Íránská jaderná hrozba za účelem odvedení pozornosti

Íránské jaderné nebezpečí – lépe by se hodilo označení „divadlo kolem íránského nebezpečí“ - byla opakovaně zdůrazňována americkým prezidentem Barackem Obamou v průběhu jeho projevu před Valným shromážděním OSN 23. září. Pak znovu následující den izraelským premiérem Benjaminem Netanyahu. V tom druhém případě byly předloženy i mapy následované neúprosným vyvoláváním paměti holocaustu podle velmi předpověditelné i když apatické a ošidné šablony.

Tato šaráda měla za úkol odvést pozornost od téměř 600 stránkové zprávy OSN připravené jihoafrickým soudcem Richardem Goldstonem a dalšími, věnované většinou izraelským válečným zločinům v Gaze.

Nálezy publikované v tomto dokumentu potvrzují, že Izrael bezohledně použil zbraně, včetně těch zakázaných, proti bezbranným civilistům v Gaze. Zpráva dokonce zachází tak daleko, že nejen viní Izrael z válečných zločinů, ale dokonce i ze zločinů proti lidskosti. Vše, o čem zpráva referuje, bylo odsunuto stranou. Netanyahu a jeho kumpáni odmítli všechny závěry publikace ostře a s arogantním nedostatkem respektu a zprávu odložili.

Současně s tím také vydali izraelské oficiální stanovisko ohledně tlaku IAEA na Izrael, aby se připojil ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní: Izraeli je smutno z takových požadavků. Izraelský postoj může být redundantní, ale je, jako vždy, k zlosti.

Mnoho stoupenců Izraele obvinilo Goldstonovou misi z předčasných závěrů vynesených dlouho před ukončením vyšetřování.

A opět bez skrupulí Izrael pasoval sám sebe nad zákon, rychle a úspěšně odvrátil pozornost světa k většímu zlu: k Íránu.

Zdá se, že i prezidentovi Obamovi už byla uštědřená tvrdá lekce ohledně rozložení moci mezi USA a Izraelem, když minulý týden dorazil na jednání ve Washingtonu spolu s prezidentem palestinské oblasti Mahmoudem Abbasem a s pevnou pozicí požadující úplné zmrazení dalšího osídlování palestinského území, a odcházel s jasnou a nesmlouvavou výzvou Palestincům, aby pokračovali cestou diplomacie navzdory izraelskému odmítnutí vůbec uvažovat o tom, že by Izrael dodržoval mezinárodní zákony. Jinými slovy, jak řekl Uri Avnery: „Nemá smysl si lhát: V prvním kole zápasu mezi Barackem Obamou a Benjaminem Netanyahu byl Obama poražen.“

Člověk může být, zvlášť s ohledem na historickou perspektivu, jen stěží optimistický a očekávat vítězství USA v druhém kole nebo kdykoliv v blízké budoucnosti.

Následně byl interpretován izraelský pohled a Obama jej do posledního písmenka zopakoval. Izraelské použití zakázaných zbraní proti civilistům, jeho arzenál stovek jaderných zbraní a jeho odmítnutí uvážit odzbrojení bledne v porovnání s potenciálním nebezpečím, které by mohlo vzniknout, bude-li Írán někdy v budoucnu usilovat o jaderné zbraně.

Vzkaz Obamy Ahmadinežádovi a Íráncům byl energický a jasný: „Musí se rozhodnout. Buď se vydají cestou prosperity a bezpečnosti pro Írán tím, že se vzdají získání jaderných zbraní... nebo budou pokračovat cestou vedoucí ke konfrontaci.“

Tohle jistě vyvolá válku slov – k nemalému potěšení Netanyahu a jeho extrémistické vlády.

Ale výsledek tohoto duelu velmi pravděpodobně přesáhne oblast pouhých slovních přestřelek.

Zdá se, že Obamova výtka a Netanyahu prohlášení by ve skutečnosti mohly vést k poškození smlouvy o nešíření jaderných zbraní a to by se mohlo dotknout nás všech. Lze je chápat jako výzvu státům, které až dosud jaderné zbraně nevlastní, aby se o to urychleně pokusily. Konec konců, poučení, které plyne z posledních událostí, nás vede k přesvědčení, že státy nevlastnící zbraně hromadného ničení by měly rychle přehodnotit svá stanoviska a takovými zbraněmi se ozbrojit, neboť se zdá, že bez nich jsou ničím více než bezbrannou kachnou na odstřel.

Jak zlatoústý řečník musí Netanyahu být, aby úspěšně odvedl oči, uši i svědomí světa od toho, co (Izrael) páchá. Jak nebezpečné je zjištění, co by jiný člověk, až dosud znám pro své krásné projevy, mohl někdy v budoucnu udělat. A jak je to ironické.

Co se Ahmadinežádovy křižácké cesty za Írán týče, mohlo by se docela dobře stát, že ten, kdo nakonec zaplatí za jeho odvážná prohlášení, budou jako obvykle Palestinci. Palestinci, kteří po ráně způsobené operací Cast Lead před téměř dvěma roky, stále nemají to nejzákladnější k znovuvybudování, stále nemají ani dostatek pitné vody a základní výživu. Netanyahu je neúnavný pokud jde o položení paralely mezi Íránem a Gázou. Obojí prezentuje jako příšerné nebezpečí pro židovský stát. Ve svém projevu v New Yorku před Valným shromážděním OSN 24. září opět Írán označkoval. „Boj proti Íránu je bojem civilizace proti barbarství. Tato íránská vláda je plná extrémních fundamentalistů. Co začne jednou jako útok na Židy, vždy nakonec postihne všechny. Tento režim zahrnuje extrémy islámského fundamentalismu.“

Zvláštní slova od zástupce státu, jehož předchozí a současné vedení by mohlo lehce stanout před mezinárodním soudním dvorem a čelit obvinění ze zločinů proti lidskosti.

Taková vyjádření vedou k zamyšlení, komu vlastně lze ve světě věřit, a koho se máme bát.

V současné době snad jedině můžeme doufat, že se mezinárodní společenství nenechá oslepit Netanyahum a jeho strašením, a že bude trvat na striktním a rázném vyšetření údajných válečných zločinů v Gaze, jak je prezentováno v Goldstonově zprávě tak, že skuteční viníci, ne ti imaginární v Theránu, budou platit za své ohavné zločiny vůči bezbranným lidem v pásmu Gaza.

Článek Iran’s Nuclear Theater Meant to Divert Attention vyšel na globalresearch.ca 1: října. Překlad editor.