Český mopslík dostal lekci i z olympijského mnichovanství

Půl roku před olympiádou například Bush a Sarkozy jemně naznačovali, že by se nemuseli zúčastnit zahajovacího ceremoniálu. Princ Charles rovnou vyhlásil bojkot olympiády a německý olympijský výbor vyvolal bouři nevole pravicových politiků když oznámil, že se olympiády určitě zúčastní.

Čeští mopslíci - mezi nimiž štěkotem vynikali např. V. Havel, J. Ruml, knížepán či autor milostného dílka o Straně zelených a krávě a další – rovněž volali po bojkotu OH. Odkud ten nápad vyčetli těžko hádat; možná z Bible (kde prý všechno je). Poněvadž bojkot olympiády přichází v úvahou pouze v případě když pořadatelská země vede válku, štěkali sice hlasitě, ale u nesprávného stromu.

Český prezident protestoval speciálně po česku: sportovní znalec i fanoušek Klaus se pro období olympiády jednoduše hodil marod. Poněvadž jeho endoprotéza kyčelního kloubu nebyla akutním – např. posttraumatickým – případem, škarohlídi ji označí za politickou chřipku, zatímco druhá strana za vysoce odpovědný přístup k blížícímu se českému předsednictví v EU.

O Klausově olympijském náhradníkovi, premiérovi Topolánkovi, hanba mluvit. Ten své etické dilema – kynout sportovcům či podpořit v (údajné) nesvobodě úpící Tibeťany – vyřešil charakterním rozhodnutím hodným Valacha zkaženého Prahou: když mu vláda dovolí, do Pekingu pojede, když mu vláda nedovolí, bude protestovat proti útlaku… Svým zásadovým rozhodnutím vláda současně vyřešila premiérův postmanželský trojúhelník a potěšila konkubínu Lucii, poněvadž Topolánkova rozesmátá zákonná manželka Pavla v titulku LN z 2. srpna oznámila: „Svého manžela budu klidně doprovázet…“

Sportovní analfabeti začali rozvíjet i fantasmagorie o protestech samotných sportovců během olympiády a představovali si to asi jako Hurvínek válku: nejspíše tak, že se sportovci nějak domluví a začnou jednotně protestovat za svobodu Tibetu. Ona fantasmagorie – nehledě na obyčejnou nezdvořilost vůči pořadatelské zemí – tkví v tom, že realita by byla úplně jiná. Například iráčtí sportovci by si řekli, že když už se protestuje, obohatí protesty i o své ideje – totiž že jim nevadí ani tak nesvobodný Tibet jako přítomnost nenáviděných USA v Iráku! Tím by spustili lavinu, do níž by se vložili Srbové, Palestinci atd. atp. Boxeři, karatisté, judisté a další by si řekli proč jenom protestovat, když mohou nenáviděné soupeře rovnou zmlátit a dílo zkázy by dokonali sportovní střelci…Olympiáda by se změnila v děsivý vzorek nynějšího světa.

Olympismus ale sleduje cíle přesně opačné – odmítá, aby sportovce vychovávali sportovní analfabeti v roli politiků a naopak žádá, aby sportovci vychovávali politiky! Proto olympismus usiluje o vytvoření způsobu života, založeného mj. na výchovné hodnotě dobrého příkladu (!) a na respektování základních universálních etických principů s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti.

Onu výchovnou hodnotu dobrého příkladu lze chápat i tak, že např. palestinský boxer knokautuje svého izraelského soupeře, který poté co se probere z bezvědomí a ještě krvácející, podá Palestinci ruku a poblahopřeje mu ke svému zmlácení. Je si vědom, že k výprasku došlo v souladu s pravidly a i on má stejnou šanci, bude-li více trénovat. Tím oba vysílají signály ke svým politickým protějškům, kteří podobné konflikty řeší orientálním způsobem: sebevražedným bombovým útokem na straně jedné a inovovaným starozákonním „Oko za oko…“ čili ­ – za jednoho mrtvého Izraelce budiž pět mrtvých Palestinců – na straně druhé.

Nu, jak dopadl onen zahajovací ceremoniál již víme. Z relevantních mopslíků USA – i když v případě Merkelové či Browna nutno hledat přiléhavější termín již kvůli tomu, že prezident Bush Brownova předchůdce, soudruha Blaira, kategoricky odmítl nazvat mopslíkem USA s odůvodněním, že v případě Blaira jde určitě o větší zvíře – chyběli právě ti zmínění. Prázdné bylo i čestné místo ČR a rozesmátí čeští sportovci vyslali signál, že kvůli absenci českých mopslíků plakat nebudou. Kdo při zahajovací parádě všech sportovních týmů, a při pohledu asi dvou miliard diváků svým reprezentantům vlastenecky kynul byli právě Bush a Sarkozy…

Jaké z toho plyne poučení pro české vlastence? Měli by si například podrobně přečíst česko-americkou smlouvu o US radaru v Brdech. To, že v ní není ani zmínka o nějakém nájmu, který by obohatil zadlužený český rozpočet, je oznámkováním charakteru politiků, kteří nad zadluženým českým rozpočtem nejvíce kvílí. Ale hlavně v ní není zmínka o náhradě škod pro případ, že bude Česká republika kvůli strategickému zařízení, jímž brdský radar rozhodně je, napadena třetí stranou…

Článek vyšel na blogu Františka Stočese 10. srpna.