Další zatýkání na ochranu pravdy holocaustu

Siegfried Verbeke je malý belgický vydavatel a historik v důchodu, který si zvolil nešťastné téma. Začal se zabývat druhou světovou válkou a místo aby se tomu na hony vyhnul, začal rýpat i do holocaustu.

Jako první vyvolal odpor židovských organizací. Nadace Anny Frankové, která se živí publikacemi o holocaustu, na něj ihned podala žalobu s žádostí o náhradu škod a ušlého zisku. Společně s francouzským univerzitním profesorem Faurissonem totiž publikoval knihu, kde poukazoval na historické nesrovnalosti a neautentičnost Deníku Anny Frankové.

Rozsah ideozločinů je u Verbeka značný. Když byla činnost jeho malého nakladatelství a Institutu pro svobodný historický výzkum (Free Historical Research centre) po sérii policejních nájezdů ochromena, uchýlil se na poslední svobodné médium, na internet. Spoluprovozoval pak zakázanou a německými úřady zuřivě potíranou stránku www.vho.org, a to pod heslem „Kontroverznost holocaustu – případ pro otevřenou debatu“. Zkrátka ideozločinec – kdo to kdy slyšel – otevřená debata o holocaustu? To může prosazovat jen „neonacista, antisemita a rasista“, jak média Verbeka s oblibou nálepkují.

Šířil zakázané a nebezpečné revizionistické materiály, např. Leuchterovu zprávu, která pomohla Zündelovi vyhrát jeden z „holocaustových procesů“ v Kanadě a potom především tzv. Rudolfovu zprávu, jejíž vydání v roce 1993 způsobilo poprask a v jejím důsledku ihned řada evropských zemí (Švýcarsko, Belgie, Rakousko, Španělsko a další) zařadilo zpochybňování a popírání holocaustu mezi závažné trestné činy. Autor a inženýr chemie Germar Rudolf byl přinucen prchnout z Evropy.

Na začátku srpna byl Verbeke zatčen na amsterodamském letišti a umístěn na vazbu. Odsouzený byl již letos v dubnu soudem v Antverpách, kde dostal rok vězení a pokutu za ideozločin. Právník belgického Antirasistického centra (organizace na ochranu lidských práv), které při procesu s Verbekem horlivě asistovalo, se vyjádřil k rozsudku slovy, že „tolerance je důležitější než svoboda projevu“ a „historická pravda nesmí být popírána“.

O jeho vydání se také usilovně snaží Německo a němečtí ideopolicisté již pro něj mají nachystanou celu hned vedle Zündela. V cele ať si myslí a říkají co chtějí, ale na svobodě se ideozločin páchat nesmí!

K rozladění německých úřadů první pokus o vydání Verbeka (belgického občana) ke stíhání do Německa sice belgický soudce zamítl, ale na stole už má další žádost. A kdyby se k věci nehodlal postavit politicky korektně, jeho kolega to jistě podepíše za něj.

Verbeke je přitom jeden z řady historiků, které jsou na seznamu ideozločinců německých úřadů. Je neuvěřitelné, že na seznamu je i britský historik David Irving, autor řady knih o druhé světové válce známý po celém světě. Řada z nich vyšla i v Čechách. A jak se vlastně dostal na seznam zločinců? Odmítl veřejně potvrdit a dosvědčit, že v plynových komorách zahynulo 6 milionů židů. Ideozločinec jeden! O vydání Irvinga se německá policie snaží již deset let.

Tedy na závěr, nezapomeňte: Můžete s klidem prohlásit, že za války nezahynul žádný Čech. Se úsměvem a v tričku s nápisem KGB nebo se srpem a kladivem můžete tvrdit, že komunisté nezavraždili jediného nevinného člověka. Můžete zpochybnit miliony křesťanských Arménů zavražděných Turky. Bezstarostně prohlašujte, že stalinský režim nikoho nezavraždil, že jsou to vše výmysly.

Nesmíte však ani náznakem říci, že se vám nezdá číslo 6 milionů zplynovaných židů. I když řeknete, že jich bylo „jen“ 5 999 999, jdou po vás. Pravda se musí ochraňovat.