Britské vystřízlivění

Ať byli pachatelé a jejich motivy útoků v Londývě jakékoli, jejich čin má silný vedlejší efekt. Je jím sílící nedůvěra a odpor britských původních obyvatel k imigrantům. Lidé se otevřeně ptají na věci, které by se ptát před útoky nedovolili. Nebylo to totiž vůbec politicky korektní a vystavovali by se nebezpečí osočení z „rasismu, šovinismu a xenofobie“.

Dnes se však již lidé ptají. Co nám přinesli imigranti? Proč si vyhrazují právo žít v naší zemi svým způsobem, kdo jim dovolil přinést si s sebou svou kulturu, kterou potlačují naši domácí kulturu? Proč mají mít více práv než my?

Po multikulturním vystřízlivění v Holandsku, kdysi výstavní výloze multikulturalismu a „tolerance“, kde čas od času vyhoří mešita, sem tam kostel, začíná střízlivět i Británie. Kdysi politicky korektní lidé začínají přemýšlet a klást si kdysi tabuizované otázky. Lidé, kteří si tyto otázky kladli již před útoky, se ve svých pochybnostech o prospěšnosti multikulturalismu jen utvrdili. A ti, kteří se utvrdili již předtím, se stávají radikálními.

Takový názorový posun je velkým trnem v oku politické reprezentace. Vůdce konzervativců Michael Howard v parlamentu emotivně prohlásil, že „kdo vhodí kámen do okna mešity, je nepřítel nás všech.“ Stejným jazykem hovoří Tony Blair a bezprostředně po útocích byly londýnským starostou Kenem Livingstonem uspořádány veřejné tryzny a smuteční setkání, kde se střídali britští bílí řečníci, muslimští a černošští v křečovité snaze dokázat, že multikulturní společnost je stmelená a pevně čelí teroru.

Společnost však stmelená není, je rozklížená a antagonismy se prohlubují. Čím více Blair opakuje klišé „britský muslim“, tím více to zní těžkopádněji a křečovitěji. Stále více lidí si totiž uvědomuje, že nikdo nemůže být zároveň brit a zároveň muslim. A pakistánec k tomu. Možná si to uvědomuje i samotný Blair a snaží se jen zoufale zachovat politicky korektní linii.Takové kacířské názory jsou už natolik silné, že se objevují na stránkách britského tisku.

Stále silněji se ozývají hlasy velmi nepříjemné premiéru Blairovi. Tito lidé tvrdí, že pokud by se Británie nepodílela na útoku a okupaci Iráku, k útokům vůbec nemuselo dojít. Je to právě Blair, který drží britské vojáky v Iráku i přes odpor většiny britské veřejnosti. Blair se hájí, že země je „ve válce proti terorismu“ již od útoku na Afganistán a válka v Iráku je jen jeho další epizodou. K útokům by tedy prý došlo stejně.

Etablované politické strany, konzervativci a labouristé (potažmo liberálové) se tak dostávají do nepříjemné pozice vzhledem k veřejnému mínění. Letošní rok vzrostl počet členů trestuhodně politicky nekorektní British National Party (BNP), která odmítá příliv imigrantů do země a podporuje jejich vyhošťování. Bylo vůči ní tedy třeba přitvrdit. Již před rokem byly za pomoci skryté kamery a nastrčeného agenta a novináře BBC Jasona Gwynna, který vstoupil do BNP a působil zde šest měsíců, nafilmovány „rasistické poznámky a chování vedení BNP“. Následně potom odvysílány v BBC s patřičným komentářem. Dnes čelí její vedení včetně předsedy Nicka Griffina trestním obviněním z „podněcování rasové nenávisti“ (tzv. hate charges), a to především právě na základě těchto nahrávek. Neuvěřitelná šikana, které čelí BNP ze strany tisku (především BBC) a státních orgánů, stojí za samostatný článek. Vzkaz strážců demokracie zní jasně. Třeste se být politicky nekorektní!

Zajímavým obrázkem vystihujícím situaci v Británii může být tryzna v sídle British Medical Association's, jejíž lékaři pomáhali zraněným obětem útoků. Součástí byla i multináboženská (lépe to přeložit neumím, jde o nový korektní pojem „multi-faith service“ ) bohoslužba vedená biskupen z Edmontonu. Jediní, kdo se multi-bohoslužby nezúčastnili, byli židé, ti měli vlastní v synagoze v severozápadním Londýně. Jejich víra neumožňuje multi-kulti a multináboženské dýchánky.