Jak nám naši politikové upekli smlouvu

Situace tedy přešla z vážné do ještě horší. Marně hledám v jednání českých politiků nějakou logiku, nějaké vysvětlení, něco, co by mi pomohlo porozumět. Od doby zhruba před dvěma léty, kdy se začalo o radaru hovořit, se hodně věcí změnilo. Světová rovnováha se posunula. Amerika za tu dobu zeslábla nejen ekonomicky a hospodářsky, ale především morálně. Stokrát byla nachytána na hruškách, jak lže, klame, vede zbytečné války, mučí nevinné lidi, porušuje lidská práva doma i ve světě, ignoruje mezinárodní dohody, přes to všechno naši politici s ní uzavřeli smlouvu. Je to smlouva s ďáblem. A snad nejhorší na tom je, že je to smlouva nerovná, lokajská. Není to smlouva mezi dvěma rovnoprávnými národy, je to smlouva mezi arogantním, bezohledným a hrubým pořízkem na jedné straně a jeho rohožkou na straně druhé. Nepochybuji ani vteřinu, že pro USA nejsme rovnocennými partnery. To ostatně není nikdo, ani mnohem silnější Británie.

Komu ta smlouva prospěla? Není jich mnoha. Vlastně je jich neskutečně málo. Tak především akcionářům amerického zbrojařského průmyslu, ti jsou podobnými „dohodami“ nadšeni vždy, znamenají totiž miliardové zisky. A pak jsou to samozřejmě neokonzervativci a hlavně Izrael – šedá eminence v pozadí každé špatnosti.

Jak jsem řekl, lámu si hlavu přemýšlením nad otázkou, proč to čeští politikové dělají. Jsou přece informováni o stavu světa, je to jejich profese. Nevidí, co se v USA děje a kam ta země směřuje? Nezajímá je odhalená (a přiznaná) pravda o porušování všech lidských práv? Copak si opravdu Klaus, Parkanová, Vondra, Schwarzenberg a několik dalších myslí, že by nám Amerika pomohla, kdyby šlo do tuhého? Jsou tak nekonečně naivní, zkamenělí ve svém myšlení, jak to naznačuje komentář Jana Čulíka v BL?

Myslím, že ne. Myslím, že vědí, co dělají a komu slouží. A teď se konečně dostávám k tomu, co chci navrhnout.

Kupme si zpět své politiky

Je zřejmé, že naše dosavadní protesty a petice byly k ničemu. Děláme jednu velkou chybu. Domníváme se, že se s těmi lidmi dá jednat. Že je lze přesvědčit logickými argumenty. Že poslouchají. Že mají jakýsi, byť malý, přece jen zbytek svědomí. Nic z toho.

Situace, ve které jsme, se dá řešit už jen dvěma způsoby. Buď vypuknou rozsáhlé občanské nepokoje – a když říkám rozsáhlé, tak míním R-O-Z-S-Á-H-L-É. Musely by být větší, než ty v Maďarsku před dvěma nebo kolika roky, když se maďarský premiér opil a veřejně řekl, že ví, že všechno je podvod a Mickey Mouse práce. Muselo by dojít ke třetí pražské defenestraci se vším všudy. Na to, myslím, nemáme dostatek odhodlání.

Nebo... nebo udělejme to, co dělá druhá strana. Kupme si ty kreatury zpátky. Přeplaťme je. Není to tak drahé, jak si na první pohled myslíte. De facto jsou politici nejen na prodej, ale jsou na prodej i levně. Podívejte se na částky, které dává politikům AIPC v Americe. Myslíte, že jde o miliony? Sta tisíce? Ne. Politik v USA se dá koupit řadově za desítky tisíc dolarů.

České poměry jsou skromnější, tipuji na stejné částky v korunách. 20, 30 tisíc za řádový kus, vzhledem k tomu, že se u nás nevyžadují peníze na předvolební kampaň. Řádově stovky tisíc za vyšší šarži. Ty peníze jsou (z pohledu dobré věci, jaké mají sloužit) tak směšné, že je jednomu až stydno.

Jak na to?

Samozřejmě legálně. Poučme se u amerického AIPACu. Polovina peněz formou oficiálních sponzorských darů, druhá polovina pololegálně formou různých drobných příjemností (jako zaplacena dovolena někde v exotické části světa, pozvání na party, zlatý šperk pro paní apod).

Věřím, že kdyby se dala dohromady skupina českých podnikatelů – vlastenců, nebyl by pro ně žádný problém založit fond, ze kterého by se tyto věci financovaly. Když paní Paroubková byla schopná obdržet od jednotlivých podnikatelských subjektů finanční dary v milionech, proč by firmy nemohly upsat pár stovek tisíc na dobrou věc?

Samozřejmě by to vyžadovalo zaměstnat lobbistickou firmu. Ti už vědí, jak se manipuluje s názorem politika.

A nenajdou-li se podnikatelé ochotni k tomu činu (a já si myslím, že se nenajdou, protože každý podnikatel v Čechách je buď cizinec nebo příslušník plutokracie – té stejné, proti které bojujeme), měli bychom my, obyčejní lidi, odpůrci radaru, se domluvit a věc financovat.

Máme dvě možnosti (kromě té defenestrace, na kterou už dnes nemáme náturu): Buď budeme chodit s prosíkem a s peticemi a demonstrovat a obcházet parlament a večer nadávat u televize, přičemž se nám politikové budou smát do ksichtů, nebo akceptujeme skutečnost takovou, jaká je, a využijeme ji v náš prospěch. Politika přitahuje nemorální grázly, o tom není žádných pochyb. Můžeme se kvůli tomu zlobit, nebo toho využít v náš prospěch. Tak, jako to už tisíce let dělají ti, jejichž jméno nesmíme vyslovit. :-)

Situace je opravdu vážnější, než jsme ochotni si přiznat. Pokud dovolíme vybudování radaru na našem území, bude tisíckrát těžší se ho v budoucnu zbavit, než dnes proces zvrátit. Zlo se musí vykořenit dokud je slabé. Jak zesílí, bude to nad naše možnosti. Jde o budoucnost našich dětí.