Analýza příčin debaklu ČSSD ve volbách

Politika je podle mne především o morální integritě a důvěře. Politické strany soutěží svými sliby o možnost získat výkonnou moc tj. vládnout. Tyto sliby ale musí pronášet lidé s  čistým morálním štítem a charakterem, kterým voliči mohou důvěřovat. Z  tohoto důvodu také prohrál poslední parlamentní volby již mnohokrát profláknutý Václav Klaus, což potvrzuje fakt, že po jeho odchodu stouply preference ODS skokově o 10 procent.

Jak ale mají voliči důvěřovat ČSSD, když její čelní představitelé se v  boji o moc vzájemně podrážejí, zrazují a bojují proti sobě nečestnými intrikami ?

Stanislav Gross je přes své mládí vrcholem tohoto jidášského chování, protože již stihl zradit Miloše Zemana při volbě prezidenta, Vladimíra Špidlu v  době před eurovolbami i po nich a ještě si dovolil vylepovat po republice billboardy se sloganem MYSLÍM TO UPŘÍMNĚ. To je přece vrchol ironie a nebo naprosto urážející arogance moci. Navíc je Gross ve vedení ČSSD již dvanáct let, takže když se teď pokrytecky tváří, že za poslední porážky této strany nenese odpovědnost, způsobuje to jen další pokles důvěry voličů.

Proti nástupu sjednocené pravice může tuto zemi zachránit už jen konstruktivní spolupráce levicových stran, kterou ale Gross tupě odmítá. Měl by se poučit z  příkladu Francoise Mitteranda ve Francii. Ten onehdy přes zuřivý křik médií vzal do vlády tři komunistické ministry na nesilové resorty. Získal tím silnou většinovou vládu a navíc během následujícího volebního období spadly volební preference komunistů ve Francii z  15 procent na 3 procenta. To ale chce mít odvahu, vizi a inteligenci, které Stanislav Gross nikdy neměl. I kdyby vytvořil světový rekord v  počtu slavnostně přestřižených pásek na všech staveništích v  této republice, nedokáže tím už napravit to, co pokazil. Svým bezradným a nejistým chováním teď navíc připomíná jiného nádražáka, výpravčího Karla Urbánka, který byl skvělým hrobařem KSČ po odstoupení Jakešova vedení.

Dřívější věrní voliči ČSSD to vše citlivě vnímají a logicky reagují tím, že takovou stranu odmítají volit. Pokud se do vedení této strany urychleně nedostanou lidé s  alespoň trochu čistějším morálním štítem a reálnou vizí, soudní lidé ji nemohou volit ani v  budoucnu. Stanislav Gross se tak paradoxně, ale možná i vědomě, stal hlavním spojencem a trumfem kampaně ODS pro parlamentní volby v  roce 2006. Měl by najít odvahu si to přiznat a z  vedení ČSSD odejít co nejrychleji, dokud je ještě čas na změnu image této strany v  očích levicových voličů. Jinak nás proti modré šanci na bídu, která se na nás valí, už nic nezachrání.