A máme to tady znovu – šikovně formulovaná zpráva tlačí na OSN

Ingredience jsou dobře známy. Upravené a nafouknuté zprávy zpravodajských služeb jsou formulovány tak, aby ukázaly příslušnou zemi v nejhorším možném světle. Snahy, aby OSN deklarovalo zemi jako "neplnící rezoluce OSN" a to by dále oprávnilo unilaterální akci i v případě, že by další souhlas k masivní invazi OSN nedalo. A vzadu v kulisách této frašky vystrkuje hlavy skupinka amerických neokonzervativců, jejichž skutečným cílem je změna režimu. Bezprostředním katalyzátorem pro akci proti Íránu je IAEA (Atomic Energy Agency), která v posledních 14 měsících zveřejnila o této zemi čtyři zprávy.

Zprávy IAEA, která je částí OSN, a se svou mezinárodní radou funguje jako miniaturní Rada bezpečnosti, znovu vyvolala otázky po skutečném smyslu íránského jaderného mírového programu. V jeho rámci Írán usiluje o vytvoření vlastního procesu obohacování paliva, což by eventuálně bylo možno použít k výrobě bomb. K uspokojení kritiků Írán minulý rok souhlasil s přepadovou inspekcí. A jako gesto dobré vůle směřující k vytvoření důvěry souhlasil také se zastavením prací na obohacování uranu. IAEA vydá v blízké budoucnosti další zprávu. A jde o formulace z této zprávy, které nyní vyvolávají takovou pozornost.

John Bolton, Bushův prsťák (v mafiánské hantýrce popisuje člověka, který ukáže střelci jeho oběť. V původním textu použili výraz "point man". Pozn. vydavatele.), usilovně cestuje Evropou, a snaží se vyburcovat státníky z letargie tvrzením o důkazech potvrzujících zlověstné snahy Íránu, a to i přes to, že všechny dosavadní zprávy IAEA konsistentně nic takového nenaznačují. Požadují pouze větší průhlednost, upřednostňují kontroly a - podobně jako Hans Blix a jeho zbrojní inspektoři v Iráku v roce 2003 - žádají více času.

IAEA se domnívá, že Írán by měl momentálně vycházet ze skutečnosti, že se proti němu nic nenašlo, žaloba by se měla dát k ledu a mělo by se mu umožnit, aby obdržel příslušnou mírovou jadernou technologii - spolu s bezpečnostními opatřeními, které mají být součástí dohody. Země, jako Německo a Británie, slíbily, že dohlédnou, aby Írán nedostal nic, co by bylo v rozporu s mírovým jaderným programem. Bolton ale hraje z jiného partesu. Tvrdí, že má přístup k důvěrným informacím jaké inspektoři IAEA k dispozici nemají. Po fiasku, které USA utržilo se svou prezentaci předválečných důkazů proti Iráku, je ale opatrnější a nesděluje původ svých informací. Nicméně zvolil takový způsob prezentace, který naznačuje nejhorší a zpodobňuje Írán v nejhorším možném světle.

Je rovněž třeba si uvědomit jeho těsné vazby k autorům PNAC (Project for the New American Century), kteří vytvořili doktrínu preventivních úderů vůči znepřátelenému státu, a kteří prosazují jako medicínu vůči islámským fundamentalistům právo na změnu režimu v libovolné zemi.

Editor Commentary magazine, Norman Podhoretz, minulý týden řekl: "V této chvíli nejsem pro invazi do Íránu, ale kdyby k ní mělo dojít, srdce mi to nezlomí."

Nicméně rozdíly v kampaních proti Iráku před dvěma roky a Íránu nyní existují. Tentokrát je USA hnací silou, která tlačí k posvěcení OSN. Bolton chce, aby IAEA vydala prohlášení, že Írán porušil své závazky vůči jadernému mírovému programu, a sama požádala RB OSN o rozhodnutí ohledně sankcí nebo jiných akcí. Francie a Německo nesouhlasí s eskalací do OSN. Za druhé, s výjimkou Podhoretze ani Spojené státy nehovoří o hlavní invazi včetně nasazení pozemních vojsk. Mají příliš mnoho vojáků vázaných v Iráku a Afghánistánu a nemohou si dovolit třetí akci stejné rozsahu.

