Výročí masakru v Dair Yasin

Jak se později vyjádřil tehdejší velitel sionistických teroristických komand Irgun a pozdější izraelský premiér (a nositel Nobelovy ceny míru) Menachen Begin, Izrael by bez Dair Yasin, který zasel strach do srdcí Palestinců, vznikal jen těžko.

Valné shromáždění OSN schválilo dne 29.11. 1947 rezoluci, ve které rozdělilo Palestinu na dvě území - židovské a palestinské. Již touto rezolucí, která přiznala nově vytvářenému Izraeli více území než Palestině byli Palestinci nuceni opouštět své domovy. Pro Izrael to však bylo stále málo a vyslal svá elitní teroristická komanda Irgun, Stern, Tsel a Haganah, aby systematicky vraždily a masakrovaly palestinské obyvatelstvo, vyvolávaly strach a hrůzu a vyhnali je z Palestiny.

Dair Yasin byl zřejmě vybrán úplně náhodně, jednalo se o obyčejnou palestinskou vesnici, kde nebyl očekáván odpor. V noci z 9. na 10. dubna 1947 vnikla sionistická komanda do vesnice a zahájila útok. Strategie byla jednoduchá. Zapálit domy, a se zbraněmi čekat u dveří, až budou vyděšení lidé utíkat ven přímo před hlavně židovských zbraní. Pokud z domů Palestinci nevybíhaly dostatečně rychle, pomáhaly jim v tom členové sionistických komand náložemi vhazovanými do domů.

Teroristé postupovali pomalu a důkladně. Během noci se jim podařilo podpálit celou vesnici a povraždit stovky obyvatel, včetně žen a dětí. Poté přišlo na řadu systematické prohledávání rozvalin, které pokračovalo po celý den 10. dubna 1948. Ušetřen nebyl nikdo. Rozkaz zněl jasně - srovnat vesnici se zemí a zabít každého Palestince. Mrtvoly zabitých vesničanů poté komando Haganah odtáhlo do masové hrobu za vesnicí, kde je polilo benzínem a zapálilo.

Jeden z přeživších, tehdy dvanáctiletý Fahmi Zaydan, popsal své zážitky Červenému kříži takto: "Židé nařídili každému z mé rodiny vstát a postavit se čelem ke zdi. Pak zahájili palbu. Byl jsem zraněn do boku. Mnoha dětem se však podařilo zachránit, neboť jsme byli schovaní za svými rodiči. Kulka ale zasáhla lebku mé vedle stojící čtyřleté sestry, a zabiti byli všichni co stáli podél zdi, můj otec s matkou, děda s babičkou, strýc a tety a jejich děti." Fahmi Zaydan přežil jako jediný ze své rodiny a ač raněn, hrůza mu dala křídla a podařilo se mu utéct.

Vyprávění Palestinců, kterým se podařilo uprchnout, vyvolalo hrůzu mezi Palestinci, kteří začali hromadně opouštět své domovy. Strategie sionistických komand byla úspěšná. Masakr měl však i své negativní dopady a Mezinárodní červený kříž se domáhal inspekce přímo na místě. Sionistická komanda dostala rozkaz odstranit návěstí ze silnic a znemožnit delegaci dosáhnout Dair Yasin předtím, než "se uklidí". Uklízelo se rychle a pečlivě, domy byly srovnány se zemí, mrtvoly páleny a urychleně pohřbívány do hromadných hrobů. Když na místo dorazila konečně delegace červeného kříže, tehdejší šéf Mezinárodního červeného kříže v Palestině Jacque de Renee popsal členy sionistických komand takto: "Byli to mladí muži a teenageři, dívky i chlapci, po zuby ozbrojení pistolemi, samopaly a ručními granáty, většina z nich postříkaná krví".

Z masakru v Dair Yasin se stal zakrátko symbol sionistického teroru vůči bezbrannému civilnímu obyvatelstvu, bezohledné krutosti a cynismu. Menachen Begin, pozdější izraelský premiér v době izraelské krvavé okupace Libanonu, se ve své knize o akci sionistických komand Irgun v Dair Yasinu, kterým v té době velel, vyjádřil takto: "Tato operace měla ohromný a neočekávaný úspěch. Poté, co uslyšeli zprávy o Dair Yasin, Arabové v panice utíkali. Uprchlo celkem 800 000 Arabů, kteří do té doby žili na území dnešního Izraele a zůstalo jich pouhých 165 000." Ve skutečnosti došlo k exodu ještě většího počtu Palestinců, přičemž počet je odhadován na něco kolem jednoho milionů obyvatel.

Z Dair Yasin se stal poněkud krvavý symbol izraelské státnosti.