Francie: srážky policie s imigranty neustávají

Vše začala smrt dvou mladíků, patnáctiletého a sedmnáctiletého, kteří se při útěku před policií pokusili schovat do transformátoru vysokého napětí, kde je zabil elektrický prooud. Třetí z mladíků byl vážně zraněn, ale přežil. Přistěhovalecká komunita si začala incident okamžitě vykládat jako „uštvání mladíků na smrt do transformátoru“ a postupně sílilo pouliční násilí.

V třicetitisícovém předměstí na severovýchodě Paříže Clichy-sous-Bois útočili mladí Arabové a černoši na vše, co jim připomínalo stát a jeho strukturu. Zničena a vyrabována byla pošta, hasičská stanice, dokonce i státní mateřská škola. Policejní stanice se ubránily, neboť byli obsazeny ozbrojenými policisty.

K zastavení násilí by přitom stačilo tak málo a je udivující, že tak již policejní špičky neučinily. Najít viníky – obětní beránky, tj. ty rasistické policisty, kteří místo přátelské domluvy začali mladé nevinné Araby, kteří před nimi prchali, pronásledovat (tuto verzi však policie popírá, prý nikoho nepronásledovala a mladí Arabové utíkali jen tak) a nahnali je do transformátoru. Pár policistů – rasistů by svléklo uniformu, vlk by se nažral a koza zůstala celá. Ve Francii by zdaleko nešlo o jediný případ, podobným způsobem byli tento rok potrestáni policisté v Marseille, neboť měli při vyšetřování tamějších Arabů používat nepřiměřené násilí.

Francouzský ministr Nicolas Sarkozy, pravděpodobný kandidát na budoucího prezidenta země, postupuje křečovitě. Snaží se zalíbit všem, jak bílé většině, které se prezentuje jako tvrdý zastánce zákona a pořádku, tak barevným imigrantům, kterým před časem slíbil volební právo bez ohledu na občanství (volit by pak mohli i „čerství imigranti“ a tím by se zvětšil jejich volební potenciál a možnost zasahovat do veřejného života).

Ve vztahu k výše uvedenému incidentu Sarkozy nejprve sliboval důkladné vyšetření a setkal se osobně se zástupci početných muslimských komunit z pařížských předměstí, poté však označil pouliční gangy (a tím nepřímo také muslimskou komunitu) za „špínu“ a „lůzu“. Tím jen přilil olej do ohně.

Nepomohlo ani to, že se s rodinami dvou mladých Arabů setkal osobně ministerský předseda Dominique de Villepin. Spíše naopak, pro muslimy to byl jen důkaz toho, že má policie „máslo na hlavě“ a snaží se je uchlácholit sám předseda vlády.

Policejní taktika proti rozsáhlým pouličním nepokojům není pevná. Zatímco zpočátku policie nepostupovala proti zárodkům nepokojů v Clichy-sous-Bois dostatečně tvrdě a místo hromadného zatýkání se snažila vyjednávat, po eskalaci násilí a jeho rozšíření do dalších arabských komunit už bylo pozdě.

Vzhledem k absenci nekompromisního policejního zásahu se násilí rozlilo do celého okresu Seine-Saint-Denis na severovýchod od Paříže, silně obydleného imigranty. V noci z úterý na středu použila již policie v Aulnay-sous-Bois na okraji Paříže gumové projektily a slzný plyn. Dav jí to vracel molotovy, kamením a vším, co mu přišlo pod ruku.

Atmosféra mezi pařížskou přistěhovaleckou komunitou je rozjitřená nedávnou sérií požárů, které založili neznámí žháři a při kterých uhořely desítky imigrantů. Pachatele policie nevypátrala. Významnou roli hraje skutečnost, že muslimové tvoří uzavřené a nepřístupné komunity s vyloučením majoritní bílé populace. Tím se radikalizují a roztáčí se spirála sociálních problémů.

Např. z předměstí L'Ile Saint-Denis severně od Paříže již původní francouzští obyvatelé téměř zcela vymizeli a oblast se stala muslimskou enklávou. Zdejší obyvatel Nadir Dendoune, který zde žije již od 80.let minulého století, k tomu řekl pro BBC: „Když jsem chodil do školy, více než polovina dětí byli bílí, ale na dnešních školních fotkách najdete jedno, dvě bílé děti“. Dendoune také dodává důležité rozlišení. Zatímco za jeho mládí v 80. letech se přistěhovalci rádi nazývali „arabští Francouzi“, nyní o sobě nechtějí jako o „Francouzích“ ani slyšet. Jsou to „muslimové“, nikoli „Francouzi“.

Multikulturalismus tedy nufunguje. Obě skupiny se izolují od druhé. Mezi přistěhovalci je tradiční vysoká nezaměstnanost, ze které pramení kriminalita a odpor ke státu, který muslimové prostě nepovažují za ten „svůj“. Sekularizace je neúspěšná a mnoho mladých muslimů slyší na radikální kázání a výzvy k boji za islám a proti jeho utlačování. Potom stačí malá záminka, a sud s prachem exploduje.