Zündelova obhájkyně obviněna z popírání holocaustu

Zündelův případ již zná skoro každý. Tento publicista a vydavatel je již přes tři roky vězněn v USA, v Kanadě a v Německu. Zatčen byl na počátku roku 2003 v USA, údajné baště svobody slova a poté vydán do Kanady, kde byl bez obvinění, možnosti se seznámit s důkazy proti němu držen jako „bezpečnostní riziko“ po dva roky. Organizace na ochranu lidských práv, které by v jiných případech spustily ohlušující povyk, ani nepíply.

V současné době čelí Zündel v německém Mannheimu obvinění z popírání holocaustu, což je v německém trestním právu poměrně těžký zločin (a nejen v Německu, v Rakousku můžete jít za podobné výstřelky až na dvacet let do vězení).

Zündelův tým obhájců je postupně soudem zastrašován a ničen. Obhájce Horst Mahler byl vyloučen, obhájce Jürgen Rieger se posledního stání radši neúčastnil, neboť mu hrozilo totéž, co jeho kolegyni Sylvii Stolz, která byla obviněna z popírání holocaustu. Ideozločin spáchala tím, že obhajovala před soudem svého klienta. Dr. Stolz si ještě přitížila tím, že před soudem jmenovala zakázanou literaturu a její zakázané autory. Také citovala z jednoho interview s íránským prezidentem.

Ideozločinec Zündel má nyní dva státem dosazené právníky ex offo, kteří mu sdělili, že v žádném případě nebudou klást svědkům otázky na „zakázaná témata“. Jinými slovy, hájit ho můžou jen oficiálně a naoko, ale nemohou učinit žádný skutečný úkon ke klientově obhajobě, především ne ve věci samé. Takto vedený proces vytváří velmi nepříjemné paralely, nemyslíte?

Podobné politické procesy v Německu a v Rakousku (David Irving je zde ve vězení již déle než půl roku) nepříjemně nahrávají nejen např. íránskému prezidentovi, který již nemůže být efektivně obviňován z fundamentalismu a nesnášenlivosti, mj. v souvislosti s karikaturami Proroka Mohameda.

Procesy s holocaustovými kacíři jsou přitom takřka jednoznačně kontraproduktivní. Zavřeme-li někoho v dnešní době, navíc v Evropě, za to, co řekl nebo napsal, nemůžeme být tak naivní a myslet si, že tím problém vyřešíme. Probíhá-li taková inkvizice za mediálního humbuku, poškozuje nejen židovský holocaust, ale je tak potřebným olejem do ohně muslimského fundamentalismu. Jak vysvětlí němečtí, rakouští a další evropští ideopolicisté milionům muslimských imigrantů, že evropská svoboda tisku a projevu znamená, že zatímco sranda z jejich ikony Mohameda je povolena, je holocaust posvátný a nedotknutelný?