Euthanázie podruhé

Není možné zachránit život ve smyslu, jak ho dnes chápeme. Ale druhá strana mince je, že v situaci omezených zdrojů – akutních RES lůžek, materiální, intelektuální i manuální kapacity, jsou tyto blokovány. Nedostane se tak na pacienty, kteří šanci mají.

Skutečně jde o velmi malý krůček či posun. Zákon ho nevyřeší. Ani média. Intuitivně cítím, že lékaři by měli mít právo nedělat všechno, co současná věda, technologie, řemeslo a umění medicíny umožňují. V určitých situacích. A s vědomím odpovědnosti. Ta se zdá nezměrná...

Jde asi o směšování práva a spravedlnosti. Ale to právo je skutečně na život i na smrt. Zákon je někde napsaný ale v reálu půjde o postoje, schopnosti a morální integritu zúčastněných. To žádný zákon neošetří. Nedokáže popsat rozmanitost takové kritické situace a velikost šancí konkrétního pacienta na lůžku ležícího a na lůžko čekajícího.

Naše realita dostupnosti takových lůžek je skutečně velmi vzdálená od USA nebo Kanady. Ale princip problému je stejný. Udržovat „život“ , jde li o něj, za každou cenu nebo ne. A když ne, tak kdy, proč a jak ne. Za „každou cenu“ v realitě omezených zdrojů znamená, že tyto budou chybět jinému, jinde.

Co asi považuji za nejpřínosnější, je snaha o definici pojmů. Aby bylo prostě a jednoduše jasno, o čem je řeč. Takže euthanasie aktivní, pasivní. Asi v obou případech by bylo dobře dodat vyžádaná a nevyžádaná. Co rovněž v článku chybí je pojmenování „aktivního subjektu“. Totiž jde-li o lékaře nebo někoho jiného. Příbuzného nebo, citově blízkého nebo cizího člověka.

Pokusme se, s vědomím „neetičnost“ systematizovat:

• Euthanasie aktivní, vyžádaná, provedená lékařem. Pacient ve stavu, který sám vnímá jako neperspektivní, žádá lékaře o ukončení života a ten aktivně (např. podáním léku v nadměrné dávce ukončuje život.
• Euthanasie aktivní, nevyžádaná, provedená lékařem. Pacient ve stavu, který je lékařem posouzen jako neperspektivní, a ten aktivně (např. podáním léku v nadměrné dávce) ukončuje život.
• Euthanasie aktivní, vyžádaná, provedená nelékařem. Někdo, na žádost dotyčného, nějakým způsobem ukončí život dotyčného.
• Euthanasie aktivní, nevyžádaná, provedená nelékařem. Někdo, na základě svého rozhodnutí, nějak ukončí život.
• Euthanasie pasivní, vyžádaná, provedená lékařem. Pacient ve stavu, který sám vnímá jako neperspektivní, žádá lékaře o neudržování života a ten „nedělá“ vše co současná věda, technologie i řemeslo medicíny umožňují.
• Euthanasie, pasivní, nevyžádaná, provedená lékařem. Pacient ve stavu, který je lékařem posouzen jako neperspektivní, a ten „nedělá“ vše, co současná věda, technologie i řemeslo medicíny umožňují.
• Euthanasie pasivní, vyžádaná, provedená nelékařem. Někdo, na žádost dotyčného, přestává poskytovat péči.
• Euthanasie pasivní, nevyžádaná, provedená nelékařem. Někdo, na základě svého rozhodnutí, přestává poskytovat péči.

Ani tyto základní kategorie nejsou homogenní. Přesto, pokud si chceme ujasnit postoj k této komplikované otázce, je potřeba je, alespoň takto, uvažovat a diskutovat odděleně.

Jinak dochází pouze ke smíchání zcela odlišných situací a tak i ztrátě pozitivních momentů v diskusi.

Nechci prezentovat názory v jednotlivých případech. Pouze, snad jako začátek další diskuse, je od sebe oddělit a diskutovat jednotlivě. Domnívám se, že jen tak lze oddělit zrno od plev, či nevylít s vaničkou i dítě. Ty situaci totiž nastávají. A to denně. Jejich tabuizováním nezmizí.

Co může pomoci je diskuse o těchto situacích a tak formování určitého převažujícího postoje. Ten může být, ale opravdu zdůrazňuji pouze může, v konkrétních situacích vodítkem a oporou pro konkrétního lékaře. Ta rozhodnutí je totiž potřeba ve skutečnosti dělat v časovém horizontu hodin a konečná zodpovědnost a konečná medicínská kvalita i etická integrita rozhodnutí asi bude vždy na tomto konkrétním lékaři, jeho medicínské i lidské dimenzi. Jen on totiž bude stát u lůžka nemocného nebo nemocné a s vědomím všech souvislostí bude ve finále čelit všem profesním, právním i etickým aspektům konkrétní situace. A jen on bude muset s tímto rozhodnutím žít.