Likudizace světa

Putin zjevně není typem muže, o kterého se lze otírat. Naštěstí pro něj ale existuje na zemi stále ještě jedno místo, kde je před kritikou chráněn: Izrael.

Ariel Sharon v pondělí vřele uvítal ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Šlo o schůzku, která měla prohloubit vztahy mezi oběma zeměmi zejména s ohledem na společný boj proti terorismu. "Teror je právně neobhajitelný. Je na čase, aby se svobodný, umírněný a humanistický svět sjednotil ve společném boji proti této epidemii," řekl Sharon.

Takovému tvrzení celkem není co vytknout. Podstatou terorismu je cílené zneužití nevinných k prosazování svých politických cílů. Jakýkoliv vznešený důvod uvedeny útočníky, je morálně degradován, neboť vede k barbarství, jaké jsme zažili v Beslanu: V pozadí byl pečlivě připravený plán popravit stovky dětí v den, kdy šly poprvé do školy.

Ale není to jen sympatie a solidarita, kterou Izraelci zaplavují Rusko tento týden. Mimo výše uvedený Sharonův výrok, ministr zahraničních věcí Silvan Shalom řekl: "Neexistují rozdíly mezi terorem v Beslanu a terorem v Beershebě." A deník Haaretz citoval nejmenovaného izraelského politika: "Rusové teď konečně chápou, že to, co se jim děje, není lokální problém s hrstkou povstalců, ale globální, islámské teroristické nebezpečí. Rusové nám tentokrát konečně budou naslouchat a budou slyšet naše návrhy."

To, co se pod těmito a podobnými výroky skrývá, nelze přehlédnout: Rusko a Izrael vedou stejnou válku. Nejde o Palestince požadující právo na vlastní stát, ani o Čečence požadující nezávislost od Ruska. Jde o společný boj proti "globálnímu islámskému teroristickému ohrožení." Izrael si osvojil právo určovat pravidla války. Nepřekvapuje nás, že táž pravidla použil Sharon proti intifádě na okupovaných územích.

Základní premisou je tvrzení, že Palestincům jde o zničení Izraele. Z této základní pravdy se pak odvíjejí další. Především izraelské násilí vůči Palestincům je aktem sebeobrany, je nezbytné k tomu, aby země přežila. Za druhé, kdokoliv zpochybní absolutní právo Izraele vymazat z mapy svého nepřítele, je také nepřítelem. To se týká OSN, stejně jako zahraničních politiků, žurnalistů nebo mírových aktivistů.

Je jisté, že Putin poslouchá, co Izrael říká. Ale není to poprvé, kdy Izrael rozehrál tuto svou roli učitele. 12. září 2001 se ptali izraelského ministra financí Benjamina Netanyahua, jak se teroristický útok na dvojčata z minulého dne projeví na vzájemných vztazích USA-Izrael. "Je to skvělé," řekl. "Vlastně chtěl jsem říct, není to skvělé, ale vyvolá to okamžitou vlnu sympatií Američanů k Izraelcům." "Takové útoky," vysvětluje dále Netanyahu, "posílí vazby mezi našimi národy. Spojené státy právě zažily teror, v jakém my žijeme už desítky let."

Obecně se uznává, že období po 11. září 2001 je novou geopolitickou érou, kterou obvykle pojmenováváme "Bushovou doktrínou": Preventivní války, útoky na "infrastruktury teroristů" (rozuměj na celé nezávislé státy), a tvrzení, že jediné, čemu nepřítel rozumí, je síla. Bylo by mnohem vystižnější nazývat tuto filosofii "Doktrína strany Likud". 11. září 2001 došlo k tomu, že tato doktrína strany Likud byla převzata a přijata za svou nejmocnějším státem světa. A následně byla aplikována globálně. Nazvěme to "Likudizaci světa", a je to přímé dědictví 11. září.

Prosím, aby mi bylo rozuměno. To, co nazývám Likudizací, neznamená, že klíčové osobnosti Bushova kabinetu pracují pro zájmy Izraele a na účet Američanů (stále populárnější tvrzení o tzv. dvojí loajalitě"). To znamená, že po 11. září hledal Bush politickou filozofii, která by jej vedla v jeho nové roli "válečného prezidenta". A tuto novou filozofii našel právě v doktríně strany Likud. Dostal ji jako hotový, krásně zabalený dáreček k okamžitému použití právě od těch členů svého kabinetu, kteří už dlouho předtím sympatizovali se stranou Likud. Žádné další přemýšlení nebylo třeba.

