Jiřina Šiklová: Restituční podvodník Schwarzenberg na Hrad!

Svůj názor se paní Šiklová snaží horko těžko podpořit řadou líbivých prohlášení. Mezi ve vztahu k panu Schwarzenbergovi poněkud komické patří to, že by „prezident měl být vzdělaný, abychom se nemuseli za něj stydět, měl by se umět chovat jako diplomat a mít dobré vystupování“. Z každého veřejného vystoupení této figury je přitom vidět, že tento pán nedá dohromady jedinou smysluplnou větu, vedle prskání a funění.

Jedním z vážnějších (a dnes velmi in) argumentů je, že „byla rodina Schwarzenbergů za nacismu pronásledována“. Pokud je pronásledováním bydlení v luxusním sídle a tiché přežívání zuřící války, byl tedy malý Schwarzenberg pronásledován. Stejně tak odboj proti nacismu ze strany Schwarzenberga je jednou z řady velkých lží, kterým se tento člověk halí v zájmu vytvoření svého kultu osobnosti. Jediné utrpení rodiny Schwarzenergů za války bylo, že nemohli vykonávat státní funkce a pořádat honosné sešlosti.

Když paní Šiklová píše, že si „nacisté netroufli otce Schwarzenberga zavřít“, jen odhaluje nesmyslnost své argumentace. Nacisté měli možnost zavřít absolutně každého, u koho to uznali za vhodné. A když ještě Šiklová pokračuje s pohádkou o tom, jak se „Schwarzenbergové postavili nacistům“ a ti se je báli zavřít, odhaluje svůj protimluv a lež v plné nahotě.

Je také zajímavé, proč byl Schwarzenbergům jako údajným „odbojářům“ zabavován majetek zvláštními zákony Národního shromáždění v roce 1947 (viz. zákon č. 143/1947 Sb.), tedy zákony používanými proti kolaborantům. Ještě zvláštnější pak je, že byl mnohamiliardový majetek panu Schwarzenbergovi, kancléři prezidenta Havla, po roce 1989 vrácen.

Proto je argument paní Šiklové o tom, že by pan Schwarzenberg nikdy nevzal úplatek 499 000 Kč, protože už je dost bohatý, úsměvný. Ano, tento megarestituent to skutečně nemá zapotřebí. Je to stejné, jako když by se zloděj, který vykradl miliony v bance, nechal podplatit dvěma pivy v hospodě.

Jiřina Šiklová hovoří také o boji proti komunismu jako pozitivu Schwarzenbergovy kandidatury. Takový argument zní z úst paní Šiklové spíše jako ironie. Tato dáma totiž dodnes nepřiznala pravdu o svém dlouholetém členství v KSČ (včetně období, kdy tato strana popravovala a mučila nevinné lidi) a ve svých oficiálních životopisech mlží nebo lže. Byla kariérní členkou stalinistické KSČ od roku 1956 až někdy do roku 1969, kdy zjistila, že bude výhodnější přejít do „opozice“. Léta osmdesátá strávila tedy Šiklová v rámci řízené disidentské opozice, po boku páně Havlových.

Jiřina Šiklová by se tedy měla spíše stydět za svou komunistickou minulost a za lži, kterými ji maskuje. Že slouží mocným a podporuje snahu dosadit na Hrad opět figuru z okolí exprezidenta Havla, se nelze divit. Šla vždy podle větru.

Konec konců by osoba Schwarzenberga mezi naše prezidenty dobře zapadla. Po roce 1989 by šlo již o druhého restitučního podvodníka (vedle současného úřadujícího privatizačního podvodníka), možná co do velikosti ukořistěného majetku většího, než je exprezident Havel. Zájemci si o restitucích obou pánů mohou přečíst zde: Tajemné Havlovy restituce a Schwarzenberg ministrem?

Pan Schwarzenberg to dotáhl již na ministra zahraničí. Nejvíce ho zajímá válka v Afghánistánu a důsledné poklonkování USA. Na Hrad je to z Černínského paláce pár minut pěšky. Paní Šiklová ví, co dělá. Na Hradě se najde teplé místečko i pro ní. Jen trochu s mírou, paní Šiklová. Vaše agitační horlivost je kontraproduktivní.