Proslov před bitvou

Jdeme osvobozovat, nikoliv dobývat. Nebudeme vztyčovat naši vlajku v jejich zemi.

Vstupujeme do Iráku, abychom osvobodili jejich lid a jediná vlajka, která bude vlát nad touto starobylou zemí, je jejich vlastní. Respektujte to.

Jsou tam lidé, kteří v tomto okamžiku ještě žijí, a kteří za okamžik žít nebudou. Ty z vás, kteří nechtějí jít na tuto cestu, nebudeme posílat.

Co se těch ostatních týče, očekávám od vás, že zatřesete světem. Vymažte je, jestliže se proto rozhodli. Ale pamatujte: jste-li zuřiví v bitvě, buďte velkodušní ve vítězství.

Irák je plný historie. Je to místo Rajské zahrady, místo Potopy světa a místo, kde se narodil Abraham. Zacházejte s tou zemi mírně.

Uvidíte věci, které nelze zaplatit penězi, a museli byste dlouho hledat, abyste našli lidi více slušné, šlechetné a vzpřímené, než ty v Iráku.

Nezacházejte s nimi jako s uprchlíky, jsou ve vlastní zemi. Jejich děti budou žít v bídě v dlouhém čase, který je čeká. Budou vědět, že světlo svobody jste jim přinesli vy.

Budou-li v této válce oběti, připomeňte si, že když se ráno probudili a oblékli, neměli v plánu ten den zemřít.

Ponechte jim důstojnost ve smrti. Pohřběte je správně a označte jejich hroby.

Doplnění vydavatele: Ten člověk věří, že jedná správně, že jeho armáda vstupuje do Iráku opravdu proto, aby osvobozovala. Stejně, jako v předchozím článku věří senátor Robert Byrd, že za útokem z 11.září stojí al-Káida, a že celá ta agónie, kterou Amerika prochází, je jen jakýsi omyl, nedorozumění, neplánovaný přehmat.

Oba (senátor Byrd i nadporučík Collins) jsou zjevně slušní a přemýšliví lidé. Bohužel, jsou také naivní. Ve své slušnosti zjevně nechápou, že by to mohlo být jinak.

Až poznají, že byli zneužiti, bude to pro ně bolestivý šok. A věřím, že to poznají, neboť jsou dostatečně moudří.

Zdroj: kuro5hin