Strýček Sam se zabydluje v bývalém SSSR

Ty revoluce Amerika připravila profesionálně. Už za Clintona investovala do různých nadací a fondů, např. pro rozvoj vysokého školství. Peníze dostávají ty katedry, které vedou určité projekty a najímají studenty na různé úkoly, včetně propagandy. Cílem je:

1. Diskreditovat vládnoucí "režim", který je zločinný, korumpovaný a okrádá národ (což by se dalo říct o každé zemi).
2. Diskreditovat Rusko všemi možnými způsoby. Například tvrdit, že Rusko vede zločinnou válku v Čečensku, páchá genocidu malého hrdého národa.
3. Vzít si za vzor USA a EU. Jsou to bohaté země, jakými se jejich země může jednou také stát.
4. Přesvědčovat národ, že pouze vstup do NATO jim zabezpečí suverenitu a územní celistvost.

Navzdory prvnímu neúspěchu se Amerika dosud nevzdala naděje vyvolat revoluci v Bělorusku. Svědčí o tom hlášení běloruské televize z 9. dubna 2005, že pohraničníci zadrželi ve vlaku z Litvy osobu, která převážela 200 tisíc dolarů, určených opozici.

Původně byla plánována i revoluce v Moldávii, ale nedošlo k ní, volby prošly hladce. Proč asi? Protože země nemá strategický význam, protože Putin měl v zemi svá vojska, a protože vládnoucí strana - komunistická - se v rychlosti přeorientovala na Ameriku. Americké základny však nezískala, budou v Rumunsku a Bulharsku.

22. dubna 2005 má být v Kišiněvě podepsána smlouva o průmyslové spolupráci proamerických států GUUAM: Gruzie, Ukrajina, Uzbekistán, Azerbajdžán, Moldávie. Tvoří se tím vlastně takový protiruský "sanitární" blok. Jsou pozváni i prezidenti Rumunska, Maďarska, Polska, Litvy a Bulharska.

Jaký bude další program? Podívejme se na střední Asii. Irán je obklopen těmito státy: Afghánistán, Pakistán, Omán, Spojené Emiráty, Katar, Bahrein, Kuvajt, Irák, Turecko, Azerbajdžán, Arménie, Turkmenistán. Kromě dvou posledních už je ve všech těchto státech americká armáda.

Arménie je celkem věrná Rusku, což ovšem nevylučuje revoluci. Turkmenistánu vládne šílenec Niazov, kterého lze srovnat s bývalým rumunským diktátorem Ceaucescu nebo severokorejcem Kim Il Sun. Jinými slovy tam Amerika prozatím velký vliv mít nemůže.

Něco jiného je Azerbajdžán. Už dnes Fond Sorose trénuje ve lvovské oblasti na Ukrajině mladé azerbajdžanské revolucionáře, v Holandsku a Belgii připravuje televizní kanály schopné vést propagandu proti vládě. Zřejmě mladý prezident Aliev není tak vstřícný, jako byl jeho otec.

Dojde-li k svržení Alieva, usoudím z toho, že Aliev nechce, aby jeho země byla nástupním územím v připravované válce s Íránem. V Íránu žije 20 milionů Azerbajdžánců a válka by se mohla přenést i na sever do Azerbajdžánu.

V Kyrgyzstánu došlo k revoluci proto, že to bylo snadné: Země malá a chudá, celkem demokratická, opozice slabá, prezident Akajev nikomu neškodný vědec. Pro Ameriku je změna režimu bezvýznamná; už Akajev jí dovolil postavit velikou leteckou základnu na severu země.

Význam však mají tyto revoluce coby příklad muslimským národům ruské federace. Tři republiky, Tatarstán, Baškorstán a Čečensko dostávaly samy 75 % subvencí celého Ruska, jen aby byl klid. Teď tam dochází k demonstracím, stejně jako na severním Kavkaze (Dagestán, Severní Osetie, Kalmycko, Karačajsko-Čerkesko).

S Afghánistánem sousedící Uzbekistán má velké zásoby ropy. Vládne tam krutý diktátor Karimov, což je dobrá záminka k nové revoluci. Problémem je, že Karimov je velký přítel Ameriky!

Centrem amerického zájmu je také velký a bohatý stát Kazachstán. Už dnes tam americké naftové společnosti investují obrovské sumy. Prezidentské volby budou v roce 2006, bylo by možno je využít, bude-li to třeba.

Zbývá konečně země nejchudší - Tadžikistán, kde si Amerika netroufá měnit režim z obavy, že by pomohla k moci islamistům, či vyvolala občanskou válku.

Kaspické moře je obrovská zásobárna ropy a plynu. Z azerbajdžanského přístavu Baku vedou ropovody až do Evropy. Zabydlují-li se Američani trvale v regionu, je to jednak kvůli ropě, jednak chtějí oslabit Rusko a připravit se případnou na válku s Čínou.