Evropa na prahu 21.století

Brzy to bude již čtyři roky, co střídá americké, kanadské a naposledy německé vězení Ernst Zündel. Známý to zpochybňovač ze zákona nepopiratelného. Zatčen byl na počátku roku 2003 v USA, odvlečen do Kanady, tam dva roky držen bez seznámení se s obviněním, bez jakýchkoli práv, a poté zvláštním letadlem deportován do Německa. Zvláštní, kolik pozornosti je věnováno pochybovači nad slunce jasné pravdy.

Nyní čelí Zündel v Německu procesu, který by měl v dějinách práva Spolkové republiky zapsán tučným písmem. Obžalovaný nemá právo znát všechny důkazy proti němu, nemá právo navrhovat svobodně svědky, nemá právo ani mluvit. Má právo jen čekat na verdikt.

V listopadu stanul před německým soudem v Manheimu chemický inženýr Germar Rudolf. Historická inkvizice jej přivlekla v poutech až z USA, kam před časem prchnul. Jeho provinění? Zpracoval nezávislý posudek o ze zákona nevyvratitelných historických skutečnostech. Z jeho posudku je nyní jedno z největších tabu, je zakázáno jej číst, publikovat, citovat nebo dokonce šířit. Germar Rudolf je ve vězení již více než rok. Jeden ze svých posledních článků zakončil slovy Martina Luthera: „Zde stojím a nemohu jinak.“

I rakouská historická inkvizice nespí. Již rok sedí v rakouském vězení historik David Irving. Ten sice tváří v tvář hrozbě kriminálu pochybovat sice oficiálně přestal, ale to jej od inkvizice neochránilo. Ideozločin spáchal totiž v roce 1989. Pochyboval a dokonce snad i popíral!

Soudy, před kterými stojí tři výše uvedení kacíři, nemají téměř žádné znaky skutečných, nezávislých soudů. Obhajoba je zakázána a nepřípustná. Byl by tak znovu páchán ideozločin, pro který stojí obžalovaní před tribunálem. Člen týmu Zündelových obhájců Mahler dostal již 9 měsíců (za jiný ideozločin), advokátka Sylvia Stolz byla zatím z ideozločinu jen obžalována. Nejde tedy o soud, ale spíše o tribunál. Výrok vinen padl již obžalobou, nyní jde o výši trestu.

Ernst Zündel má před tribunálem zakázáno i mluvit (hájit se). Mohl by tak šířit zakázané myšlenky a názory. Např. nakazit justiční stráž.

Ještě nikdy v lidské historii nebyla historická pravda tak celosvětově chráněna represí, vězněním a kriminalizací. Do 21. století měla Evropa vkročit prostá všech tabu. Ale není tomu tak. Jedno velké tabu nejen přetrvává, ale roste. Nesmí se o něm závadně diskutovat, svobodně bádat a zpochybňovat jej znamená lístek do kriminálu.

Kde jsou všichni obhájci lidských práv? Kde je Amnesty International, kde je Human Rights Watch? Zatímco upozorňují na politické vězně po celém světě, nesvobodu projevu, zavírají oči nad tím, co se děje ve staré Evropě. Totalita přichází plíživě.

Svoboda slova v Evropě nebo v islámských zemích je v zásadě stejná, Tu je zakázáno ono, povoleno naopak tamto. A naopak. Dáváme-li za svobodu slova jakékoli „ale“ nebo „s výjimkou“, všechna svoboda nenávratně končí. Tak, jako skončila v Evropě. Do vězení můžeme všichni, a jen za to, co si myslíme.