Evropská unie: Hluboká krize

Český premiér Paroubek se vrátil z Bruselu a ihned zapapouškoval, že za krizí EU stojí jistý „národní egoismus“. Z jeho úst jsme tedy mohli slyšet německého kancléře Gerharda Schrödera, který tento výrok pronesl o několik hodin dříve. V Bruselu však o žádný „národní egoismus“ vůbec nešlo. Šlo o peníze.

Summit se přenesl i do osobní roviny, a to zejména do střetu mezi francouzským prezidentem Chiracem, zdeptaným několika vnitropolitickými debakly, a britským premiérem Tonym Blairem, naopak povzbuzeným nedávným opětovným zvolením. Vynořily se i obavy, aby se osobní antagonismus negativně neprojevil na blížícím se summitu zemí G8, kde se má vedle globálního oteplování řešit oddlužení a ekonomická pomoc africkým vládám, které jí vzhledem ke své zálibě ve válčení a korupci velmi potřebují..

Ale vraťme se do Bruselu. Poslední ze série návrhů rozpočtů odmítla v sobotu Británie spolu s Holandskem a Švédskem, později se připojily i další státy. Británii, která měla podle představ Francie a Německa znatelně zvýšit příliv peněz do bruselské kasy, vadila zejm. rozhazovačná politika Bruselu. Např. 40% z rozpočtu Unie se rozpustí v dotacích na zemědělství, většina z toho ve Francii.

Za politickou krizí je však něco většího. Je jím krize ekonomická. Největší přispěvovatel do bruselské kasy, Německo, je nemocným a chřadnoucím ekonomickým obrem. Zmítá jím nezaměstnanost, schodek rozpočtu a veřejných financí. Od Německa se již nakazila Francie, zachvácená v letošním roce sérií stávek. A ekonomická pravidla platí pro každého, naštěstí i pro pány z Bruselu. A nová dojná kráva, Británie, odmítla. A k tomu bude navíc od července celé Evropské unii předsedat.

Předem nalajnovaná a připravená cesta k Evropě s potlačenými národními státy a svázané přísnou a mocnou bruselskou administrativou se tedy poněkud zadrhává. Německý kancléř Schröder označil současný stav za „jednu z největších krizí v dějinách Evropy“. Tony Blair se na tiskové konferenci vyjádřil, že „Evropa dosáhla momentu, kdy je třeba zásadních změn a reforem“.

Komentátor Anatolij Kaletsky v britských Timesech přiřadil ještě k ekonomické krizi také krizi legitimity evropských výkonných institucí (tj. orgánů Evropské unie), které nejsou volené, ale pouze delegované, a to na velmi nedemokratických principech. Zkrátka Evropská unie se stává něčím nekontrolovatelným, neprůhledným a stále mocnějším, co má pohltit nejen Evropany, ale i evropské národní státy.

V krizi není jen Evropská unie. V krizi je Evropa samotná. A žádá si řešení.