Rusko opět na „Temné straně síly“

Mediální masáž a manipulace s veřejností je jedním ze základních prvků každé války. Veřejnost totiž většinou s válkami moc nesouhlasí a důvody pro válku je jim potřeba „náležitě vysvětlit“. Ke každému takovému boji za dobro potřebujeme ovšem vytvořit hlavního padoucha a na média je při výchově veřejnosti vždycky spolehnutí.

Slovy jako „prý“ a „údajně“ se komentáře „objektivních“ reportérů ČT o válečném konfliktu v Gruzii jen hemží. V neděli 10.8.08 jsme se v hlavním zpravodajství v 19 hod. na ČT1 mohli od jednoho z nich dozvědět, že nemá sice možnost ověřit počty uprchlíků (kterých jsou dle něj tisíce) a mrtvých v Jižní Osetii, ale čísla prezentovaná ze strany Ruska jsou „jistě nadhodnocená“. Zatímco tento „nezaujatý“ reportér ČT nám tvrdil, že se gruzinský národ cítí „pokořený“ Ruskem, neukázal jediný záběr zničeného hlavního města Cchinvali, ani jediný rozhovor s lidmi, kteří utíkají do Ruska po tisících.

Kam tedy zmizelo Cchinvali ? Bombardováním zničené Cchinvali, hlavní město Jižní Osetie, se v médiích moc neukazuje z jediného důvodu. Pohled na gruzinskou armádou zdevastované město se totiž nehodí do celkového obrazu předem určeného jasného viníka celého kavkazského konfliktu, kterým má být samozřejmě Rusko.

V sobotním vydání deníku Právo (na straně 10) je fotografie s doprovodným textem „Obyvatel jihoosetského Cchinvali vítá jednotky gruzínské armády, vjíždějící do města.“ Tu stejnou fotografii naleznete také např. ve fotogalerii na Aktuálně.cz, ale s textem „Obyvatel vesnice zdraví projíždějící gruzínské jednotky poblíž města Cchinvali“, viz. FOTO.

Je-li zdrojem uvedené fotografie jen jedna mediální (tisková) agentura, což nejspíše je, proč si česká média pletou vesnici s hlavním městem ? Je to opravdu obyvatel Jižní Osetie ? Proč světem oblétá fotografie, která manipuluje veřejným míněním, když drtivá většina obyvatel Jižní Osetie by vítala gruzinské vojáky díky vzájemné historii asi sotva.

Jak nás vychovává „český“ zpravodajský web Aktuálně.cz ? Ve fotogalerii tohoto zpravodajského webu o současném konfliktu v Gruzii najdeme např. zajímavou tvorbu mediálního obrazu vojáků znepřátelených stran.

Zatímco gruzínští vojáci drží na fotografii v rukou láhve s vodou, viz. FOTO, tak ti ruští drží v rukou samopaly, viz. FOTO. Našemu podvědomí je tím dán jasný vzkaz. Gruzínci jsou přece normální lidé se svými základními lidskými potřebami a Rusové jsou lační po krvi, boji a vraždění.

A dále. Zatímco hodný a starostlivý gruzínský prezident Michail Saakašvili hovoří s pacientem během návštěvy vojenské nemocnice, viz. FOTO, tak zlí Rusové omylem trefili bytový dům při bombardování gruzínských kasáren v Gori a zabili několik civilistů. FOTO 1, FOTO 2 a FOTO 3.

Tato hra na základní lidské city je velmi zákeřná a manipulující. Proč světové agentury také neukazují nářek a neštěstí pozůstalých po obětech bombardování gruzínskou armádou v Jižní Osetii, kterým nynější válečná krize začala ?

A dále. Zraněná žena po bombardování ruským letectvem volá o pomoc na jedné fotografii, viz. FOTO. O 7 fotografií dál všímavější čtenář na fotce zjistí, že zraněná žena odnášená k ošetření, je tatáž žena z předešlé fotografie, viz. FOTO.

Máme vidět co nejvíce neštěstí způsobené ruskou armádou ? Máme nabýt dojmu, že zraněných či mrtvých po nechtěně zasaženém obytném domě, je co nejvíc ? Jestliže ne, proč nejsou obě fotografie se stejnou ženou, zařazeny chronologicky vedle sebe ?

Toto jsou tedy prosím fotografie, kterými v současnosti světové agentury a média přibližují světu svou představu pravdy o válce v Gruzii.

Není to však tak dávno, co si světová média začala postupně sypat popel na hlavu kvůli své „zaujatosti“ ohledně poslední agrese USA vůči Iráku. Jejich pochlebování válečné mašinérii a americké militantní vládní politice začalo dostávat trhliny až při postupném odkrývání lží, kterými se snažili G. Bush, D. Cheney, Rumsfeld a spol. před veřejností obhájit agresi vůči Iráku. Tzv. hlídací psi demokracie tehdy selhali jako již mnohokráte předtím.

K čemu je nyní např. nový bestseller držitele Pulitzerovy ceny a bývalého reportéra listu The Wall Street Journal Rona Suskinda ? V knize nazvané „The Way of the World: A Story of Truth and Hope in the Age of Extremism“ tvrdí, že G. Bush nařídil zfalšovat dopis, který měl spojit Saddáma Husajna s útoky z 11. září 2001. Bushe to bohužel před soud pro válečné zločiny stejně nedostane, ikdyž tato vylhaná válka způsobila nesmírné neštěstí obyčejným Iráčanům. Jejich příběhy si v médiích ale nepřečtete. A proč ?

Protože téměř všechna „západní“ média, coby nejdůležitější nástroj moderní propagandy, vlastní nadnárodní korporace či mediální magnáti. Ti jsou zase úzce spojeni s nejmocnějšími a nejdůležitějšími světovými politickými institucemi a ekonomickými nadnárodními skupinami. V dnešním světě se tedy v médiích (krom tzv. nezávislých) nedozvíte žádné důležité informace, které by znamenaly hrozbu pro zájmy těchto skupin ve světě.

Velmi lehce si potom mohou lidé jako G. Bush dovolit to pokrytectví a kritizovat Čínu či Rusko za malou snahu o dodržování lidských práv ve svých zemích. Zcela jistě se nemusí obávat, že mu světová média na oplátku vyčtou absenci lidských práv na Guantanámu, legalizaci mučení podezřelých, množství lží při snaze o zatažení Američanů do válečných konfliktů, porušování občanských práv v samotných Spojených státech či neustálé zabíjení nevinných civilistů americkou armádou v Iráku.