Proč se Rusko vzdalo Íránu?

Tak proč se tedy teď zdá, že ustupují Americe a dovolují jí vydláždit si cestu pro další válku?

Prohlášení ruského ministra zahraničí, že „to je jen varování a nic se za tím neskrývá“, pochopitelně lze brát pouze jako prázdnou frázi.

Proč Rusko najednou kapituluje?

Abychom použili větu mafiánského kmotra: „Rusko dostalo od Bushe nabídku, kterou nelze odmítnout.“Jaká ta nabídka byla, naznačuje včerejší oznámení moskveské agentury MosNews, že Lukoil nahradí firmu Halliburton v dodávkách nafty pro Irák. Počínaje dubnem bude LITASCO tři měsíce dodávat 180 000 tun benzínu a 130 000 tun nafty do Iráku pro potřeby americké armády. Po těchto měsících může být kontrakt na další dodávky obnoven.

Dodavatel americké armády byl vybrán a oznámen 8. března. Šest tureckých firem a americká Rafinery Associates vyhrály největší kontrakt v ceně 108,5 milionu dolarů.

To je celkem slušný kusanec, kterým Bush odměňuje Putina za hlasování o Íránu. Ale je to zřejmě jen příslovečná špička ledovce. (Nezapomínejme ani na těch šest tureckých firem. Je to platba za tureckou spolupráci a za to, že umožní Američanům používat letiště na jejich území v příští válce proti Íránu?)

Ale to není zdaleka všechno. Skutečným cílem Rusů je pojistit si právo na výzkum a těžbu v bohaté a rozlehlé naftové oblasti West Qurna-2. Putin vždy trval na tom, aby Bushova administrativa dodržela smlouvy uzavřené ještě mezi Saddamem a firmou Lukoil. A zdá se, že Američané na to konečně přistoupili.

Podle toho, co uvádějí v Boston Globe, se prezident Lukoil Vagit Alekperov setkal s iráckým ministrem ropného průmyslu Ibrahimem al-Ulloumem a oba potvrdili stále platící smlouvu v ceně 6 miliard dolarů, která umožňuje Lukoilu výzkum a těžbu v oblasti West Qurna-2. Pochopitelně, že irácký ministr dělá pouze to, co mu z Washingtonu nařídí. Ale tím více je možná pro některé šokující, že by se Bush vzdal tak tučného sousta, jen aby si zajistil ruský hlas.

Proč?

Opravdu touží Washington tak zoufale po válce s Íránem?

Ano.

Je pravdou, že ani samotná bohatá ropná pole nejsou pro Ameriku tak důležité v porovnání s tím, co je skutečně v sázce. Totiž jde o peníze. Přesněji jde o americkou měnu, tzv. greenbacks neboli petrodolary. Pro Amerika je životně důležité, aby se za naftu i nadále platilo pouze v této měně. Došlo-li by k otevření íránské ropné burzy v březnu, kde, jak je plánováno, se bude platit v eurech, znamenalo by to nejen otevřenou konkurenci petrodolaru, ale především konec jeho monopolu. Centrální banky celého světa by se rychle začaly zbavovat stovek miliard dolarů a americká ekonomiku by ta vlna smetla.

Tohle není žádná fantazie.

Důvodem, proč je Amerika v čele globálního ekonomického systému, spočívá právě v tom, že má prst na tepně se světovou ropou. Ani ropa sama, ani její cena není pro Ameriku tak důležitá, jako prostředek (=měna), kterým se za ni platí. Stát, který vlastní tuto měnu, určuje pravidla hry. Nutí jiné státy, aby udržovaly ve svých sejfech hory a hory jinak bezcenných, zadlužených dolarů, což na druhé straně umožňuje Kongresu Spojených států dál produkovat oceán červeného inkoustu (červeně se značí ve výkazech záporné hodnoty, pozn. vydavatele). Vyžrané americké korporace a nenasytní bankéři tak mohou díky tomu žít na útraty ostatních, často velmi chudých zemí, které chtě nechtě musí nakupovat dolary, aby za ně mohly obdržet naftu. Plán Íránu začít obchodovat s naftou v eurech je pro Ameriku smrtelně nebezpečný. Zlomil by vaz masivnímu vyděračskému kruhu Ameriky tím, že by na stejnou startovní čáru postavil nového globálního konkurenta – euro.

Transakce Lukoilu v Iráku by měla konečně dokázat všem nevěřícím Tomášům, že Washington je připraven přinést JAKOUKOLIV OBĚŤ, jen aby zamezil vzniku íránské ropné burzy.

Americká administrativa je pevně odhodlaná zaútočit na Írán a zlikvidovat tak nebezpečí, které hrozí americké ekonomice a vůdčímu postavení dolaru jako světové rezervní měny.

A teď, když je Írán už na koberečku před RB, věci dostanou rychlý spád.

Článek Why Russia caved-in on Iran vyšel na serveru opednews.com 4. února.