VyVolení

I show VyVolení je jedno velké poprvé. Poprvé si pouhým zapnutím televize a zvolením stanice TV Prima zvolíme podívanou na skupinku žen a mužů, kteří se dobrovolně odřeknou svého práva na soukromí a budou chodit na záchod v přímém přenosu. Budou v přímém přenosu dělat všechno po dobu tří měsíců a jeden z nich za to na konci show obdrží věci v celkové hodnotě 11 milionů korun českých. To bude ten VyVolený. Vyvolí ho diváci posíláním hlasů.

Vzrušující překvapivost pořadu spočívá nejen v tom,že uchazeči o titul VyVolený ukážou své intimní partie, ale zejména ve způsobu, jakým se proexhibují k těm 11 milionům. To bude skutečně sociologická lahůdka.

Vyvolí volitelé slečnu s nejhezčími ňadry nebo toho postaršího pána? Komu český volitel ty prachy nakonec povolí? Jsem zvědavá. Na tohle ano.

Na samotného VyVoleného až zase tak moc zvědavá nejsem. Člověk,který dokáže sám sebe přesvědčit, že tahle reality show je jenom hra s cílovou prémii, v sobě má něco špatně. Špatně nastaveno nebo špatně vyvinuto.

Protože tohle jenom hra není. Je to snad nejšpinavější kšeft s lidskou duší, jaký jsem kdy viděla. A to jsem zatím viděla jen začátek.

Dychtivost, s jakou se ti povětšinou mladí lidé prodali, na obludnosti věci neubírá nic. Naopak. Ale ještě obludnější je způsob, jakým tenhle pořad hodlá zacházet s námi. S diváky. Vydává nám aktéry, izolované ve vystajlingovaném baráku, do rukou, abychom si to užili. Máme je v rukách, kterými držíme mobily nebo tukáme na klávesnice svých počítačů. Můžeme je ponižovat, deptat a ničit. Prodali se nám. Patří nám. Jako otroci v aréně Kolosea ve starém Římě.

Otroci, kteří nám mají ukázat, že otroctví je výhodný stav duše. Protože když na chvíli prodáte své tělo, své myšlenky, své soukromí a své sny, pak se mužete stát VyVoleným. Dostanete svých 15 minut slávy a svůj podíl na zisku. Stačí jenom prodat všechno a doufat.

Nepochybuji, že tahle nová zábava zabere. A vydělá. A každeho, kdo se jí zůčastní, posune od sebevědomé,vnitřně svobodné a obyčejně slušné lidské bytosti směrem k tomu otrokovi. A je už celkem jedno, jestli se rozhodne otročit penězům, svému horšímu Já nebo lenosti zabavit se lépe.

Já jsem taky na špatné cestě a cítím jak mi na krku začíná šimrat obojek. Protože se na to budu dívat. Nějakou dobu určitě. Budu se dívat, protože je to vymyšlené moc dobře a moc zle. V každém z nás je kus voyaera, zvědavého čumila, škodolibce a sadisty.

A to oni dobře vědí. Ti chytří obchodníci, kteří VyVolené vymysleli.

Myslím, že teď mi tu chybí osvícený panovník. Vyvolený rodem nebo svými vítezstvími. Aby tuhle blbou, ponižující, duchamornou a úchylnou podívanou zakázal. Prostě, aby jim a nám to zatrhnul. Neodvolatelně. Pro naše dobro.

Našim lídrům se totiž VyVolení budou líbit. At už budou veřejně říkat cokoliv. Otrokům je radost vládnout.

Jsou to přece otroci.