Pavel Opočenský na hranici

Žít tak král Karel IV., přezdívaný Otec vlasti, dnes v současné dusné atmosféře honu na čarodějnice, zasedl by zřejmě na lavici obžalovaných spolu s Opočenským. A nejen že by byl obviněn z téhož zločinu, ale ještě by mu možná přišili kupčení s vlastními nezletilými dětmi. Spolu s ním by tam zasedl rakouský vévoda Rudolf IV. a další desítky a stovky a možná tisíce movitých i méně movitých mužů z historie nejen naší, ale i celosvětové.

V únoru 1353 zemřela Karlovi jeho druhá žena Anna. Už za měsíc začal chystat novou svatbu a za necelé čtyři měsíce se král Karel znovu ženil. V červnu 1353 vstoupil ve svazek manželský (posvěcený biskupem) s Annou Svídnickou. Karlovi bylo v té době 37 let. Anně Svídnické bylo 14.

Můžete namítnout, že šlo o státnický akt. Svatby mezi korunovanými hlavami bývaly především politické, a často se mezi sebou brali partneři zcela nepřiměřeného věku. Bývalo běžné zasnoubit dítě už v kolébce. Ano, to je pravda. V případě výše zmiňovaného sňatku šlo o dědické nároky na vévodství svídnické - poslední bílé místo v lucemburské mocenské oblasti mezi Čechami a Polskem. Ale přesto zůstává faktem, že spolu s územím získal Karel IV. do postele i čtrnáctiletou dívku. Co s ní dělal, se z historických pramenů nedočteme. Jednoduše řečeno, spojil příjemné s užitečným. Dnes by za to (možná) seděl. A mohl by nakrásně tvrdit, že mu šlo hlavně o území.

Svou jedenáctiletou dceru Kateřinu provdal Karel IV. těsně předtím za rakouského vévodu Rudolfa IV. Nikoliv pouze zasnoubil. Skutečně provdal. Zda Rudolf IV. s jedenáctiletou holčičkou spal, můžeme jenom hádat. Možná se jí čtyři roky ani nedotkl. Možná se jí dotkl hned o svatební noci.

Byla jiná doba, namítnete. Ano, byla. Svatá církev tehdy držela společnost v ocelovém sevření. Lidé trávili mnohem více hodin modlením, posty a hovory s duchovními. Nemohlo vzniknout žádné umělecké dílo, žádná stavba, žádný diplomatický tah, aby do toho klerikové nemluvili. Neexistovaly rozvody. Téměř. A přeci se zřejmě dýchalo volněji.

Byla jiná doba, namítnete. Ano, byla. Dívky dospívaly v průměru o dva roky později než dnes. Tehdejší čtrnáctiletá dívka vypadala fyzicky na dnešní dvanáctiletou.

Byla jiná doba, namítnete. Ano byla. Existovaly lázně, kde trávili čas dohromady muži i ženy - jak to říct decentně? - velmi příjemně. Jdu-li dnes, v naší moderní pokrokové době, do lázně v našem fitness klubu, cítím se tam jako v klubu teplých. Není nic trapnějšího, než čtyři břichatí nazí chlapi ve vířivce. Když jsem vedení klubu nedávno navrhoval vyčlenit alespoň jeden den v týdnu pro společné saunování, div že na mě nezavolali policii. Dívali se na mě jako na úchylného člověka. Nikdy by o ničem takovém ani nezačali jednat. Považují to za naprostou nehoráznost.

Zdaleka nejde jen o dějiny posledního tisíciletí. V Bibli se to jen hemží sňatky s mladistvými, počínaje Lotem a jeho dcerami. Žít Lot dnes, zavřeli by ho navíc za incest. Co na tom, že ho dcery opily, aby jim byl po vůli. Podle dnešních zákonů byl vinen a na jeho dcery by se pohlíželo jako na oběti.

Už jednou jsem tady ve Zvědavci o Opočenském psal. Myslím, že už ten první článek v podstatě vyčerpal všechny argumenty. Chtěl bych dnes jen napsat, že je mi Opočenského líto. Že si myslím, že je obětí zfanatizovaného davu, který dnes volá po jeho krvi neuvědomujíce si, že se zítra může kterákoliv ovce z toho davu dostat na jeho místo.

Jsem přesvědčen, že v jeho případě není žádná oběť. A kde není oběti, by neměl být ani soudce. Ty dívky byly cikánky (nechci, aby to vyznělo hanlivě, jen to konstatuji. Cikánky začínají sexuální život mnohem dříve, ať se nám to líbí nebo ne.) a chodily za ním dobrovolně. Netahal je k sobě násilím, nevyhrožoval jim, šly samy z vypočítavosti, a věděly také proč tam jdou. Noviny to takticky nenapsaly, ale předpokládám, že žádná z těch dívek už nebyla pannou v době, kdy něco měly s Opočenským. A pokud vím, žádná z těch dívek ho nežalovala, naopak. U soudu o něm mluvily pozitivně, smály se na něho a mávaly mu.

Namontovat do bytu kameru a šmírovat telefony považuji za špinavost, za metodu tzv. "rybaření." Policie rozhodí sítě a doufá, že něco uvázne. Oficiálně nemá žádné udání, vyšetřování není obnoveno. Šmíruje preventivně.

Být zákonodárcem, navrhl bych změnu současného zákona. Styk s dětmi by měl být trestný, o tom není pochyb. Ale samotná definice, co je podle zákona dítě, je nevyhovující. Není možné stanovit jednotnou hranici na základě kalendářního věku, nota bene tak pozdního (před sto lety byla hranice 12 let). Každý dospívá individuálně.

Za dospělou považuji dívku, která už má menstruaci. Nechci znovu zabřednout do nekonečných debat o tom, že fyzická připravenost je jedná věc a mentální druhá, a že mentálně ty dívky nejsou zralé. Nesmysl. Jsou dívky, které jsou ve dvanácti dosti rozumné a vědí, co dělají, a jsou jiné, které nebudou mentálně zralé ani ve třiceti. Mentální připravenost je těžké posoudit a neměla by být zde určována nějaká hranice. Fyzická připravenost je jediné, k čemu je třeba pohlížet. A protože je u každého jedince jiná, měl by to zákon rozlišovat.

Opočenský byl tedy podruhé souzen. K původnímu trestu tří let nepodmíněně mu (podivnou kličkou zákona, který údajně neumožňuje zrušit už jednou právoplatně vynesený rozsudek) přibyly další čtyři a půl roku (tři roky za první a rok a půl za druhé chycení). Tedy ten první přečin si vlastně odsedí dvakrát. Celkem sedm a půl roku - jako za vraždu, jak správně Opočenský připomenul. Dnes je mu 49, odsedí-li si celou délku, pustí ho v sedmapadesáti. Nemyslím si, že ještě někdy něco vytvoří.

Společnost průměrných a šedých zničila člověka - schopného umělce, který měl odvahu žít podle svých představ. Neublížil nikomu. Jeho zločin nemá oběti. Pouze si dovolil nedbat konvencí a dusivé morálky. Zločin, který se v pokrytecké společnosti nepromíjí.