Kdo ukradl Jukos?

Ruská vláda údajně přinutila Jukos vyhlásit úpadek. Jukos údajně dluží na daních 28 miliard dolarů. Firma údajně minulý týden hledala ochranu před věřiteli u amerických soudů.

Aby vyplatila alespoň část svých závazků, rozhodla se údajně firma prodat 76 procent majetku, konkrétně sibiřská pole Juganskněftěgaz. Dražba proběhla v neděli. Účastnili se pouze dva zájemci: státem kontrolovaný Gazprom a BaikalFinansGroup. Očekávalo se, že majetek Jukosu získá Gazprom. Zástupci Gazpromu se dostavili, ale údajně vůbec neučinili nabídku.

Vyvolávací cena byla 8,63 miliardy dolaru. Skupina BaikalFinansGroup získala sibiřská pole za 9,35 miliardy - přibližně polovinu skutečné ceny. Aukce trvala šest minut.

Tržní hodnota sibiřských polí (milion barelů denně, 60 procent produkce Jukosu) je 18 miliard.

Kdo je BaikalFinansGroup? Firma byla založena před měsícem v Tveru. (Kde je Tver?). Adresa, kterou před aukci uvedli, patří krámku s potravinami a mobilními telefony.

A teď otázky:

1. Proč hledala ruská firma ochranu před věřiteli u amerických soudů? Copak americká jurisdikce platí na území svrchovaného státu Ruska na druhé straně zeměkoule?
2. Proč vše proběhlo tak rychle?
3. Proč se Gazprom vůbec nepokusil učinit nabídku?
4. Proč se akce zúčastnili pouze dva zájemci?
5. Kdo se skrývá za BaikalFinansGroup?

Těch otázek je ve skutečnosti mnohem více. Např. jak je možné, že žádné české noviny až do této chvíle (středa ráno pražského času) vůbec o této události nereferovaly? Jak je možné, že i západní noviny o tom referují jen okrajově a kdesi uprostřed listu?

Už dříve jsem si všiml, že největší loupeže probíhají v čase vánočním. V roce 1913 tímto způsobem ukradli v Americe židovské banky americké vládě její vlastní měnu. Tehdy byl 23. prosince před prázdným senátem (chybělo 27 senátorů) poměrem hlasů 43:25 "odhlasován" zákon Glass-Owen Bill. Zákon předal pravomoc státu tisknout vlastní měnu konsorciu dvanácti bank v čele s Rockefellerovou bankou. Byla vytvořena Federální rezervní banka, Federal Reserve. Od té doby začalo zadlužování americké vlády. Každý jednotlivý dolar, který chce vláda pustit do oběhu, si totiž musí od Federal Reserve půjčit. Aniž by je někdy mohla vrátit. Jak by mohla, když je nevlastní? Byla to jedna z nejelegantnějších loupeží světové historie. Federal Reserve je jedinou soukromou firmou světa, která dokáže vyrábět peníze ze vzduchu. Jediné, co potřebuje, je papír a barvu na tisk bankovek. A americká vláda je jedinou vládou světa, která nevlastní svou měnu. (Opravte mě, pokud víte o jiné.) Prezident Wilson, který zákon podepsal, vyjádřil později hlubokou lítost, že tak učinil. Je pravdou, že prezidenta Federální rezervní banky jmenuje prezident Spojených států, ale rozhodnutí této banky už přímo ovlivnit nemůže.

Ale to odbíháme od tématu.

Čtu si ve dvou knihách: V Orwellově 1984 se praví, že existují tři skupiny: ti nahoře, ti uprostřed a ti dole. Snahou těch uprostřed je dostat se nahoru. K tomu využijí pomoci těch dole, kterým namluví, že se budou mít lépe, jakmile ty nahoře svrhnou. Dojde k revoluci, někdy krvavější, někdy méně. Jejím výsledkem je to, že několik lidí z těch uprostřed se vyšplhá mezi ty nahoře, několik těch nahoře ztratí svá privilegia, majetek nebo i život. Dojde k výměně. A jede se dále ve stejném duchu. Ti dole zůstali dole, aniž by došlo k sebemenšímu zlepšení jejich údělů. Naopak, často jsou na tom hůře než předtím. A prizmatem této jednoduché poučky geniálního Orwella nyní vnímám celou tu slavnou historii pádu socialismu.

Tu druhou knihu napsal Nikolaj Nosov a jmenuje se Neználek na Měsíci. Je pro čtenáře myslím, od sedmi let. Pokud tu knihu máte k ruce, přečtěte si ji. Nosov ji psal někdy v padesátých letech minulého století. Je to silně ideologicky zbarvena knížka. Je určena pro budoucí budovatele socialismu a v padesátých letech v Sovětském svazu nemohlo pochopitelně vyjít nic, co by nebylo prošpikováno ideologií. Nosov si vzal pod drobnohled kapitalismus a můžu říct, že na něm nenechal nit suchou. Mne na té knize udivuje to, jak přesně Nosov vystihl podstatu kapitalismu. To horší v něm, tu jeho ošklivou tvář, které se také někdy říká hamižnost, lakota, nenasytnost, nevkus, surovost. Vše, o čem Nosov v Neználkovi píše, se dnes děje. Ty zlegalizované multimiliardové loupeže shwindlingů, kterých jsme denně svědkem, jako kdyby vypadly rovnou z měsíčních měst Hrabillonu, Kraddelbergu, Mamonvillu Nosovovy knihy.

Patnáct let po pádu socialismu přichází ke slovu druhá generace mafiánů. Tentokrát se dělí skutečný Majetek s velkým M. Rozkrádá se největší nerostné bohatství největších států světa. Do rukou různých Lumpinů, Pobertsonů, Schramstů, Skrblingů, Weshů, Grazzelů, Krysslingů (jména čerpám z Nosovy knihy) apod. přecházejí ze dne na den majetky tak obrovské, že se leckdy rovnají celoročním rozpočtům menších států světa.

Ono by to nevadilo, majetku prospěje, když tu a tam změní majitele. Co vadí, je to, že se úžasné bohatství soustřeďuje ve stále menší a menší skupince lidí. Nikdo dnes neví, kdo si za hubičku koupil sibiřská naftová pole Juganskněftěgaz. Nikoho, zdá se, to nezajímá. Sdělovací prostředky tento obrovský a zoufale podezřelý obchod prostě ignorují.

Přeji hezké Vánoce.