Představte si

Představte si, že se na ně nevztahují americké zákony ani americká ústava. Představte si, že pokaždé, když udělají chybu nebo jednají na základě mylné informace a omylem někoho zabijí nebo terorizují nevinné Američany včetně žen a dětí, projde jim to ve většině případů bez trestu a bez následků. Představte si, že zřídili na našem území kontrolní stanoviště, kde rutinně prohledávají lidi, kteří chtějí projít tam a zpět, že přepadávají celé bloky domů. Představte si, že by se jich Američané báli a většina by si myslela, že by jim bylo lépe bez cizí vojenské přítomnosti.

Představte si, že někteří Američané se s přítomností cizích vojsk v Texasu nebudou chtít smířit a budou natolik odhodláni, že se začnou organizovat a bojovat na obranu své země a za svou suverenitu, protože naše vláda odmítá nebo nemůže s tím nic dělat. Představte si, že tihle Američané budou označeni za teroristy nebo vzbouřence, povstalce a rebely a budou pravidelně a rutinně zabíjeni, chytáni a mučeni cizími vojsky na našem území. Představte si, že názor zahraničních vojáků je takový, že pokud prostě zabijí dostatek Američanů, odpor bude zlomen, ale namísto toho za každého zabitého Američana deset jiných vezme do rukou zbraň, takže nekonečný koloběh krvavých lázní bude pokračovat. Představte si, že většina občanů země, která má u nás svou armádu, si také přeje, aby se ta jejich armáda vrátila domů. Představte si, že si zvolili prezidenta, který slíbil, že ukončí ten horor a vojáky domů přivede.

Představte si, že ten prezident poté, co byl zvolen, změní svůj názor.

Realitou je, že naše vojenská prezence v cizí zemi je pro lidi tam žijící tak ofenzivní, jako by pro nás byla přítomnost ozbrojených čínských jednotek v Texasu. Nesnesli bychom je tady, ale udržujeme celosvětové impérium a desítky let máme velmi intrusivní zahraniční politiku, která jen budí nenávist a nelibost.

Podle vlastních zjištění CIA, naše operace na Blízkém východě byly přímým motivem pro hrozný útok 9/11. Ale namísto abychom přehodnotili naši zahraniční politiku, jsme ji prostě eskalovali. Jistě jsme měli právo jít po těch, kteří jsou za 9/11 odpovědni, ale proč si tolik Američanů myslí, že máme právo mít vojenské posádky ve 160 zemích světa, když na druhé straně bychom nesnesli z jakéhokoliv důvodu ani jedinou cizí vojenskou posádku ve vlastní zemi? Připomínám, že tohle nejsou vyslanectví, tohle jsou vojenské instalace. Nová administrativa nic na tomto materiálním uspořádání nezměnila. Přesouvá posádky ze země do země a hraje si se slovíčky – to není cílem americké veřejnosti, která si prostě přeje své muže a ženy zpátky. 50 tisíc mužů zanechaných v Iráku nepřispěje k míru stejně jako by 50 tisíc Rusů na našem území nepřispělo k míru.

Uzavření vojenských základen, ukončení výhrůžek a násilí není izolacionismus. Naopak. Nabídnutí přátelství, čestné obchodování a diplomacie – to je zahraniční politika míru a prosperity. Je to jediná politika, která nás nepřivede k bankrotu oproti té současné, která k tomu rychlým krokem jistě směřuje. Sdílím s veřejností zklamání nad rétorikou zahraniční politiky přicházející z nejvyšších míst. Smutné na tom je, naše zahraniční politika se dříve nebo později BUDE MUSET ZMĚNIT, stejně jako se změnila politika Říma, až vyčerpáme všechny rozpočtové a monetární tiky, které ji financují.

Článek Imagine vyšel 10. března na serveru informationclearinghouse.info. Překlad editor.