Česká republika - největší nevládní organizace v Evropě

Prezident Klaus ví, že musí chytře politikařit, aby si udržel své hradní koryto. Prezidentské volby jsou za dveřmi a hlasy ČSSD budou klíčové. Proto je třeba na "Tupolánka" trochu přitlačit, aby dostal rozum a s Jirkou Paroubkem se nějak dohodl. Na prezidentovo odmítnutí jmenovat jeho vládu reagoval "Tupolánek" příznačně, smíchem. Je otázkou, čemu nebo komu se Topolánek tak směje. Být na jeho místě, nejvíce a od srdce bych se asi smál voličům – těm, kteří přišli k volbám s dojmem, že někoho volí.

Výstižné pro české parlamentní politické poměry potom je, že o případné vládě budou svým hlasováním rozhodovat neúplatní poslanci, kteří se podivných okolností opustili své poslanecké kluby a řekli svým partajím a voličům sbohem. Ve sněmovně nebude tedy rozhodovat 200 poslanců, ale páni Melčákové a Pohankové. Pravá demokracie.

Staronová vláda, kterou přinesl Topolánek na Hrad, se honosí několika pikantními jmény. Na prvním místě nelze nejmenovat lidoveckého hrocha Kalouska, který je vzhledem ke své známé neúplatnosti ještě z dob svého náměstkování na ministerstvu obrany bezpochyby tím nejlepším šéfem vyprazdňující se státní kasy.

Havlovi Zelení byli nuceni jmenovat senátora Schwarzenberga, jehož temnou osobnost jsme si tu nedávno rozebrali. Inu, není se čemu divit, stranický mecenáš musí být odměněn. Přes kancelář prezidenta Havla, ODA, KDU-ČSL, US-DEU a Cestu změny se Schwarzenberg konečně přes Zelené dostal na dohled ministerskému křeslu.

Vládnoucí politické špičky dobře vědí, že si mohou dovolit úplně cokoli. Začalo se tak např. otevřeně a nepokrytě kupčit s trestními stíháními. Máš peníze? Zaplať nebo se jinak revanšuj a navrhneme prezidentovi, ať ti dá milost. Že se to v případě manažerů Nomury, obviněných v kauze IPB zatím nepovedlo, nic neznamená. Důležité je, že vláda reprezentovaná ministrem financí Tlustým neváhá veřejně obchodovat se spravedlností.

Předčasné volby – jediné řešení, říkáte? Volby mohou vždy jen max. změnit židle, na kterých Paroubkové, Bursíkové, Nečasové, Klausové a Kalouskové sedí a vládnou. Jedni vymění vládní křesla za parlamentní lavice, druzí naopak. Volíte Topolánka, abyste hlasovali proti Paroubkovi a dostali jej z vlády? Pak volíte Paroubka do parlamentu.

Sledujeme-li českou politickou scénu dlouhodoběji, vyvstává nevyhnutelně otázka, zda je vůbec nutné konat občas onen formálně legitimizující proces nazývaný honosně parlamentními volbami. V případě Senátu dali voliči již svůj názor na legitimitu této instituce jasně najevo. Sněmovnu čeká podobný osud.