Nafta z Iráku - izraelský sen?

Američany vedena válka v Iráku je pro Izrael velkým dobrodiním. Za prvé proto, že ho zbavila nesmiřitelného nepřítele v osobě Saddama Husseina, za druhé eliminovala nebezpečí ZHN, které měl Saddam údajně ve svém vlastnictví. Ale zdá se, že je tady ještě něco jiného, na co se může Izrael těšit.

Netušený náznak potenciálně důležité výhody se objevil v novinách Haaretz 31. března. Ministr pro národní infrastrukturu Joseph Paritzky uvažuje o možnosti znovu otevřít už dlouho nefunkční ropovod z Mosulu do středomořského přístavu Haifa. Vzhledem k tomu, že Izrael nemá dostatek vlastních energetických zdrojů a plně závisí na drahé ruské naftě, takový ropovod by transformoval jeho ekonomiku.

Znovuobnovení dodávek z Mosulu do Haify by vyžadovalo souhlas irácké vlády, ať už v ní bude sedět kdokoliv, a zřejmě také souhlas Jordánská, protože přes jeho území patrně ropovod povede. Paritzského ministerstvo oznámilo už 9. dubna, že povede s jordánskou vládou rozhovory o obnově ropovodu z Mosulu, přičemž jeden ze zdrojů oznámil, že Jordánci jsou v tom "optimističtí". Jordánsko při vědomí velké politické citlivosti takového prohlášení, okamžitě popřelo, že by k nějakým rozhovorům došlo.

Paritzky řekl, že si je jistý, že by USA takový nápad podpořilo. A skutečně, podle západních diplomatů v této oblasti už Američané na takové téma s opozičními skupinami jednali.

Diplomatické zdroje uvádějí, že Bushova administrativa oznámila, že nepodpoří zrušení sankcí OSN proti Iráku, dokud Saddamovi následovníci nebudou souhlasit s dodávkami ropy do Izraele.

Americká snaha dostat iráckou ropu do Izraele nepřekvapuje. Podle Memoranda o porozumění (Memorandum of Understanding -MoU) z roku 1975 Amerika Izraeli garantuje, že v případě krize zajistí veškerou izraelskou potřebu nafty. Nejen že je MoU v tichosti každých pět let obnoveno. Obsahuje také závazek, že Amerika vybuduje pro Izrael zásobníky a naplní je dodatečnou strategickou rezervou nafty v hodnotě 3 miliard dolarů pro rok 2002. Byla uzákoněna zvláštní legislativa, která definuje výjimku pro Izrael, co se týká amerického exportu vlastní ropy.

A co víc, Amerika souhlasila odklonit část nafty z vlastního trhu, i kdyby to bylo znamenalo nedostatek na domácím trhu, a garantuje dodávku slíbené nafty vlastními tankery v případě, že by komerční dopravci z nějakého důvodu nechtěli nebo nemohli ropu do Izraele dodat. Všechny tyhle sliby jsou potenciálně velmi masivní finanční závazky.

Amerika má ještě další důvod, proč podporovat Paritzkého projekt. Pozemní cesta irácké nafty přímo do Středomoří by snížila americkou závislost na golfských zásobách. Přímý přístup k druhým největším světovým zásobám nafty (s možností další expanze dosud neobjevených zásob) je důležitým strategickým cílem.

Zde článek končí. Přesněji, zde končí jeho neplacená část. Ale i to málo, co janes.com zveřejnily, je zajímavé. Dokazuje mimo jiné, že americká podpora Izraeli je mnohem hlubší, než většina lidí tuší. Jsou to desítky, možná stovky "drobných" výhod (jako ta MoU uváděna v předchozím textu), které umožňují, že Izrael vypadá proti okolnímu arabskému světu blahobytně a vyspěle. Ovšemže na účet amerických daňových poplatníků. Kdyby jednoho dne najednou zničeho nic přestaly masivní infuze americké pomoci, nepřežila by země ani pár týdnů. Ne proto, že by byla napadena sousedy, ale proto, že není schopna sama existovat - pouze prací svých vlastních občanů.

O zamýšlené obnově ropovodu do Haify jsem psal nedávno v rubrice Ve zkratce.

Článek Oil from Iraq : An Israeli pipedream? byl publikován 26.11. na serveru janes.com.