Od té doby aplikoval Bushův Bílý dům tuto logiku s mrazivou konsistencí ve své globální "válce proti terorismu". Byla to vůdčí filozofie použita ve válce v Afghánistánu a v Iráku, a je vysoce pravděpodobné, že tatáž filozofie bude rozšířena na Írán a Sýrii. Prosím nezjednodušujme: Bush nevnímá roli Ameriky jako ochránce Izraele před nepřátelskými arabskými státy. Bush přisoudil Americe stejnou roli, jakou si pro sebe vyhradil Izrael. A stejného nepřítele, Je nyní povinností USA bojovat nikdy nekončící boj o své přežití proti iracionálním silám, které usilují o jeho naprosté zničení.

A tato likudizační povinnost se nyní rozšířila i na Rusko. Při setkání s tiskem toto pondělí zaznamenal deník Guardian, že "Putin jasně vnímá boj o nezávislost Čečenska jako součást strategie islámských Čečenců destabilizovat celé jižní Rusko a vyvolat nepokoje v muslimských komunitách po celé zemi. Vše za pomoci zahraničních fundamentalistů." "Muslimové žijí také podél řeky Volhy, mezi Tatary a jinde... V ohrožení je územní integrita celého Ruska," řekl. Býval to pouze Izrael, který se obával, že bude zatlačen do moře.

Skutečně bylo zaznamenáno nebezpečné vzedmutí náboženských fundamentalistů v celém muslimském světě. Problémem zůstává, že Likudská doktrína neposkytuje prostor k otázkám PROČ. Není nám dovoleno upozorňovat na skutečnost, že muslimskému fundamentalismu se nejlépe daří tam, kde selhává role státu, kde válečné akce systematicky napadají a ničí civilní infrastruktury, což umožňuje náboženským zřízením přebírat odpovědnost za vše, o co by se měl starat stát, počínaje vzděláním až k odvozu odpadku. Tak se stalo v pásmu Gaza, v Groznem i v Sadru.

Sharon říká, že terorismus je epidemie bez hranic překračující každou překážku, ale tak to není. Terorismu se daří tam, kde jsou ustaveny nelegální hranice a kde probíhá okupace a vládne diktátorský režim. Bují za "bezpečnostními zdmi" postavenými imperiálními mocnostmi. Překračuje tyto hranice, šplhá na tyto zdi, aby explodoval a způsobil škody tam, kde jsou lidé za tyto okupace, zdi a hranice odpovědní.

Ariel Sharon není vrchním velitelem ve válce proti terorismu. Tento pochybný titul přináleží Gerge Bushovi. Ale u příležitosti třetího výročí 11. září si zaslouží uznání za spirituální a intelektuální vůdcovství (je guru) v této katastrofální kampani. Za všechny ty bojovníky, které svrbí prst na spoušti, a jsou více než šťastni, mohou-li střílet, za všechny čerstvé, rádoby Luke Skywalkery (postava z Hvězdných válek, legendární bojovník rebelů proti imperiálním mocnostem, pozn. vydavatele) trénující k epické bitvě mezi dobrem a zlem.

Chceme-li vidět, kam nás Likudská doktrína zavede, stačí se pouze podívat na domovskou zemi guru - Izrael. Země paralyzována strachem, sevřena v politice páriů a zuřivě popírající brutalitu, které se denně dopouští. Je to země obklopena nepřáteli a toužící po přátelích, které ovšem úzce definuje jako ty, kteří nekladou otázky. Oplátkou nabízí tutéž morální amnestii.

Tento pohled na naši kolektivní budoucnost je ta jediná lekce, kterou bychom měli od Ariela Sharona přijmout.

Článek The Likudization of the world vyšel v kanadských Globe and Mail 9. září.

¹ V Britských listech vyšel zajímavý článek Jak američtí neokonzervativci manipulují čečenskou válkou ve svůj prospěch proti Rusku o tom, kdo nejvíce kritizuje Putina za to, že beslanskou krizi nezvládl.