Proč je záchranný balíček podvod

Komentář čtenáře a článek profesora Jonathana Kopella z univerzity Yale upozornily na přesně stejnou podstatu podvodu Paulsonova balíčku.

Jak řekl jeden čtenář: „Máme dluh na třech různých úrovních: zadlužené rodiny, dluh finančního sektoru a veřejný (státní) dluh. Ten první prosákl do druhého a teď ten druhý prosakuje do třetího. Postoj našich politiků je neudělat nic pro první a předstírat, že na tom třetím vůbec nezáleží.“

Zdůvodňují výkupné tím, že banky se zbaví problematických hypoték a mohou obnovit půjčky, a že se ministerstvu financí vrátí většina vyložených prostředků, neboť jen malé procento půjček je špatných. Rozeberme si ten argument detailněji.

Je faktem, že Paulsonův záchranný balíček neléčí základní problém. Pomáhá pouze problémům finančních institucí, které vlastní ty pochybné hypotéky nebo jejich deriváty. Podle ministerského plánu přejde vlastnictví problematických hypoték a jejich derivátů z bankovních institucí na státní pokladnu. Ale skrytý problém – redukce hypoték a hodnot nemovitostí – pokračuje a zhoršuje se.

Původ této krize je v prvotních hypotékách. Dlužníci selhávají se splácením. Přenesení finančních instrumentů do účetnictví státu nezastaví zvyšující se počet insolventních dlužníků.

Výkupné se soustředí na špatný konec problému. Mělo by být směrováno na jeho původ, na insolventní dlužníky. Výkupné by mělo tyto lidi zbavit odpovědnosti a vyplatit hypotéky, které selhaly. Jak upozornili Koppell a Goetzmann, finanční instrumenty mají těžkosti, protože lidé neplatí hypotéky. Směrování řešení problému k jeho kořenům by obnovilo hodnotu hypotéčních derivátů a ukončilo krizi.

Tento přístup má ještě jednu výhodu, a sice že zastaví klesání cen realit a erozi lokální daňové základny. Ta eroze vzniká vystěhováváním lidí a zabavením jejich domů. Ptej se sama sebe: Jak se to liší od morálního hazardu vykoupení finančních institucí, které přeměnily sporné půjčky na cenné papíry? Kongres by se měl soustředit na vykoupení a znovuobnovení problematických hypoték, jako to udělala Hypotéční záložna v roce 1930, ne na pochybné instituce, které vlastní problematické instrumenty spojené s hypotékami. Kongres musí ustoupit, provést důkladné slyšení, hovořit s Koppellem a Goetzmannem. Musí znát fakt před tím, než začne jednat. To poslední, co kongres potřebuje, je zpanikaření a souhlas s akcí, která povede do katastrofy.

Doplnění editora

Absolutně nesouhlasím. Není přece fair, aby stát zaplatil lidem domy, na které prostě nemají. Jak by k tomu přišli ti druzí, kteří své hypotéky platí z těžce vydělaných peněz? To, co autor navrhuje, je čirý socialismus, který zvýhodňuje určitou skupinu na úkor ostatních. Ti, kteří uvázli v problematických hypotékách, si za to mohou z 90 % sami. Dobře věděli, nebo měli povinnost vědět, že nesmyslně riskují. Pokud nerozuměli podmínkám uzavíraných hypoték, jsou příliš hloupí na to, aby vlastnili dům. Pokud rozuměli a přesto to riskli – smůla, nevyšlo to.

Jediné rozumné řešení v této krizi je nedělat nic. Prostě to nechat vyhnít. Ti, co riskovali, ať to jsou majitelé zadlužených domů, nebo manažéři hedgeových fondů, musí nést své následky.

Jednu věc by ale stát udělat mohl. A sice zakázat spekulativní pákové finanční nástroje na burze a tím pádem i hedgeové fondy. Pokud někdo chce sázet futures - prosím, nic proti tomu, ale ať zaplatí celou částku hned, ne jen pět nebo deset procent z budoucího kontraktu. Toto opatření by velmi prospělo očistění burzy od kasínových spekulantů. Považuji zavedení pákových finančních nástrojů za mimořádně nešťastné a nezdravé pro ekonomiku.

Článek Why Paulson's Plan is a Fraud vyšel na serveru counterpunch.org 3.10. Překlad editor.