Hovoří se o amerických jednotkách zvláštního nasazení, popř. o leteckém bombardování íránské jaderné elektrárny, nebo o tom, že by se této role zhostil Izrael. Existují náznaky, že CIA vystupňuje svou kampaň ke svržení režimu v Teheránu podporou protivládních sdělovacích prostředků vysílajících ze zahraničí, a infiltrací protivládní opozice. Ale největším překvapením je postoj Británie.

Na rozdíl od Bushovy kampaně proti Saddamu Husseinovi, Británie tentokrát zastává stejný názor, jako Německo a Francie. Vznikla trojka prosazuje konstruktivní řešení konfliktu před přímou konfrontací. Dialog mezi USA a touto trojkou se o prázdninách dostal do mrtvého bodu, kdy se obě strany navzájem obviňovaly z nedostatku záruk, ale tyto tři evropské země - zdá se - mají snahu pokračovat v nastoupeném kurzu.

Mají přesvědčivé argumenty: Neúspěch irácké války, neschopnost přinést do země mír, stabilitu a pořádek a nechuť opakovat totéž v zemi větší a lidnatější, než byl Irák.

Dokonce i "omezený" letecký útok na íránskou elektrárnu by vyvolal zvýšené napětí, další eskalaci nepřátelství Středního východu vůči Západu. Zvlášť pokud by USA pověřily vykonáním této práce izraelské letectvo. Irácký odboj vůči Spojeným státům je postaven hlavně na národním cítění a Íránci se v tomhle neliší. Lidé bez rozdílů politického zaměření podporují právo své země na jadernou elektřinu a zřejmě i na bomby. Není nejmoudřejší vyhrožovat jim silou.

Ani porážka liberální politiků v posledních neférových jarních volbách, ani skutečnost, že v chystaných volbách příští rok zvítězí zřejmě politik méně liberální, než je současný prezident Mohammad Khatami, neodradil západní politiky od pokusů pokračovat v dialogu. Podařilo se odhalit v íránské vládě skupinu politiků, se kterými bude možná dialog snadnější, než jednání se současným obléhaným křídlem liberálů. Mnoho tamních politiků je pamětníky irácko-íránské války a nepatří mezi náboženské vůdce. Spíše se orientuje na nacionalismus a dává přednost ekonomickým potřebám země před revoluční islámskou ideologii z Chomejního éry. Přeje si lepší vztahy se Západem.

Britský nesouhlas s politikou USA je pozoruhodný. Je to důležitější věc, než např. mediálně zajímavější rozkol mezi zeměmi při schvalovaní kjotského protokolu o ochraně prostředí, nebo nesoulad názorů co se týče mezinárodního soudu. Ale znamená britská spolupráce s Francii a Německem skutečně to, že došlo k rozkolu mezi Tony Blairem a George Bushem, co se týče klíčových geopolitických a vojenských záležitostí? Anebo si pouze Blair neuvědomil, že ti, které považuje za neškodné patolízaly v kancelářích ministerstva zahraničí, se chystají předvést své realistické číslo znovu?

I před válkou v Iráku byli proti invazi, dokud nedošlo na lámaní chleba. Odpověď budeme znát až po amerických volbách. Ani v případě Kerryho vítězství neočekávají evropští diplomaté změny v americké politice vůči Íránu.

Podobně, jako Kuba, Írán se sebou nese podivný symptom iracionality. Jde o čtvrt století starou a dosud nezacelenou ránu zasazenou hrdosti Spojených států, když mulahové drželi jako rukojmí americké diplomaty.

Tak jak se bude Blair lísat k novému americkému prezidentu? Není lepšího důkazu loajality, než přetrhnout pouta s Francii a Německem, a ukázat Kerrymu, že lhostejno, zda v Bílém domě sedí demokraté či republikáni, britský předseda je vždy jejich nejlepším přítelem? Zvlášť když přijde na to, udělit lekci islámskému světu a vydat se na hrdinnou a morální cestu války. Ve jménu Alláhově, jen to ne.

Článek Sexed-up reports, pressure on the UN ... here we go again vyšel 27.8. v deníku Guardian.