Rozloučení se Zvědavcem

Milí čtenáři, přiznám se, že mé vystoupení na Zvědavci byl mimo výše uvedené motivy také trochu experimentem. Věděl jsem co píši i jak to píši. Mým cílem nebylo nikoho manipulovat, ale zjistit, do jaké míry jsou lidé otevřeni novým pohledům, hledání netendenčních řešení současného neutěšeného stavu ve společnosti. K tomu, aby člověk vyvázl ze svých stereotypů myšlení, je jistá provokace nutná. Zvědavec je politický magazín a je zaměřen na kritické a kontroverzní postoje k politice současných vlád. Myslel jsem si, že je to správné místo i pro můj záměr. Mýlil jsem se. Tepat do politiky je sice prospěšné, ale mělo by se vědět, jaký model soužití lidí podporujeme. Protože politika byla vždy o řízení obce, o prosazování jistých principů soužití, které jsou zakotveny ve společenské smlouvě, tedy v ústavě. Pokud nejsme schopni vnímat sami sebe nezaujatě, pokud jsme v rozporech ve věci základních otázek soužití na té nejnižší úrovni, pokud o tomto soužití nechceme ani rozumně diskutovat, je celý politický systém postaven na vratkých základech.

Ověřili jsme si na mých článcích, jak jsou mnozí lidé ochotni zatracovat rozum, mluvit o instinktech, které nám vládnou a jsou rozumem nepřekročitelné, a vedle toho nejsou ani v nejmenším schopni tyto instinkty uznat v jejich nahé podstatě, pokud to nevyhovuje jejich fixním představám, jak mají být účelově svázány a omezeny v zájmu jistých morálních pravidel. Tato pravidla jsou ovšem v historických základech postavena na rozumu a na kořenech helénské civilizace. A ta byla striktně patriarchální. Veškeré genderové snahy o změnu hodnotových měřítek mezi pohlavími směřují k likvidaci patriarchátu. Bohužel jen bourají a nic nového nestaví. Tradiční rodina musí fungovat patriarchálně, není citovým rájem ani místem prostého vyhovování. Má své existenční opodstatnění a milostná láska není jejím setrvalým pojivem. Jiná sociální struktura postavená na rovnosti pohlaví a volnějším naplnění citových i sexuálních potřeb při zachování rodové kontinuity je pro současné myšlení lidí nepřijatelná. A to pro ženy i pro muže. Dlužno podotknout, že mám na mysli lidi zakotvené v moderní a dominantní nadcivilizaci. U izolovaných a starších kultur tomu tak není ani nebylo. Matriarchát nikdy v historii neexistoval a existovat nebude.

Jakákoliv kritika je mlácením prázdné slámy, pokud nenabízí alternativní řešení. Zjistili jsme, že nabízet lidem nový pohled či řešení nevycházející z jejich většinového názoru nemá smysl. Když tak jen velice mírně a velice opatrně s rizikem nepochopení. Obecný lid mě odsoudil jako nebezpečného blázna nebo fašistu a uvalil na mě cenzuru. Vyplývá z toho pro mě nemilé zjištění. Obecný lid má znaky stáda a jako se stádem s ním musí být zacházeno mocí, musí mu být dán výměr pastvy a plot nabitý elektrickým proudem, aby měl objektivně určené hranice, kam smí a jaký prostor je mu zapovězen. Jisté je, že ten zapovězený prostor je tím rozlehlým světem, kam mohou svobodně létat jen vyvolení. Netěší mě to a ztrácím víru v sílu svobodného ducha i veškeré duchovní snahy o nápravu úpadku společnosti apelující na rozum. Mocným budiž tato epizoda stvrzujícím mementem.