Německo na křižovatce

Voliči hledají v Německu cestu ven. Vědí, že chtějí říci jasné NE vládní rudozelené koalici a hledají tedy, komu by mohli říci své ANO. Obrací se tedy na první a nejsilnější opoziční stranu CDU-CSU, stranu, za které se měli kdysi dobře. Pokouší se zavřít oči a vrátit se do zaslíbených časů Helmuta Kohla.

Tudy však cesta už bohužel nevede. Křesťanská CDU-CSU nepředložila jednoznačnou alternativu jako řešení vleklé a prohlubující se ekonomické krize. Absolutně ji chybí zřetelný a respektovaný lídr, přičemž současná předsedkyně Angela Merkelová je vnímaná spíše jako „udržovací předseda“, který nikomu nevadí.

Kancléř Gerhard Schröder se snaží využít nezkonsolidované opozice CDU-CSU, resp. její nepřipravenosti na parlamentní volby a učinil nečekaný tah. Šokovaným novinářům oznámil, že požádá spolkového prezidenta, aby vyhlásil parlamentní volby do Spolkového sněmu. Schröder hraje vabank. Ví, že nemůže vyhrát, ale snaží se dosáhnout alespoň volebního patu, který by jeho rudým hochům umožnil dále se podílet na vládě. Jediní, kteří téměř jistě skončí, jsou Zelení pod velením (bývalého) revolučního marxisty Joschky Fischera.

Myšlenka „velké koalice“ SDP a CDU-CSU, případně podpořené liberály se skutečně dostává na pořad dne. Přenesení odpovědnosti plošně na korektní politické strany a společné hledání cesty ven je však nebezpečné. Může vyvolat totální znechucení a odpor k současnému politickému establishmentu. A voliči by se mohli odvrátit od dvou velkých dominantních a politicky korektních stran.

Nelze vysvětlit milionům nezaměstnaných, rodinám s dětmi, že jim stát už nemůže platit podpory v nezaměstnanosti a další sociální dávky, zatímco na druhé straně plynou desítky milionů EUR na památníky tzv. holocaustu a zvyšuje se objem odškodného, objevují se a jsou akceptovány nové požadavky na odškodnění „holocaustu“.

Německý volič hledá proto cestu ven. Tu mu může ukázat politicky nekorektní a „krajně pravicová“ NPD, a to už např. svým heslem „My jsme pravá opozice“. Nálepkování strany za „neonacistickou“ pro její protiimigrantskou rétoriku se míjí účinkem, stejně jako pokusy ji (v rámci politické korektnosti) zakázat. A opozice je skutečně to, co německý volič dnes hledá. Stejně tak mohou voličské hlasy zlákat sliby neokomunistické PDS, u které však mohou někomu vadit příliš úzké provázání a kontakty s SPD.

Německo stojí na křižovatce. Východní část se vylidňuje, lidé odcházejí za prací na západ. Setkávají se tam s nevraživostí, neboť už i tam roste nezaměstnanost. Zbylí obyvatelé na Východě živoří ze zbytku sociálních dávek a tiše a pomalu se radikalizují. Mají už dost slibů a Schröderových ekonomických experimentů, dost „Hartzů“ a sociálních škrtů.