Romský holocaust do škol

Novodobé politické školení proběhne v aule Academia centra Univerzity Tomáše Bati Zlíně. Pořadatelem je Sdružení dětí a mládeže Romů České republiky, nicméně vše je hrazeno ze státní, resp. krajské pokladny. Konferenci otevře osobně Petra Buzková, po ní promluví zlínský primátor a po něm hejtman Zlínského kraje.

Cílem akce je podle organizátorů „zvýšit povědomí pedagogické veřejnosti o dané problematice“ a je určena „především učitelům základních a středních škol a školských zařízení“. Aby bylo dosaženo hojné účasti, rozesílal krajský úřad školám (jako jejich zřizovatel a de facto i nadřízený) v regionu pozvánky a doporučení k účasti.

Odborníci na slovo vzatí budou přednášet o genocidě Romů (cikánů), které se dopouštěly protektorátní české úřady. Tématem bude cikánský tábor v Luhačovicích a jeho likvidace, dále protiromská rasistická opatření v protektorátě. Učitelé budou odborně ideologicky proškoleni, kterak jsme my, Češi, v minulosti Romům strašlivě ubližovali a páchali na nich genocidu.

Učitelům je třeba vštípit pocit viny, který budou poté přenášet na děti. Před šedesáti letech byla způsobena strašlivá křivda, Romové byli umístěni do sběrného tábora v Luhačovicích, kde vypukla epidemie.

Cílem je také hned zpočátku udusit jakékoli rasistické tendence. Jsou cikáni nepřizpůsobiví? Mají vysokou kriminalitu? Jsou ve většině adresáty sociálních dávek a dalších státních podpor? Tabu! Vzpomeňte na romský holocaust a naši strašlivou vinu.

Byly by zajímavé, kdyby přednášející na vzdělávací konferenci odcitovali vybrané pasáže ze zákona č. 117/1927 Sb., podepsaného prezidentem Masarykem, dále Švehlou a Černým. Tento zákon platil v období tzv. první republiky a uplatňoval vůči cikánům podobná pravidla, jako protektorátní úřady. Povinnost hlásit se, zákaz držení jakýchkoli zbraní, omezení občanských práv. Z parlamentní důvodové zprávy se dozvíme, že cikáni jsou příživníci, štítí se práce, jsou primitivní a „zůstávají u všech národů tělesem cizím, nevítaným, obtížným a namnoze nebezpečným, jak cizímu majetku, tak zdraví a životu.“ (pro zájemce viz Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 415) o potulných cikánech a podobných tulácích)

Zkrátka, hovoříme-li už o nějaké diskriminaci cikánů, musíme začít mnohem dříve, než v roce 1939. Protektorátní úřady měly na co navázat, neboť averze vůči cikánskému etniku zde panovala již dávno a to i na parlamentní půdě. I tatíček Masaryk se přidal. Ovšem objektivita, hledání přičin a souvislostí jistě není smyslem zméněné akce. Jde jen o to, svézt se na pohodlné mainstreamové vlně holocaustu, nacistických zločinů a udělat z cikánů mučedníky, oběti a utlačované.

Komu podobné vymývání mozků může prospět? Že by nějaká předzvěst odškodnění? Nejsou snad cikáni odškodňováni průběžně už desítky let? Stačilo by spočítat inkasované sociální dávky, přídavky a podpory. Všichni bychom se divili, kterak odškodňujeme, průběžně a bez přestání!