexistuje. Může být lepšího důkazu o tom, že to, co se dnes vydává za demokracii, demokracií není?

Druhou pojistkou je ostrakismos - střípkový soud. Fungoval tak, že lidé napsali na kus střepu jméno toho, kdo byl v dané obci podle nich největším nepřítelem demokracie. Ten s nejvyšším počtem hlasů musel z města odejít. Skvělá myšlenka! Proč už nemáme střípkový soud?

Jak by se to praktikovalo? Ten, kdo by opakovaně podával nejnehoráznější návrhy, by byl z dalšího podávání (zase formou hlasování ostatních) vyloučen.

Snad bychom časem přišli ještě na další pojistky, i když by zřejmě bylo lepší držet se vyzkoušeného. Příliš mnoho omezení totiž demokracii ochromuje. Je nutno udržovat vratkou rovnováhu.

Ještě několik drobností

Správně ve svém komentáři argumentuje Davor, když upozorňuje, že mnou navrhovaný systém je použitelný (napsal ideální) pro nahrazení parlamentu (a senátu -, doplňuji já), ale nikoliv vlády samotné. To je pravda. Někdo či něco musí stát v čele jako výkonná moc. Ovšemže by to měly být funkce bezplatné anebo pouze symbolicky placené. Jde pouze o úředníky, kteří by prováděli to, co si lidé sami odhlasovali.

V této souvislosti je zajímavou otázkou, komu by podléhaly branné složky země (vojsko, policie). Odpovídám, že v tom nemám dosud jasno.

Rovněž je důležitá velikost státního celku. Správně někdo v jednom z prvních příspěvků argumentoval, že Athény měly v době největšího rozkvětu 10 až 15 tisíc obyvatel. Ano, čím větší správní celek, tím hůře. Domnívám se, že díky technologii bychom ještě zvládli stát jako je ten náš, tedy kolem deseti milionů. Ovšem země jako Amerika, Indie, Čína by se musely nutně rozdělit na menší celky.

Slyším váš argument, že by to zřejmě znamenalo lokální války. Z těch by mohly vyrůst globální. Asi ano. Ale cožpak nemáme lokální války (se všemi důsledky i nebezpečím globálního konfliktů) i teď?

Co se zabezpečení a možné manipulace s hlasováním týče, napadlo mě velmi jednoduché řešení. Jak už jsem psal, zdrojový kód programu pro hlasování bych nabídl volně k dispozici. Každý by si jej mohl stáhnout. A stejně tak bych umožnil i stáhnout všechna data, tedy soubor nebo soubory s hlasy. Ovšemže by nebylo možné zjistit, kdo a jak hlasoval, ale všechno ostatní by bylo volně ke stažení. Kdokoliv by chtěl, mohl by si na vlastním počítači výsledky ověřit. Znovu opakuji: maximální průhlednost, otevřenost a opakovatelnost výpočtu je zárukou, že s výsledky nebylo manipulováno.

Závěr

Jsem vám vděčen za vaše podněty a nápady. Většina byla k meritu věci a pomohla mi (snad i vám) tříbit si své názory a ujasnit si svá stanoviska. Možná to bylo naivní a hloupoučké cvičení, kterému se profesionální politologové jen smějí. Byla to jen hra.

Ale nepovažuji čas, který jsme tomu věnovali, za ztracený.