Ztrácíme i Afghánistán

Ve skutečnosti Afghánistán – bývalá bašta Tálibánu, přístav al-Qá‘idy a vysoká škola pašeráků heroinu – cítí mnohem více než 10. září 2001, že vítězem americké války je terorismus.

V zemi je, prostě a jednoduše řečeno, svinčík. Al-Qá‘ida a její tálibánský spojenec potichu dobývají zemi zpět, ponechávajíce pásy země u hranic americkým a afghánským silám, pracovníkům mezinárodní pomoci a taky novinářům. Prudké útoky proti západním zájmům jsou běžnou záležitostí. Dokonce i Kábul, který Bílý dům vyzvedl jako ukázku toho, co je v Afghánistánu možné, se stal tak nebezpečným, že zahraniční ambasády jsou uzavřeny, diplomaté své úřady neopouštějí a pokud se odváží za bezpečnostní pásmo, žádají, aby mohli cestovat jen za světla, v obrněných vozidlech a s ozbrojenou eskortou.

Obyčejné Afghánce v Kábulu ovládá strach. Pouliční kriminalita, v afghánské kultuře prakticky neznámá, za poslední tři roky dramaticky vzrostla, jak si rozzlobení, nezaměstnaní a často radikalizovaní mladí muži vyrovnávají účty se členy jiných kmenů a klanů, kradou a loupí, aby uživili své rodiny a dávají průchod svému znechucení z vlády, která je příliš bezmocná, aby jim mohla pomoci. Získání možnosti najíst se v jedné z hrstky kábulských restaurací nebo jít nakupovat do jednoho z několika málo obchodů se stalo novou verzí ruské rulety.

Pro americké úředníky a diplomaty se Kábul stal jednoduše vězením. Ambasáda je úplně uzavřena pro veškerý motorový a dokonce i pěší provoz. Konzulární sekce americké ambasády dokonce vydává víza jedině činitelům afghánské vlády. Pokud chce vízum do Ameriky obyčejný Afghánec, musí cestovat do pákistánského Islámábádu a žádat o ně tam. Dovolit Afgháncům stát ve frontě na víza u kábulské ambasády by mohlo vyvolat teroristické útoky nebo přitáhnout sebevražedné útočníky.

Vezměte v úvahu, že po zaměstnancích americké ambasády, kteří se mají dostat do úřadu americké Agentury pro mezinárodní rozvoj naproti přes ulici, se chce, aby použili podzemní tunel, který oba komplexy spojuje. Dokonce i když je ulice uzavřená pro provoz všech vozidel s výjimkou aut Američanů nebo OSN a je v okruhu několika bloků střežena obrněnými vozidly, tanky a bezpečnostním personálem s kalašnikovy, stále existuje riziko ostřelovačů, minometných nebo granátových útoků.

Agentura Supermax Afghanistan, která od roku 2003 dohlížela na investice za více než 4 miliardy dolarů, postavila přes 500 škol a stejný počet klinik a vydláždila přes 1 000 mil silnic, mezitím utrpěla z rukou Tálibánu a al-Qá‘idy ztrátu asi 130 zaměstnanců.

Podle některých měřítek by teď Afghánistán mohl vypadat jako v pohádce - Tálibán je alespoň oficiálně zbaven síly, al-Qá‘ida byla zahnána do pustiny na afghánsko-pákistánské hranici a americké síly jsou na nejlepší cestě konsolidovat a upevnit nový mírový pořádek.

Pravda je však úplně jiná. Každopádně je to stále „horká“ válka s dobře vyzbrojeným, motivovaným a organizovaným nepřítelem. Vesnici za vesnicí, kmen za kmenem a provincii za provincií se al-Qá‘ida vrací, prosazuje islámský způsob života a víry vžitý od 12. století, zastrašuje reformátory, trestá a získává dolary z rozsáhlého pěstování máku a pašování heroinu. Jak se al-Qá‘ida znovu etabluje, Usáma bin Ládin zůstává volný a rozesílá prostřednictvím videa poselství a slouží jako ideologický maják džihádistům celého světa. Naopak prezident země Hamíd Karzáí je ve skutečnosti méně než starosta Kábulu.

Válka v Afghánistánu je politickým a vojenským cvičením krok vpřed, dva kroky vzad. Práce tam není vůbec dokončena, je mnohem nebezpečnější a nejistější, než si politici ve Washingtonu a řečníci v newyorských studiích dokážou představit. Jejich tvrzení nejsou nic jiného než naivní či záměrná politická agitace.

John Kiriakou, nyní působící v soukromém sektoru, byl v letech 1998-2004 úředníkem CIA pro boj proti terorismu. Richard Klein, který se nedávno vrátil z Afghánistánu, byl za Kissingera generálním ředitelem státního departementu pro Blízký východ a Perský záliv.

Článek We're losing in Afghanistan too vyšel na serveru latimes.com 13.9. Překlad a úprava: Eva Cironisová