Britský voják odhaluje hrůzy války ve „strašné“ Basře

„Basra je ztracena, tu už kontrolují oni. Je to totální vzpoura a vláda se jen snaží zachovat si tvář,“ řekl vojín. Trvá na tom, že navzdory tomuto veřejně projevenému nesouhlasu zůstává vůči armádě loajální. Je připraven jít ještě letos dobrovolně do Afghánistánu, měl však pocit, že někdo to už musí vyslovit: „Chci, aby lidé věděli, jak to vypadá doopravdy, a ne nějakou oslazenou verzi.“

Burton byl tak odhodlaný, že telefonoval místnímu listu Tamworth Herald, aby mu řekl o „druhé straně, o které jste neslyšeli“. Pluk ztratil během turnusu jediného vojáka, Jonathana Wysoczana (21), ale 33 dalších bylo zraněno. „Byl jsem první, kdo se dostal do jednoho ze zasažených stanů, kde ležel jeden z mých kámošů. Zasáhlo ho to do temene hlavy a do ruky. Má teď poškozený mozek. … Ztratili jsme lidi a neměli jsme je kým nahradit. Vy slyšíte o mrtvých, ale ne o zraněných. Měli jsme čtyři, kteří dostali zásah do paže, kluka, který přežil dva výbuchy bomb a střelu do krku.“ Většině z nich se během turnusu minimálně jednou podařilo „šťastně vyklouznout“: „Asi pětileté dítě na mě hodilo granát. Minometná střela dopadla pár metrů ode mne.“

Pluk měl základnu v hotelu Šatt al-Arab, který byl 8. dubna předán Iráčanům. Ze 40 stanů na základně bylo na konci jen pět nepoškozených: „Byli jsme snadná kořist. Při minulém turnusu nás z minometů tak často neostřelovali, teď to bylo dvakrát nebo třikrát denně. Patnáct střel a tři rakety na nás dopadly hned první hodinu, co jsme tam byli. Od konce ledna do března jsme si připadali jako v obklíčení. Minometné střely na nás dopadaly každou denní hodinu. Byli jsme bez ustání ostřelováni. Po šest měsíců jsme prakticky nespali. Nemohli jsme si odpočinout. Psychicky jsme byli na dně. Při každé hlídce na nás buď stříleli nebo nás zasáhly bomby. Bylo to strašné.“

Povstalci teď byli podstatně lépe vycvičeni, zásobováni a vybaveni než v době prvního turnusu. „Při minulém turnusu jsem ani jednou nevystřelil. Tentokrát jsem při pěti akcích vystřelil 127 ran. A to bych při svém zařazení (saniťáka) střílet neměl. Zneužívali jsme pohostinství. Měli bychom se rychle stáhnout. Je to ztracený boj. Měli bychom vypadnout a nechat toho.“

Jeho veřejný protest je známkou šířícího se hněvu mezi vojáky a předzvěstí, že může dojít i k porušení tradičního zachovávání mlčení o výkonu služby. Vojín Steve Baldwin, voják téhož pluku, v rozhovoru pro Independent vylíčil, jakým způsobem byl při prvním nasazení v roce 2005 „odložen“, když ho zranila bomba, která další tři vojáky z pluku zabila. V pondělí (23. 4.) se také kaprál Richard Bradley rozhodl zveřejnit v televizi svůj názor: „Kluci pro nic za nic umírají a pro nic za nic jsou zraňováni.“

S komentáři Paula Bartona projevila řada vojáků na webových stránkách souhlas. Jeden uvedl: „Když jsem loni přijel zpátky, byl jsem v úplné depresi z toho, co jsem tam viděl a z naprostého nedostatku nějakého zlepšení … Mohu jen předpokládat, že po 12 měsících je situace ještě horší, a nepřekvapilo by mne, kdyby to v dalších měsících pokračovalo, až se bude stále víc kluků vracet ze svého třetího a čtvrtého turnusu na tom hnojišti.“

Článek Serving British soldier exposes horror of war in 'crazy' Basra vyšel na serveru belfasttelegraph.co.uk. Překlad Eva Cironisová - děkuji.