Derniéra Stanislava Grosse

Tyto tajemné „síly“ však nechtěl jmenovat. Skoro plačky si Gross postěžoval, že mnoho politiků má za sebou „větší a závažnější morální pochybení“ (což je výrazem našich politiků pro korupci a zlodějnu), a tak proč má nést odpovědnost jen on kvůli takovým maličkostem? S jeho argumentem, že toho má na rozdíl od jiných za sebou „ještě málo“ se však nedá souhlasit. Stanislav Gross jako zkušený klientelista a manipulátor toho bude mít více, než si myslíme či vůbec tušíme.

Leccos naznačil i článek jeho bývalého poradce Šarapatky v Lidových novinách minulý týden. Pan Šarapatka tam zdůvodňuje Grossovo zoufalé lpění na funkci především strachem z mocných ekonomických bossů této země, které Gross nějak poškodil. Jako premiér je Gross veřejně činnou osobou, která má 24 hodin denně policejní ochranu, stejně tak jeho rodina. Přijde-li však o funkci, bude chodit po ulicích jako normální občan. Jeho mateřská strana mu ochranku platit určitě nebude. A Gross se podle Šarapatky obává přímého útoku na svou osobu, tj. o svůj život a zdraví.

Ale obavy o svou bezpečnost asi nebyly jediné důvody, proč Gross protahoval své premiérství jak to jen šlo. Prodej Českého telecomu, ke kterému došlo bleskovou rychlostí, to dokazuje.

Gross přešel i do protiútoku proti prezidentu Klausovi, který se pro něj svým odmítáním přijetí demisí Grossových ministrů stal velkým nepřítelem. Napadl blízké vztahy Klause s trestně stíhaným Vladimírem Železným, jehož obchodní praktiky připravily Českou republiku o deset miliard korun.

„Bezpečnostními službami“ strašil Gross ty, kteří podle něj úmyslně destabilizují politickou scénu v ČR, resp. snaží se odstavit ČSSD a pana Grosse od vlády. Učiněný demokrat, ten pan Gross.

Zatímco na jedné straně Gross zlověstně vyhrožoval, na druhé straně naznačoval připravenost vlézt novému předpokládanému premiérovi Paroubkovi tam, kde končí záda a začínají nohy. Označil jejich vztah za „přátelství“ a připomněl, že ho právě Paroubek přivedl do ČSSD.

Gross se bude nyní tedy koncentrovat na práci v mateřské straně, přičemž rezolutně odmítl, že by byla „v rozkolu“. Skutečností však je, že ČSSD připomíná všechno možné, klubem žvanilů počínaje a bratrstvem neokomunistů konče, jen ne kompaktní politickou stranu. První místopředseda strany Bohuslav Sobotka se radši uklidil na dovolenou do Egypta, jen aby nemusel činit rozhodnutí a vyložit své vnitrostranické karty. Levicové křídlo ČSSD reprezentované Janem Kavanem a Vladimírem Laštůvkou se již nechalo slyšet, že pro ně Paroubkova vláda není přijatelná, přestože byla vláda sociální demokracií oficiálně schválena. Zkrátka není Grossovi co závidět.

Nebo že by se pro Grosse našla lepší trafika, než křeslo předsedy rozpadající se sociální demokracie?